Hlavní obsah

Tetování a přísný kodex zlodějů. Tak fungovala ruská mafie v 90. letech

Foto: ilustrace v knize Russian Criminal Tattoo Encyclopaedia, Volume I (2003), Danzig Baldaev, Sergei Vasiliev.

Pro českou policii, která do té doby řešila hlavně domácí „zabijačky“ nebo vařiče drog, představovaly ruskojazyčné struktury novou a složitou výzvu.

Reklama

16. 7. 2020 20:49
Článek

Ruská mafie se dokázala přizpůsobit životu moderní oligarchie, ale také se chopit nových globálních výzev za hranicemi bývalého Sovětského svazu. Podle jakého kodexu „vorové“ fungovali a jak jejich expanzi pomohl pád železné opony?

Po rozpadu SSSR čekaly Rusko a další postsovětské země výrazné transformační změny. Jejich součástí byla i expanze mafiánských struktur za hranice Ruska, které napomohl právě chaos provázející pád už tak rozdrolené železné opony.

Postsovětský nebo ruskojazyčný organizovaný zločin si našel cestu i do čerstvě svobodného Československa. Gangsteři nejenom z Ruska, ale také z Ukrajiny, z Dagestánu a Čečny doplňovali své brutální metody a zastrašující přímočaré žádosti o výpalné perfektně fungující organizací. Pro českou policii, která do té doby řešila hlavně domácí „zabijačky“ nebo vařiče drog, představovaly tyto struktury novou a složitou výzvu.

Poslechněte si druhý díl série České podsvětí o tom, jak si svobodné Česko v devadesátkách porcovaly gangy z Východu.

Nejčastěji se o ruských mafiánech mluví jako o vorech v zákoně, tedy doslova „zlodějích podle zákona“. Kdo jsou vorové zač a jaká je jejich historie?

Vorové v zákoně

Komunita organizovaných zločinců se zformovala v 30. až 50. letech hlavně v trestaneckých táborech a stalinistických gulazích. Specifickou součástí kriminálního polosvěta bylo charakteristické tetování hlásající životní příběh svého nositele nebo přísný nepsaný kodex, který zahrnoval mimo jiné radikální odvržení nejen běžných společenských konvencí, ale třeba i vlastní rodiny.

Vorové si nejdříve vytvořili vlastní jazyk zvaný fenja, aby se mezi sebou mohli domlouvat, aniž by jim ostatní rozuměli. Poté začali vytvářet hierarchickou strukturu, která dala pevné základy jejich kriminálnímu světu.

Vorovský kodex

1) Vorovský zákon je nepsaný zákon, který musí respektovat každý vor v zákoně.

2) Vor je povinen zříci se matky, otce, bratrů a sester. Jeho rodnou matkou je vězení.

3) Nesmí mít svou vlastní rodinu.

4) Nesmí nikde a nikdy pracovat. Žít musí pouze z prostředků, které získal kriminální činností.

5) Musí pomáhat ostatním vorům. K tomu slouží společná vorovská kasa.

6) Nesmí mít nic společného s mocenskými orgány.

7) Nesmí sloužit v armádě a jiných státních složkách.

Mafiánská hierarchie

Vorové jsou kápové celé sebranky, nekorunovaní králové mafiánského světa. Král se ale nikdy neobejde bez poddaných, proto si vorové vytvořili čtyři neformální skupiny trestanců.

Největší z nich byla takzvaná španka, kterou tvořili zejména všemi opovrhovaní noví vězni nebo ti, kteří se nedali zařadit jinam. Příslušníci neutrální vrstvy zvané chrapové lavírovali mezi ostatními vrstvami. Veškerou tvrdou práci pak odvedla násilnická a krutá vrstva ivani složená z lupičů a chuligánů.

Foto: Sergej Vasilijev, Russian Criminal Tattoo Encyclopaedia Vol. 2 (2006), Danzig Baldaev, Sergej Vasiliev

Tetování ruských kriminálních živlů mají řadu významů a pravidel. Zachytil je fotograf Sergej Vasilijev pro encyklopedii Russian Criminal Tattoo.

Foto: ilustrace v knize Russian Criminal Tattoo Encyclopaedia, Volume I (2003), Danzig Baldaev, Sergei Vasiliev.

Co znamená samotná tečka a ďáblova hlava? Prohlédněte si ilustraci Danziga Baldaeva.

Vrcholem pyramidy byla nejvzdělanější vrstva zvaná igroki. Šlo často o trestance, kteří se na svobodě živili hazardem. Právě z řad igroki mnohdy pocházeli bossové ruského podsvětí.

Divoké devadesátky

Organizovaný zločin dostal v 90. letech naprosto novou podobu. Postsovětské podsvětí získalo výrazně mafiánský ráz, to znamená propojení s politikou, místní správou a legální ekonomikou. Proces privatizace státního majetku tak ještě upevnil symbiózu mezi organizovaným zločinem a státem.

„Devadesátá léta pro ruské gangstery představovala zlaté časy. Všechno bylo k dispozici a ‚noví vorové‘ natahovali obě ruce. Státní majetek byl privatizován, soukromí podnikatelé byli nuceni platit výpalné a s pádem železné opony se ruští gangsteři rozletěli do zbytku světa. Vorové byli součástí života, jenž reflektoval všechny změny, kterými Rusko během 20. století prošlo,“ píše odborník na ruský organizovaný zločin Mark Galeotti pro The Guardian.

„Po obnovení centralizované úřední moci po nástupu Vladimira Putina na přelomu milénia se noví vorové adaptovali znovu – drželi si nenápadnější profil, a když museli, začali dokonce se státem spolupracovat.“

Při svém rozšiřování do zahraničí po rozpadu Sovětského svazu využívali organizovaní zločinci nové svobody a jisté míry chaosu. Často podsvětí v dalších státech sovětské sféry vlivu zcela ovládli. Takto ruští mafiáni expandovali i do Československa. Nebyl tu nikdo, kdo by se dobře organizovanému a brutálnímu stroji na zločin mohl postavit.

Českou centrálou ruskojazyčných organizovaných struktur byla restaurace U Holubů na pražském Smíchově. Právě sem měl v květnu 1995 dorazit Semjon Mogilevič, který se v podsvětí etabloval díky svým finančním a obchodním schopnostem. Ty z něj učinily „šéfa všech šéfů“ mocné solomonské mafie a jednoho z celosvětově nejhledanějších zločinců na seznamech FBI.

Na mafiánském summitu U Holubů, jenž se pořádal pod zástěrkou narozeninové oslavy dvojky konkurenční solncevské mafie, tehdy proběhla rozsáhlá razie, během které policisté zadrželi 200 lidí. Mogilevič ale na místě nebyl. Dostal včas echo, že se chystá razie.

„Většinu z nich potom vyhostili. Já jsem dělal druhý den rozhovor s šéfem restaurace Anatolijem Katričem. Ptal jsem se ho, co říká na to, že ho označují jako mafiána. ‚Já a mafián, chachacha. U nás v SSSR byli mafiáni vždycky komunisté. Já žádný mafián nejsem.‘ Také ho vyhostili,“ vzpomíná Josef Klíma v podcastu České podsvětí.

„Ten zásah byl hodně diskutovaný. Měl i odpůrce, podle kterých jsme měli ruské struktury déle monitorovat a dozvědět se víc o všech jejich akcích. Na druhou stranu jsme jim ukázali, že tady nemají co dělat. A oni se odstěhovali,“ říká nestor investigativní žurnalistiky.

„Ne, že by tady nezůstali jejich šakalové, ale to velitelství prostě přesunuli jinam, protože tehdy pochopili, že tady to není dobré. Mají tu už jen záložní byty a objekty, kam uklízejí své problematické lidi z jiných zemí.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované