Hlavní obsah

Turecko má po severu Sýrie další cíl. Touží po jaderné zbrani

Foto: ČTK

Recep Tayyip Erdogan, turecký prezident, se svým íránským a ruským protějškem.

21. 10. 20:30

Pětidenní příměří na severu Sýrie, které podle všeho ani jedna strana nedodržovala, se blíží ke konci. Klid zbraní skončí v úterý večer a je otázkou, jak se situace vyvine. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan spřádá kromě výstavby tzv. bezpečné zóny na syrsko-tureckých hranicích i další plány. Ty nabraly podobu jaderné hlavice. Nejde přitom o žádné tajemství, své nukleární ambice lídr Turecka vyjádřil ještě před útokem na severosyrskou oblast, která dosud byla v područí Kurdů.

Článek

Erdogan o svých plánech mluvil už v září. „Jsou takové země, které mají rakety s jadernými hlavicemi,” řekl na jednání své vládnoucí Strany rozvoje a spravedlnosti s tím, že Západ ale trvá na tom, že Turecko žádné mít nemůže. „A to nemohu akceptovat,” dodal turecký prezident. Odvolal se třeba na Izrael, který jadernou zbraň vlastní. A podle Ankary je tak prakticky „nenapadnutelný”.

To ale bylo ještě před tureckou ofenzívou na severu Sýrie, ke které země přistoupila na začátku října. Teď situace vypadá jinak – Turecko je, alespoň z diplomatického pohledu, se svými domnělými spojenci ze Severoatlantické aliance na nože. Některé státy Evropské unie, jež jsou i členy NATO, po útoku Turků na Sýrii zakázaly vývoz zbraní do Turecka. A minulý týden rozhodli o společném postoji k situaci na Blízkém východě i lídři členských států na summitu Evropské rady. Ofenzivu odsoudili a Turecko vyzvali, aby se ze severosyrské oblasti stáhlo. Potvrdili také rozhodnutí o omezeném exportu zbraní svému spojenci z NATO, přičemž po plošném zákazu ale nesáhli.

A to by mohl být problém. Ačkoliv se Evropská unie snaží mít v regionu i jinde po světě vliv, na Turecko to zjevně neplatí. „Západ se přidal na stranu teroristů, když podporuje syrské Kurdy a kritizuje Turecko za ofenzívu v Sýrii,” prohlásil v pondělí Erdogan.

USA jako nespolehliví spojenci

Nevýraznou reakci Ankary vyvolaly i snahy Spojených států. Ty se v čele s prezidentem Donaldem Trumpem sice tváří, že mají situaci pod palcem, ale tureckému zásahu daly de facto zelenou svým stažením amerických vojáků na začátku října. Ti se podle posledních zpráv z Pentagonu, o kterých informovala britská BBC, nejspíš přesunou do sousedního Iráku, kde by měli bojovat proti obnovení teroristické organizace Islámský stát.

Důvěryhodnosti současným výtkám Washingtonu na tureckou ofenzivu nepřidává ani to, že Spojené státy byly dlouhá léta spojenci Kurdů, s nimiž bojovaly proti milicím Islámského státu v Sýrii. Ve chvíli, kdy Kurdové potřebují americkou pomoc kvůli zásahu Turecka, jsou ale Spojené státy nečinné. Zatímco ještě před rokem Trump tvrdil, že severní Sýrie je kurdské území a že jim chce pomoci, letos svůj postoj přehodnotil. „Dvě země bojují o území. To s námi nemá nic společného,” řekl Trump podle amerického listu The New York Times před několika dny. A dodal, že „Kurdové nejsou žádní andílci”.

Spor se spojenci z NATO ohledně ofenzivy v Sýrii je pro Turecko takové zkušební pole. Ankara zariskovala a sázka se vydařila – vpád do Sýrie jí prošel. S takovou zkušeností dostávají ambice Erdogana nový význam. Pokud Spojené státy (nebo kdokoliv jiný) nezastavil útok na severu Sýrie, kdo Turecku zabrání ve vývoji nukleární zbraně?

Turecko chce následovat kroky Íránu

Pokud by na to došlo, Ankara by porušila smlouvu o nešíření jaderných zbraní z konce šedesátých let. Tu tehdy nepodepsal jen Izrael, Indie a Pákistán. Erdogan by tak vykročil ve šlépějích Íránu, s nímž – na rozdíl od mnoha zemí v čele se Spojenými státy, Saúdskou Arábií a Izraelem – udržuje dobré vztahy.

„Turci říkají celé roky, že chtějí jít ve stopách Íránu,” řekl pro The New York Times bývalý náměstek amerického ministra obrany John J. Hamre. „Tentokrát je to ale jiné. Erdogan těží ze stažení Američanů z oblasti,” dodal. Podle expertů by cesta Turecka k jaderné zbrani mohla trvat celé roky. A některé kroky Ankary v tomto ohledu vzbuzují obavy, třeba stavba prvního velkého energetického reaktoru za pomoci Ruska, které, mimochodem, bylo i u spuštění první jaderné elektrárny Búšehr v Íránu. U přímého budování jaderné zbraně členského státu NATO ale Moskva asi být nechce.

Foto: ČTK

Letecká základna Incirlik v Turecku.

Ve složité rovnici je ještě jedna proměnná, která nenahrává Američanům. Na turecké půdě Spojené státy skladují na 50 jaderných zbraní, o jejichž existenci se šéf Bílého domu otevřeně zmínil teprve před několika dny.

Trump si je bezpečností letecké základny Incirlik na jihovýchodě Turecka, kde se nukleární zbraně mají nacházet, skálopevně jistý. Ne všichni ale jeho názor sdílí. Letecká základna totiž fakticky patří Turecku. „Pokud se americko-turecké vztahy zhorší, přístup Spojených států k základně zajištěn není,” píše americký list The New York Times.

„Erdogan hraje se svou nukleární rétorikou na antiamerickou notu před domácím publikem. Je ale velmi nepravděpodobné, že by si pořídil jadernou zbraň,” řekla The New York Times odbornice Jessica C. Varnumová. „Turecku by tak vznikly obrovské náklady v ekonomice i reputaci, což by finančně zabolelo i Erdoganovy voliče.”

Doporučené