Hlavní obsah

Úžasné, jen se to snažím přežít. Extrémní týden starého pana Bradyho

 

Reklama

27. 10. 2016 20:45

Hlídám, aby to bylo únosné, abych si do Kanady neodvezla nemocného člověka, popisuje žena pamětníka holokaustu, kterému návrat do ČR vyšel jinak, než plánoval.

Článek

Když Bradyovi plánovali letošní cestu do Česka, představovali si klidnou návštěvu rodné země zakončenou slavnostním předáním vyznamenání na Pražském hradě 28. října. Sami o ní mluví jako o nejspíš poslední, kterou pamětník holokaustu žijící v Kanadě zvládne.

Místo toho se hned v neděli na letišti na osmaosmdesátiletého Bradyho doslova vrhli novináři. A od té doby ho pronásledují na každém kroku. Kromě rozhovorů s nimi Brady den co den absolvuje program plný přednášek, setkání s politiky, občany. A předávání nejrůznějších ocenění.

Pro představu - například ve čtvrtek stihnul převzít v Praze ocenění od Sněmovny, medaili Karla Kramáře a navštívit Nové Město na Moravě i Brno.

„Program mám velmi nabitý. A tím, jak jsem starý, bych si potřeboval občas odpočinout a tady to nějak nevychází," neskrývá mírnou únavu Brady.

Ale lidi jsou úžasní, nemohlo mě potkat nic lepšího

Smršť zájmu o jeho osobu se strhla poté, co vyšlo najevo, že mu Hrad neudělí státní vyznamenání, přestože ho o tom podle Bradyho informoval. Údajně proto, že se jeho synovec Daniel Herman setkal s dalajlamou.

Měnit by ale Brady nechtěl. O setkáních s lidmi i získaných oceněních mluví s radostí a úctou. „To se nedá vyjádřit, je to úžasné. To nejsou jenom ty medaile. Ta ocenění jsou všude, lidé se se mnou chtějí fotografovat. Nejde o mě, ale o demokracii. Když tomu mohu pomoct, nemohlo mě potkat nic lepšího. Ale jak jsem starej, tak už se to snažím přežít," usmívá se Brady. A dává k dobru vtípky o tom, jak se bál, že se bude v Česku nudit.

Přesto kvůli postupující únavě musela rodina omezit rozhovory, odmítnout setkání s novináři například v Kramářově vile nebo v průběhu programu poprosit o krátkou chvíli odpočinku.

Good luck to them. A ať si trhnou nohou!

„Rádi bychom vyhověli všem, ale musím se snažit, aby to bylo únosné. Abych si neodvezla do Kanady tak vyčerpaného člověka, že by skončil v nemocnici,“ vysvětluje Tereza Bradyová, která manžela všude doprovází a vyřizuje za něj schůzky i telefonáty.

„Předvádí fantastický výkon. Takže ho ani moc nepřemlouvám, aby aktivity omezoval,“ dodává Bradyová.

Na otázku, zda si ve Sněmovně všiml, že komunisté před slavnostním ceremoniálem opustili sál, se Brady jen usměje. „To jsem si nevšiml. Good luck to them, ať si trhnou nohou," sklouzne na chvíli do angličtiny.

Jasno má také v tom, co by dělal, kdyby si prezident Miloš Zeman své odmítnutí rozmyslel a chtěl se sejít: „Abych řekl pravdu, ani o to moc nestojím." Kdyby prý měl dostat vyznamenání za rok, „nejspíš by neměl čas".

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované