Hlavní obsah

Tři testy týdně. Na sportování dětí si stát došlápl nejvíc, trenéři nechápou

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto.

Reklama

23. 9. 10:04

Sportovní tréninky dětí, ale i další kroužky a formy trávení volného času jsou aktuálně ze strany státu nejhlídanější. Trenéři ale míní, že se na dětech lockdowny podepsaly, a pravidla by proto měla být naopak co nejjednodušší.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od brzkých odpoledních hodin se prostranství před pražskou Juliskou plní desítkami lidí. Na všechny shlíží bronzová socha Josefa Masopusta, kolem které se honí malí fotbalisté za míčem. Zídka opodál pak slouží jako provizorní síť na nohejbal. Za normálních okolností by před tréninkem trávily tyhle děti čas v šatně nebo už na hřišti. Za současných proticovidových pravidel je ale vstup do areálu omezený.

Podle pravidel Ministerstva zdravotnictví mohou bez testů, očkování nebo dokladu o prodělání nemoci sportovat skupiny do 20 osob. V areálu Dukly na Julisce ale platí přísnější opatření.

„Pravdou je, že na stadionu Juliska, který je ve vlastnictví Armády České republiky, panují přísná protiepidemická opatření. Vstup každé osoby do areálu musí být patřičně odůvodněn a zároveň se tato osoba musí prokázat potvrzením o bezinfekčnosti. Opatření platí pro všechny bez výjimky, to znamená i pro nejmenší fotbalisty z kategorie přípravek a jejich případný rodičovský doprovod,“ říká tiskový mluvčí FK Dukla Praha Lukáš Šonský.

Foto: Josef Mačí, Seznam Zprávy

Fronta před Juliskou. Dovnitř mohou jen prokazatelně neinfekční děti.

Na Dukle se tak fotbalisti, ale i mladí atleti nebo cyklisti neobejdou bez opakovaného testování každý týden. Mají proto sraz před vrátnicí, kde si skupinky přebírají trenéři a před vstupem do areálu vybírají doklady o bezinfekčnosti. Jedním z nich je trenér mladší přípravky Matěj Šplíchal.

„Je to poměrně složité na organizaci. Na dětech se přitom doba covidu podepsala strašně moc, ať už jde o pohyb nebo socializaci. Pravidla pro sportování dětí by tak podle mě měla být co nejjednodušší,“ říká Šplíchal.

Trenéři pak děti zase doprovází zpátky k bráně, kde si ty mladší už přebírají rodiče. Na svého šestiletého syna a devítiletou dceru čeká mezi rodiči u parkoviště také Lída.

„Řeknu vám náš scénář na tento týden. Dneska (v pondělí, pozn. aut.) jsme dělali samotesty. V sobotu je ale zápas, takže ve středu jdeme odpoledne na antigenní test. Ten ale platí jen na víkend, takže v úterý půjdeme na PCR. Nevím, jak s pondělní atletikou, ale to nemám šanci s dětmi stihnout,“ popisuje neustálé plánování Lída.

Sportovcům na Dukle totiž sice stačí potvrzení o bezinfekčnosti jednou týdně, jenže kvůli zápasu nebo víkendové soutěži se musí testovat znovu. Stejně tak potřebují nový test později v týdnu na jiný kroužek, protože už jim vyprší platnost toho aktuálního z laboratoře. V případě dětí Lídy to je kroužek plavání, tedy tři testy týdně. Hrazené z veřejného pojištění jsou ale pouze jeden antigenní test týdně a dva PCR testy měsíčně. Nezbývá tak nic jiného než kombinovat testy na odběrových místech s nákupem samotestů.

„Testy zdarma nám nestačí. Antigenní test platí jen tři dny, takže ho můžeme využít jen v týdnu, kdy děti mají kroužek, kde přijímají samotest. Ten si ale samozřejmě musíme koupit,“ dodává Lída. Měsíčně ji to vyjde na několik stovek korun.

Oslovení rodiče nezpochybňují platná pravidla, spíš jim vadí, že testování je jen další překážkou pro to, aby děti vůbec mohly na kroužky chodit. A to zaprvé po dlouhé covidové výluce, kdy přitom vláda mluví o restartu sportování dětí jako o prioritě, a zadruhé v situaci, kdy ani ve školách se netestuje. Tam jsou přitom žáci dlouhé hodiny bez roušek v uzavřeném prostoru, zatímco zrovna při sportu velmi často na čerstvém vzduchu.

Na dětech se doba covidu podepsala strašně moc, ať už jde o pohyb nebo socializaci. Pravidla pro sportování dětí by podle mě měla být co nejjednodušší.
Matěj Šplíchal, trenér mladší přípravky Dukly Praha

„Když už stát chce děti testovat, tak ať je tedy testuje třeba jednou týdně ve škole a je od toho pokoj,“ dodává Kateřina, další matka malého sportovce.

Rozděl a netestuj

Zatímco na Dukle se testování děti vyhnout nemohou, v nedalekém sportovním areálu Domu dětí a mládeže (DDM) hlavního města Prahy udělali všechno proto, aby testovací mašinérii unikli.

„Některé kroužky máme samozřejmě plnější, než je 20 dětí, ale máme u nich takový počet lektorů, abychom je rozdělili hned po příchodu na skupinky do 20. Každá z nich se pak vzhledem k velikosti areálu a našim možnostem pohybuje někde jinde,“ vysvětluje Žaneta Krejčí Václavková, zástupkyně ředitele DDM pro Stadion mládeže.

Právě u atletické dráhy Stadionu mládeže spolu v pondělí odpoledne stojíme a za námi sportuje několik družstev. Po kraji trávníků nabíhá rovinku šestičlenná tréninková skupina starších žáků. Odděleně od nich se na dráze rozcvičuje 17 mladších atletů. Dál ode všech pak 13 nejmenších dětí závodí ve štafetě. Z lavičky sleduje ve skupince svého syna i Kristýna. Letos nastoupil do první třídy, a tak teprve zkouší, který kroužek ho bude bavit.

„Testování jsme se zatím vyhnuli. Tady testy potřeba nejsou a na soukromých hodinách klavíru také ne,“ popisuje Kristýna.

„Já mám předškoláka až tamhle vzadu v kleci,“ ukazuje přes dráhu Jitka, která stojí u plotu dráhy, „testovat se tedy ještě nemusí. To jsme tedy ani neřešili, ale měli jsme vůbec problém mu letos sehnat místo na plavání.“

Právě výuku plavání se snaží ve školách podpořit Ministerstvo školství. Loni o ni většina žáků kvůli covidovým uzávěrám přišla, a tak mají letos školy za úkol manko dohánět. V řadě míst se pak nedostává místa ještě pro zájemce o kroužek. Plavání v rámci vyučování je také jedinou aktivitou, která sice neprobíhá ve škole, ale negativní testy na ni potřeba nejsou. Ovšem jen v případě, že se v bazénu nepotkají žáci z více škol nebo s návštěvníky z řad veřejnosti. V takovém případě se už děti testovat musí

Je to případ i kladenské Základní a mateřské školy Vašatova. „Testovali jsme. Máme málo dětí, takže na plavání s námi chodí i děti z dalších škol,“ potvrzuje postup určený ministerským manuálem ředitelka školy Blanka Vondrová.

Pro tuto potřebu mohou školy využít zbylé testy ze zářijového screeningového testování. Jenže zas takovou zásobu nenashromáždily, proto i na plavání ve škole budou muset brzy testování dětem obstarat rodiče.

„Ještě nějaké testy nám zbyly, uvidíme, jak to vyjde další týden,“ dodává Vondrová.

Karanténa jedině po sebeudání

Systém testování a dalších provozních opatření je už tak dost náročný, a to pro rodiče a děti, stejně jako pro kluby a další volnočasové organizace. Vstupuje do něj ale ještě nejednotný a ne úplně jasný postup hygienických stanic v případě, že se mezi dětmi objeví někdo pozitivní.

Zažili si to nedávno v pražském SK Hostivař. V jednom z mládežnických ročníků se objevil nakažený fotbalista. Klub ale dostával zcela protichůdné informace, jak postupovat.

„Já volal na informační linku Ministerstva zdravotnictví, kde mi řekli, že stačí negativní PCR test pro všechny, kdo se s ním setkali, a můžeme pokračovat dál. Trenérovi ale na hygieně řekli, že jsou všichni na 14 dní v karanténě. Žádné rozhodnutí jsme ale nedostali. Takže jsme hygienu opakovaně urgovali, aby něco poslala. Kdybychom čekali, až nás někdo vytrasuje, tak jsme ještě v sobotu odehráli další zápas,“ nelíbí se takový laxní přístup předsedovi klubu Davidu Kronovetrovi.

Klub v Hostivaři se přitom stejně jako tisícovky dalších po celé republice jen snaží opět dětem umožnit smysluplné trávení volného času. Kromě testování se ale musí ještě sám trasovat a dožadovat se rozhodnutí o karanténě.

„Takže jsme nakonec biti za to, že chceme dodržovat nastavená pravidla. Pokud bychom se ale sami opakovaně neudali, tak by to nikdo snad ani neřešil,“ dodává Kronovetr.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované