Hlavní obsah

Tři romské děti ve třídě jsou „bod zlomu“. Reportáž odkryla bolest školství

Foto: Josef Mačí

Krnovští žáci se v Doučovacím klubu Devítka připravují pod dohledem Věry Wdówkové.

Reklama

5. 12. 2020 17:00

Dělení škol na elitní, průměrné a v podstatě odpadní je obrovským problémem, se kterým se tuzemský vzdělávací systém potýká, píše v oceněných analýzách reportér Seznam Zpráv Josef Mačí.

Článek

„Nezáleží přece na tom, jestli je někdo Rom, Vietnamec nebo je bílý, ale jde o to, jestli je dobrý.“ Slova, jež visí na zdi Doučovacího klubu Devítka v Krnově a kterými také končí reportáž novináře Josefa Mačího ze Seznam Zpráv o přetrvávající segregaci v českém školství.

Ukázal v ní mimo jiné, jak v Krnově přes velké počáteční trable dokázali překonat zažitý koloběh známý z vyloučených lokalit: romské děti končí v „odpadních“ školách, docházku ani nedokončí a v další generaci se vše zopakuje.

Právě pozornost, již náš kolega věnoval nerovnostem v českém školství, které ještě umocnila koronavirová epidemie, vynesla Josefovi Mačímu ocenění odborné neziskové organizace zaměřené na vzdělávání EDUin.

Odborná porota ocenila jeho tři články: „Nerovnosti ve vzdělávání přetrvávají. Není vůle to změnit, shodují se odborníci“, „Tři romské děti ve třídě. Kritické číslo, aby školy nezačaly upadat“ a „Co čeká české školství? Velké změny, pokud se nezasekneme u maturit“.

I když jste tyto texty mohly na Seznam Zprávách číst v uplynulých měsících, rádi bychom vám je předložili znovu.

Tři romské děti jako kritická hranice

Dělení škol na elitní, průměrné a v podstatě odpadní je obrovským problémem, se kterým se tuzemský vzdělávací systém potýká. V Česku je zhruba čtyři tisíce základních škol. Do 70 z nich chodí většinově romští žáci, existuje ale i 13 takových, kde je podíl Romů 90procentní. Čísla zveřejňuje každý rok Kancelář veřejného ochránce práv. Téměř devět tisíc žáků tak nemá stejnou šanci na vzdělání jako jejich vrstevníci.

„Kdo má zkušenost s tím, jak to funguje v segregovaných školách, tak ví, že reálně vzdělávací ambice nemají a jejich žáci při přechodu na druhý stupeň zaostávají svými vědomostmi zhruba o dva školní roky oproti běžným dětem na běžných školách,“ popisuje v oceněné reportáži analytik Člověka v tísni Daniel Hůle, který je zároveň spoluautorem Analýzy segregace v základních školách.

A koronavirová pandemie jakékoliv změny spíše zastavila, než že by jim pomohla. Nadále tak platí pravidlo, které se snaží krnovské školy dodržovat: Ve třídě nesmí být více než tři romské děti. Tenhle kritický počet je důležitý. Potvrzují to i závěry už výše zmíněné Analýzy segregace v základních školách. Nejenže děti netvoří v takovém počtu uzavřené komunity a lépe se integrují, zároveň ale nemají rodiče z majoritní společnosti tendenci přesouvat děti do jiných škol. To se podle průzkumu publikovaného v analýze děje, pokud je ve třídě pět a více romských žáků.

Celou reportáž si můžete přečíst zde:

Děti vzdělaných rodičů. A ty druhé

Koronavirová krize ukázala na další bolest českého školství, která se segregací Romů nesouvisí. A to, že v českém školství přetrvává pohled, že je děti nutné co nejdříve rozdělit na dobré a špatné a každé skupině se věnovat zvlášť, píše v další oceněné analýze Mačí.

Kvůli online výuce se začalo mluvit o sociálně znevýhodněných rodinách, ne všechny ovšem umí systém najít a pomoci jim. Existuje totiž velká šedá zóna rodin, které jsou sociálně slabé a nejsou schopny dostatečně pomoci dětem při stoupání vzdělávacím systémem, ale nejsou natolik chudé, že by byly v péči některé neziskové organizace.

Do potíží se například dostávají rodiny, kde rodiče nemají maturitu. Přitom právě tyto děti potřebují asistenci nejvíce. Pokud jim ji rodiče chtějí a mohou poskytnout, potřebují ale na učení s nimi daleko více času. Zatímco polovině vzdělanějších rodičů stačí podle PAQ Research hodina, takových rodičů bez maturity je jen třetina. Další třetina si musí na pomoc dětem vyhradit tři až čtyři hodiny denně, a 11 procent dokonce více než pět hodin za den.

Jaké důsledky bude mít prohlubující se nerovnost ve vzdělání, si přečtěte v této analýze:

Revoluce ve školách

Jak ukazuje Mačí v poslední ze série textů, které zaujaly porotu, nemusí být ovšem dopad pandemie a (už dvakrát) uzavřených škol jen negativní.

„Žáci a studenti sice do škol nedocházejí, ale přitom možná nasbírají zkušenosti a naučí se více než za stejnou dobu v lavici. Sice ne zrovna to, co bylo v tematickém plánu jednotlivých předmětů, ale rozhodně věci užitečné pro život. Ať už samostatnosti, odpovědnosti nebo třeba čistě praktické věci - opravit si kolo, vyvrtat díru do zdi nebo si uvařit,“ píše reportér Seznam Zpráv v analýze věnované budoucnosti vzdělávání.

Zároveň uzávěra dala možnost podívat se na české školství za běhu a přitom z jiného úhlu pohledu, a zamyslet se tak nad tím, jaké jsou jeho slabiny a naopak přednosti.

„Poměr cena/výkon je poměrně slušný. Na to, kolik do školství stát strká peněz, funguje dobře,“ zmiňuje v Mačího analýze odborníky opakovaně oceňovaný učitel Bohuslav Hora, který pomáhá školám smysluplně zavádět digitální technologie do výuky.

A jak by se měl systém proměnit, aby ten poměr byl ještě lepší? Přečtěte si v následujícím textu:

V něm mimochodem učitel Daniel Pražák, který se v iniciativě Otevřeno věnuje inovativnějšímu vzdělávání pedagogů, říká: „Pro mě je fascinující dívat se na náš vzdělávací systém, jak i přes protichůdné věci dobře funguje.“

A dnes dodává na svém twitterovém účtu další postřeh: „Rok 2020 je skvělý v tom, že v jednu chvíli může na důležitém dokumentu pracovat několik pedagogických es z celé republiky (jasně, šlo to už dřív) a společně sdílet neuvěřitelné dobro. Nejlepší na tom je, jak ta moudra píše anonymní skunk, anonymní dinosaurus apod.“

Tak snad „anonymní zvířátka“ koronavirovou krizi změní v příležitost. Náš Josef Mačí určitě bude u toho a dá vám, našim čtenářům, vědět, jak to dopadlo.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované