Hlavní obsah

Tohle sucho mělo přijít až za desítky let. Kde je nejhůř?

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy

Vodní cisterny pomáhají v místech, kde vyschly lokální zdroje. Běžnou výbavou pro české obce zatím nebudou, míní klimatolog Tolasz.

Reklama

I kdyby pršelo stejně jako v minulosti, stejně bychom čelili suchu, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy klimatolog Radim Tolasz z Českého hydrometeorologického ústavu.

Článek

Je současná situace se suchem katastrofická“, jak by se dalo usoudit z informací, že je to třeba nejdéle trvající suchá epizoda za 500 let?

Když se jako klimatolog dívám na dostupná data, tak mezi suchými periodami z minulosti a současnou suchou periodou zaznamenávám několik velkých rozdílů. Zaprvé je to délka. V minulosti jsme měli vždy dva tři roky suché, a pak už byla situace zase normální nebo naopak vlhká. Někde kolem roku 1870 se udává, že jsme zažili až 10 suchých let, ale když se na to podíváte podrobně, tak se tam vždy opakoval třeba jeden vlhký rok po každých dvou nebo třech suchých. Aktuální situace je však jiná. Dnes máme od roku 2014 prakticky bez přerušení jen suché roky. Tuším, že rok 2018 se blížil dlouhodobému průměru, nedá se však říct, že by svou vlhkostí dotoval roky předešlé. Proto říkáme, že je to nepřetržitý sled suchých roků. Druhým a také významnějším rozdílem oproti minulosti je, že dnes máme mnohem vyšší průměrné teploty. Vyšší teplota pak znamená vyšší výpar a i kdyby pršelo stejně, jako pršelo v minulosti, tak se stejně budeme potýkat se suchem, protože krajině bude voda stále chybět. Když spojíme tyto faktory, tak pak skutečně prožíváme periodu, která je, jak říká ministr životního prostředí Richard Brabec, katastrofická.

Jsou to faktory, které jsem již zmínil. Tedy, že v posledních letech málo prší a máme vyšší teploty. Ten geologický faktor je sice zajímavý, ale byl tu před tisíci ne-li před deseti tisíci lety. To zůstává stejné. Co je jiné, je, že neumíme zadržet vodu v krajině. Voda nám sice naprší, ale my jsme se desetiletí snažili, aby nám zase odtekla. Když jsme potřebovali pěstovat na polích, tak jsme je zmeliorovali a voda nám zase rychle mizela pryč. Dnes se to pomalu snažíme napravovat tím, že například obnovujeme mokřady a remízky. Je otázkou, proč to děláme tak pozdě. Od povodní 1997, následně 2002 a následně suchu 2003 řada klimatologů informovala o tom, že zadržovat vodu v krajině je nejlepší prevence jak pro povodně, tak pro sucho. Jinými slovy, říkáme to už 20 let a teprve teď se začíná něco dít, což je z mého pohledu obrovský problém.

Jaké z těch faktorů vnímáte jako zásadnější? Ty geologické, nebo spíše klimatické?

Netroufnu si říct, co je významnější. Kdyby nebyla vyšší teplota a pršelo pořád stejně, tak bychom ani nezaznamenali, že tu nějaký problém je a nikdo by se pak nesnažil udržet vodu v krajině. V okamžiku, kdy tu nyní máme oba faktory, jsme teprve pochopili, že máme nějaký problém a snažíme se něco dělat.

Dala se takováto současná „katastrofická“ situace předvídat?

Asi ano, nicméně naše klimatologické výstupy byly v tomto ohledu příliš optimistické. V našich výzkumech z let 2007 až 2010, kde jsme modelovali projekce klimatu do konce tohoto století, jsme stávající období zahrnující více suchých let očekávali až v polovině století. Na druhou stranu, je očekávatelné, že příští rok nebo přespříští rok by mohl začít být zase vlhčí. Osobně si myslím, že příroda je taková, že se zase otočí k vlhčímu období. Obávám se však, že kvůli tomu, že teplota bude v průběhu let stále stoupat, budeme pociťovat sucho i ve vlhčích letech.

Existuje nějaký způsob, jak současné situaci pomoci, nebo nám zbývá pouze čekat, až znovu naprší?

Současný proces určitě nemůžeme nijak urychlit. Měli bychom se však zamyslet nad tím, proč asi klimatologové už dlouho varují, že to bude horší a horší. Jednak sice říkáme, že se špatně staráme o krajinu, takže bychom se měli věnovat jistým adaptačním opatřením. Zároveň jsou ale důležité taky tzv. mitigace, tedy snižování emisí skleníkových plynů. Těmito emisemi přispíváme k vytváření skleníkového efektu v atmosféře, což má vliv na změnu klimatu. Kdybychom tomu zamezili, tak by se situace začala napravovat. V tomto ohledu se však bavíme o desetiletích. Momentálně nám skutečně nezbývá nic jiného, než čekat, až začne pršet.

Dá se očekávat nějaké další zhoršení v souvislosti s nastupujícím létem?

Ze sezonních předpovědí nejvýznamnějších velkých meteorologických center v Německu, Británii a USA vyplývá, že letošní rok bude srážkově mírně podprůměrný a teplotně nadprůměrný. To znamená, že situace bude letos nejspíš stejně špatná jako v loňském roce. V minulém roce zejména zemědělcům pomohl poměrně vlhký květen. Letošní květen se jeví také jako vlhký, ale pravděpodobně nebude vlhký jako ten loňský. Je otázka, co bude s červnem, který je na rozhraní toho, že by mohlo, ale také nemuselo pršet. Pokud by v červnu aspoň podprůměrně pršelo, tak by situace byla lepší.

Takže o červenci a srpnu se s jistotou nedá nic říct?

To určitě ne. Období července a srpna teď není podchytitelné ani předpovědí počasí. Už jen sezonní předpovědi mají 40% pravděpodobnost, že bude tak, 40% pravděpodobnost, že bude jinak, a zbylých 20 % je pravděpodobnost, že bude průměrně. Určitě nehrozí, že by červenec a srpen byly chladné a vlhké. Jestli budou extrémně teplé a extrémně suché se v tuto chvíli říct nedá.

Když se vrátím k ministru Brabcovi. Kromě slov „katastrofální situace“ také zmínil, že nás čeká voda pouze z cisteren. Myslíte, že je to reálný scénář pro, řekněme, příští rok?

Myslím si, že určitě ne. Když se zeptáte vodohospodářů - správců cisteren, tak vám řeknou, že mají vody dostatek minimálně na 2 roky. Vodohospodářská soustava je dnes tak dobře vybudovaná, že zásobování obyvatelstva jsme schopni zajistit ve výhledu jednotek let, protože nikdo nepočítá s tím, že by za celý rok ani nekáplo. Problém je tam, kde není centrální zásobování vodou. Například v loňském roce byly cisterny na mnoha místech po republice a lidé mnohdy ani nevěděli, že pijí vodu z cisterny, protože se lila do lokálních zásobníků.

Je přesto důvod k nějaké panice?

Já říkám, že panika není dobrý rádce. Přemýšlejme nad tím, co se děje. Uvědomme si, že bychom se k přírodě a svému okolí obecně měli chovat jinak. Není důvod k panice, to však neznamená, že situace není vážná.

Říkáte „vážná situace“. Na jak dlouho by se tahle vážná situace u nás mohla výhledově protáhnout?

Dostupné sezonní předpovědi sahají dopředu maximálně v jednotkách měsíců. Těžko tedy můžeme odhadovat, že tato suchá perioda příští rok začne končit. I kdyby se k tomu schylovalo, tak rozhodně neskončí během jednoho roku. Kdybychom chtěli, aby příští rok napadalo tolik vody, kolik nám chybí, tak bychom řešili opačný problém, tedy velké povodně. Potřebujeme, aby následujících několik let bylo pouze průměrně vodných a jestli to bude za 2 nebo za 3 roky opravdu nedokážeme odhadnout.

Dá se tedy říct, že je pravděpodobnější, že situace zůstane zatím spíše stejná?

Na základě statistiky bychom mohli tvrdit, že by měla každým rokem končit. Z hlediska trvání tato suchá perioda nemá v naší historii obdoby a jelikož se nacházíme v mírném klimatickém pásu, kde se počasí střídá, tak z toho logicky vyplývá, že sucho musí skončit.

Jsou nějaké konkrétní oblasti více ohrožené než jiné?

Na to se těžko odpovídá. Víme, že například jižní Morava, Polabí nebo Podkrušnohoří jsou obecně více zasahovány suchem a že tam méně prší. Na druhou stranu jsou na to tyto oblasti zvyklé, pěstují se tam jiné plodiny, které na sucho nejsou tolik náchylné a podobně. V dnešní době můžeme říct, že s výjimkou pohraničních pohoří nad 800 metrů, je téměř celé území České republiky suchem extrémně postižené. Například na Vysočině je situace horší ne proto, že by byla zvlášť klimaticky nepříznivá, ale protože je více nezvyklá.

Reklama

Související témata:

Doporučované