Hlavní obsah

Zlatý důl pro operátory. Před 30 lety přišla první SMSka, takto vypadala

Foto: Profimedia.cz

První SMS popřála příjemcům „Veselé Vánoce“. Ilustrační snímek.

Reklama

3. 12. 2022 15:39

Krátké textové zprávy za sebou mají 30 let historie. Byly netušeným hitem a také nenápadným zlatým dolem pro operátory. Zatímco text se stal pro mnohé hlavním nástrojem komunikace, samotné SMS jsou nahrazovány novými platformami.

Článek

První SMS zpráva odešla na mobilní telefon 3. prosince 1992. Nebylo to z telefonu na telefon, ale z počítače na telefon. Ještě v době, kdy neexistovaly žádné nástroje na posílání textových zpráv. Zkrátka test.

Zpráva byla lakonická, obsahovala pouze 15 znaků včetně mezery a stálo v ní: „Merry Christmas“, tedy v překladu „Veselé Vánoce“.

Foto: Vodafone UK

První SMS v historii byla odeslána v roce 1992. Na Vánoce 2021 ji firma Vodafone vydražila coby NFT za přibližně dva a půl milionu Kč.

Neil Papworth z tehdejší společnosti Sema Group poslal první SMS v historii manažerovi Vodafonu Richardu Jarvisovi. Můžeme být vlastně rádi, že to nebylo něco jako „test123“ nebo „asdfjkl“.

Prokletá diakritika

První SMSka samozřejmě nespadla z čistého nebe. Možnost posílání krátkých zpráv byla součástí vývoje formátu GSM, který se používá pro provoz mobilních sítí. Standardy GSM se začaly vyvíjet v Evropě už počátkem osmdesátých let, od roku 1987 na nich pracovala mezinárodní skupina 13 států Evropské unie.

Textové zprávy nutně musely být krátké, protože delší prostě sítí nemohly projít. Neputují sítí jako dnešní „data“, a tak není možné s pomocí SMS přenášet velké množství dat. SMS ostatně znamená Short Message Service, tedy služba krátkých zpráv.

Foto: Profimedia.cz

Psaní textu pomocí numerické klávesnice na telefonu Ericsson R320. V roce 2000 šlo o jeden z populárních telefonů zaměřených na náročnější uživatele. Nový stál přibližně 18 tisíc Kč, tedy přibližně 35 tisíc Kč v současných korunách.

Je pevně dáno, že jednu SMS tvoří 1120 bitu. Což znamená, že se do ní vejde 160 znaků, pokud je každé písmeno vepsáno do sedmi bitů.

Z českého pohledu je důležité, že to platí u zpráv bez diakritiky. Pokud chcete poslat zprávu s diakritikou, tak se smrskne na 140 znaků, protože na jedno písmeno je zapotřebí osm bitů.

Foto: Profimedia.cz

Textová zpráva v roce 2003 připomněla českým občanům, že se blíží referendum o vstupu do EU.

Čeští uživatelé dlouho posílali zprávy úplně bez diakritiky. Napřed proto, že to jinak nešlo. Pak proto, že to sice nějak šlo, ale jen na některých telefonech, a nemohli jste si být jistí, že vaše zpráva s háčky a čárky se příjemci zobrazí dobře. A nakonec řada lidí zůstala u zpráv „bez hacku a carek“ i tehdy, kdy už s jejich zobrazením problém nebyl. Právě kvůli tomu, že znaky s diakritikou se počítaly za dva.

Kdo by to posílal?

Když standard pro SMS vznikal, nebylo jasné, jakému účelu vlastně poslouží, a málokdo tušil, jak budou populární. Minimálně někteří tvůrci standardu počítali hlavně s tím, že půjde v první řadě o službu vnitřní komunikace pro provozovatele sítě.

Textové zprávy se zprvu nejevily jako zajímavý artikl. Když v říjnu 1996 zahájila v Česku provoz tehdejší síť Paegas a v mobilních službách se vytvořila alespoň nějaká konkurence, o SMSkách vůbec nebyla řeč. Zmínka o takové možnosti v ceníku byla, ovšem žádný z operátorem dotovaných telefonů neuměl SMS zprávy odesílat.

Foto: Web.Archive.org

Snímek z webu operátora Paegas z roku 1998.

Ani síť Paegas, ani Eurotel tehdy neumožňovaly odeslat zprávu do sítě druhého operátora. Když se v říjnu 1997 spustily první předplacené karty na českém trhu od obou firem, ani jedna z nich možnost odesílání zpráv neumožňovala. (V ceníku to bylo formulováno tak, že zákazník může „přijímat SMS zprávy“, o odesílání v něm nic nebylo.) Patrick Zandl, zakladatel portálu Mobil.cz, tehdy ve srovnání obou nabídek napsal, že „běžný uživatel neodesílá SMS zprávy“, takže to vlastně mrzelo málokoho.

Češi propadli esemeskám

Textové zprávy se do těchto předplacených služeb dostaly na začátku roku 1999. Odeslání jediné stálo tehdy 3 Kč. Hovory tehdy stály zhruba od 5 do 15 korun za minutu.

Ovšem SMS zprávy z hlediska operátorů byly velmi lukrativní. Ne snad v roce 1999, ale v letech následujících rozhodně. V roce 2002 odeslali uživatelé na celém světě přes 250 miliard textových zpráv, už v roce 2005 dosáhl počet odeslaných SMS celkově zhruba jednoho bilionu. V roce 2010 už to bylo 6,1 bilionu SMS, o rok později to bylo 7,4 bilionu (bilion je tisíc miliard). To odpovídá stovkám tisíc zpráv každou sekundu.

Operátoři na nástupu zpráv přes zdánlivě nízkou cenu rozhodně neprodělali. V prvních letech 21. století stála SMS zpráva ve většině zemí zhruba tolik jako půl minuty hovoru. Přímé náklady byly ovšem o několik řádů nižší. Studie dánského regulátora ITog Telestyrelsen z roku 2008 uváděla (nemáme originál), že velkoobchodní cena jedné SMS na fungujícím konkurenčním trhu je zhruba na úrovni 20 haléřů, a to včetně přiměřeného zisku. A tak i seriózní Financial Times o SMSkách mluvily jako o „dojné krávě“ operátorů.

S jejich oblibou mezi zákazníky tak neměli operátoři rozhodně žádný problém. V roce 2009 odhadovala analytická společnost Portio Research (už nefunguje, a tak originální zpráva není k dispozici), že trh s mobilními zprávami operátorům ročně přináší zhruba 130 miliard dolarů.

Samozřejmě velkou součástí zisků byly komerční SMS zprávy, reklamní či jiné. V roce 2003 například byly SMSky poprvé v USA použity k hlasování v soutěži America Idol. U nás se během finálových kol prvního ročníku české mutace této talentové soutěže poslalo více než 10 milionů SMS zpráv, při tehdejší ceně tedy za více než 60 milionů korun.

Textové zprávy se přesouvají jinam

Trh ještě nějakou dobu rostl, ovšem ne dlouho. Prudce začala růst obliba chatovacích aplikací typu WhatsApp. Už v roce 2013 se po světě poslalo více zpráv přes tyto aplikace než klasických SMS.

Především na některých trzích, například v Asii, se stal tento způsob textové komunikace rychle naprosto dominantním. A tak například předpokládaný boom MMS zpráv, do kterého operátoři vkládali velké naděje jako do dalšího „zlatého dolu“, se nikdy nedostavil.

V Česku byl vrcholem doby SMSkové zřejmě rok 2013. V něm poslali Češi mimo jiné nejvíce SMS zpráv o Štědrém dnu za celou dobu provozování mobilní sítě: zhruba 75,5 milionu. O rok později to bylo 75 milionů, v roce 2021 už to bylo podle zpráv operátorů zhruba 32,5 milionu textových zpráv.

Klasika, která ukázala směr

Stále platí, že textová zpráva je nejjistější způsob, jak se ozvat prakticky komukoli. Úspěšné komunikační platformy firmy Meta (Facebook, WhatsApp, Instagram) zahrnují dohromady tři miliardy uživatelů (přesněji 2,93 miliardy). Textové zprávy umí na celém světě přijímat téměř šest miliard lidí, uvádí operátor O2.

Ani textovky nechtějí zůstat jen u textu. Nové telefony už umí do textových zpráv přidávat i fotografie, nahrávky, videa apod. Stará se o to standard RCS (Rich Communication Service, tedy bohatá komunikační služba). Z pohledu uživatele jde stále o SMS, jen je možné k ní „přilepit“ další obsah, jako třeba fotografii.

Vědci si začali celkem brzy všímat, že textová komunikace je různě lákavá pro různé skupiny lidí. Asi nikoho nepřekvapí, že jsou to právě mladí lidé, kteří textovým zprávám propadli a preferují je oproti telefonním hovorům.

Foto: irtis.muni.cz

Mladí lidé jsou na internetu jako doma. Výzkum „EU KIDS ONLINE IV“ z let 2017 až 2018 ukazuje oblíbené aktivity mladých lidí na internetu.

Někteří lidé dokonce volání považují za nezdvořilé: „Vždycky napřed napiš!“ odpovídá třeba čtyřiadvacetiletý respondent serveru Free Press Journal. „Je to bez konfrontace. Můžete se snadno schovat za písmena a je to mnohem méně namáhavé a méně psychicky vyčerpávající.“ Můžete také promyslet, co chcete napsat a jak nejlépe odpovědět. Podle výzkumu z roku 2017 až 75 % mladých lidí preferuje textovou komunikaci oproti telefonnímu hovoru.

A co když si přece jen s takovým člověkem chcete zavolat? „Zeptejte se nejdřív prostřednictvím textové zprávy. Tak to má většina z nás raději,“ říká mladík. Ne všichni ale sdílí tento pohled. Textové zprávy mohou vést k nedorozuměním, protože jsou příliš stručné, a příjemci se tak nabízejí různé alternativní interpretace. Vyjádřit se jasně a jednoznačně je tedy umění, kterému se musí lidé učit. Ať už spolu komunikují na jakékoli platformě.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované