Článek
Propadlá víza, žádné pracovní nabídky a nulová zdravotní péče - to je běžná realita desítek tisíc Australanů, kteří se nemohou vrátit domů. Vláda Scotta Morrisona omezila limit mezinárodních příjezdů na pouhé 4000 týdně. Nepopulární krok přišel po skandálu s karanténním hotelem v Melbourne, kde měla ochranka zařízení údajně navázat intimní styk s cizinkami, na které byla uvalena izolace.
Devátý nejsilnější pas na světě je tak najednou k ničemu. Ceny letenek vystřelily kvůli limitu do astronomických výšin, kolikrát nejsou k sehnání. Australští expaté mají pocit, že je jejich vláda opustila. Nejde přitom o turisty, kteří se vydali do světa na počátku pandemie, často jsou to lidé se zaměstnáním a závazky.
Podle australského ministerstva zahraničních věcí a obchodu (DFAT) zaregistrovalo svou potřebu vrátit se domů nejméně 25 000 Australanů, přičemž mnozí z nich jsou klasifikováni jako finančně a zdravotně zranitelní. Zástupci australských aerolinií ovšem odhadují, že ve skutečnosti jich bude spíše 100 000.
Austrálie se pyšní jedněmi z nejpřísnějších omezení na světě. Od března mají všichni, kdo do země přicestují, nařízenou povinnou čtrnáctidenní karanténu v hotelu, cizinci mají až na výjimky zákaz vstupu a Australané zase nesmí až na výjimky ze země vycestovat.
„Měli jste se vrátit domů, dokud to šlo“
Podle DFAT se během prvních tří měsíců po uzavření mezinárodních hranic vrátilo domů více než 357 000 australských občanů. Za poslední dva měsíce, tedy od představení nového limitu, to už bylo jen 30 000.
„Pokud jste se chtěli vrátit domů, měli jste to už udělat,“ uvedl australský ministr obchodu Simon Birmingham. To ale podle expatů nebylo tak jednoduché. Většina z nich sdělila zpravodajskému serveru CNN, který jejich příběhy sesbíral, že březnová výzva k návratu domů byla určena spíše pro krátkodobé turisty.
.@CNNTravel: No job, no visa, no health care – and barred from returning home. This powder keg of misfortunes is the current reality for thousands of Australian expats, due to the government’s cap on international arrivals in the face of the pandemic. https://t.co/RlAiwAbmeD
— CNN Asia Pacific (@cnnasiapr) September 15, 2020
Těm, kteří měli trvalé zaměstnání, bydlení a úspory, poradily jejich konzuláty, aby zůstali na místě. V březnu mohl těžko někdo předpovídat, jak nabere pandemie na síle a zasáhne do jejich životů. Mnoho expatů má stále zabezpečený příjem a domov, jiným se rozpadl život.
Pandemie je připravila o domov. Ten nový i starý
Pro Stephena Spencera, se kterým hovořila CNN, by březnový návrat do Austrálie znamenal ukončení pracovního poměru, odhlášení dětí ze školy, na kterou byly zvyklé, a opuštění jejich rodinného domu v Abú Dhabí. V Austrálii na ně přitom nic nečekalo. Teď o několik měsíců později přišel Spencer o práci, má problém udržet si bydlení, nemůže sehnat let domů a bojí se, že rodině vyprší víza.
Podobných příběhů jsou tisíce. Sarah Tasneemová žije v Kanadě, kde procházela procesem vedoucím k udělení trvalého pobytu. Ten kanadská vláda v červnu nečekaně zastavila. „Bojím se, že mě nakonec deportují,“ říká.
Zdánlivý pocit stability v cizí zemi ale není jediným důvodem, proč Australané v zahraničí zůstávali. Mnohdy neměli na výběr.
Emily Altamiranová se snaží z Peru dostat už přes šest měsíců. Všechny komerční lety jsou zrušené. Na repatriační let nemohla nastoupit, protože byla v karanténě kvůli strýci, který chytil koronavirus. Carmelina Ciampová zase uvázla v Itálii, kam odcestovala se svým nejmladším synem na konci roku 2019 za umírající matkou. Tu odmítla v boji s rakovinou opustit a teď se nemůže dostat domů. Manžela a druhého syna už neviděla přes 9 měsíců.
Kolik jste ochotní zaplatit za návrat domů?
Svízelná situace trápí i Brooke Sawardovou, která žije v Jihoafrické republice. „Jde o to, kde teď musím být, ne kde chci být,“ říká Brooke. „Ten neustálý pocit toho, že nevíte, kdy uvidíte svou rodinu, kdy si budete moct znovu vydělávat a mít dostupnou zdravotní péči, vás nenechá vyspat,“ vysvětlila své rozhodnutí.
It’s so strange to know I can’t go home without paying to quarantine for 14 days even if heaven forbid there’s an emergency. Being an expat is odd at the best of times, it’s even weirder right now, as my whole home state is cut off from Australia and US is cut off from Australia!
— Emily Sears (@emilysears) July 13, 2020
Nebude to ale tak jednoduché. Cena letenek z JAR se nyní pohybuje na 12 000 australských dolarech, tedy na neuvěřitelných 200 000 korun. I když na to máte, není jisté, že se dostanete domů. Komerční lety nelétají, charterové lety zase často odmítá australská vláda. Soukromé lety s tranzitem mimo Austrálii zase odmítají povolit tamní úředníci.
Australská vláda oznámila na začátku září jednorázovou půjčku ve výši 2000 australských dolarů, tedy zhruba 30 000 korun, určenou k rezervaci letenky v ekonomické třídě. Částka ale absolutně neodpovídá cenám letenek. Ekonomická třída je teď navíc takřka nedosažitelnou metou většiny cestujících. Letecké společnosti totiž upřednostňují prodej letenek v business třídě, které jim pomohou zůstat finančně životaschopné i v případě toho, že na jednom letu přepraví jen 20 pasažérů.
Po příletu do Austrálie musí cestující navíc zaplatit povinný poplatek 3000 australských dolarů, tedy zhruba 50 000 korun, za pobyt v karanténním hotelu. Cena za návrat domů tak kolikrát vyjde na statisíce.
Limity mají zatím platit do 24. října. Australský ministr zdravotnictví Greg Hunt se zatím nechal slyšet, že chce „zajistit, aby se každý Australan dostal do země před Vánoci.“ Potřebu nápravy situace už uznal i premiér země. Podle mnohých je ale příliš pozdě. Kvůli pobytu v zahraničí se zadlužili, a některým se dokonce rozpadly rodiny.
