Hlavní obsah

Varovali je, ale neposlechli. Tři úředníci jsou obžalovaní, že Česko připravili o 4,5 miliardy

Foto: Vojtěch Blažek

Miroslav Elfmark, jeden z obžalovaných úředníků v miliardové kauze.

25. 10. 2018 19:04

Úředníci z ministerstva průmyslu stojí před soudem. Mohou dostat až deset let vězení.

Článek

Na začátku byl plán, který dával smysl: z evropských peněz podpořit podnikatele, kteří by jinak těžko od banky dostali úvěr.

Skončilo to policejním vyšetřováním a obviněním tří úředníků ministerstva průmyslu za způsobení škody, která nemá obdobu. Jde o 4,5 miliardy korun.

Ve středu začal případ projednávat soud – obžalovaní jsou bývalí vysocí zaměstnanci ministerstva Miroslav Elfmark, Zuzana Matějíčková a Břetislav Grégr. Velmi zjednodušeně: při nastavování podmínek dotací pro podnikatele zvýhodnili podle obžaloby jednu z bank. Česko pak muselo peníze z Evropské unie vrátit.

O neznámém pozadí případu přinesl Seznam reportáž loni na jaře. Teď navíc zjistil, že tehdejší úředníci z Ministerstva financí dlouhodobě varovali, že se blíží průšvih. Že takhle nastavená pravidla pro dotace jsou v rozporu s unijními předpisy. Nikdo je však neposlouchal.

Takže obžalovaným úředníkům z ministerstva průmyslu teď hrozí až deset let vězení.

Reportáž Seznamu o případu úředníků Ministerstva průmyslu. (Video: Vojtěch Blažek)

Miliardy muselo Česko vrátit

Dotační program se zrodil na ministerstvu průmyslu v roce 2009 a nesl název Záruka, protože stát by se prostřednictvím evropských dotací zaručil za úvěry pro podnikatele. K tomu bylo potřeba vybrat banku, přes níž peníze fakticky potečou.

Trojice Elfmark, Matějíčková a Grégr vybrala podle obžaloby tehdy polostátní Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. Samozřejmě za odměnu, kterou si banka nechá. Jenže se to odehrálo bez výběrového řízení – což je v případě dotací zakázané.

„Jde o úplatnou smlouvu, a uchazeči by tak měli v soutěžit nabízením nejlepších podmínek,“ prohlásil před soudem státní zástupce Ondřej Trčka.

Podle informací Seznamu a shromážděných dokumentů museli podmínky dotace schválit i úředníci z Ministerstva financí. V první půlce roku 2009 posílali na Ministerstvo průmyslu a obchodu své připomínky.

Kromě chybějícího tendru na bankovní služby jim vadilo, s jakou lehkostí v celém projektu létaly veřejné stamiliony.

Například: Českomoravská záruční a rozvojová banka by si mohla z dotačních peněz nechat odměnu. Z patnáctimiliardového rozpočtu fondu pro podnikatele by to dělalo až dvě a půl miliardy. I podle evropských dotačních pravidel však smí podobné náklady činit jen dvě procenta.

V dokumentech lidé z Ministerstva financí píší, že reálně hrozí vracení dotací a na totéž upozornili i v materiálu pro tehdejšího ministra financí Eduarda Janotu.

Janota, který o dva roky později náhle zemřel, však rozhodl, že projekt může pokračovat beze změn.

Černý scénář nakonec nastal: Česko skutečně muselo v roce 2012 dotace vrátit.

A co bych z toho měl?

Bývalý šéf dotací na Ministerstvu průmyslu a obchodu Miroslav Elfmark ve středu u soudu řekl, že postupoval svědomitě a že o výhradách ministerstva financí nevěděl.

„Nebyl jsem jejich zaměstnanec,“ uvedl. Dodal, že dotační program prošel veškerým schvalováním – jak v Česku, tak i na evropské úrovni. A proto nepochyboval, že byl v pořádku.

Připustil však, že ho jeden z úředníků ministerstva financí před vracením dotace varoval. Elfmark se snažil soud přesvědčit, že nedává smysl, aby vědomě nechal projekt dojít ke krachu.

„Lidově řečeno, co bych z toho měl?“ ptal se Elfmark, který u soudu vyprávěl, jak ho jeden z podřízených, který dal později na ministerstvu výpověď, upozornil na příliš štědrou odměnu pro Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. A dokonce prý v hádce Elfmarka obvinil, že od banky dostává úplatky.

Podle detektivů škoda nevznikla jen tím, že stát přišel o evropské dotace. Ale že navíc neoprávněně vydělaly tři soukromé banky, které měly tehdy v polostátní Českomoravské záruční a rozvojové bance podíly. Konkrétně Česká spořitelna, Komerční banka a Československá obchodní banka. Díky tomu, že Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou protekly dotační peníze, zvýšil se jí zisk. A vyšší dividendu tedy brali i podílníci – soukromé banky.

V roce 2012 se vláda rozhodla, že soukromé akcionáře vyplatí a banka bude státní. A opět: dotační zakázka zvedla hodnotu banky. Stát tak musel podle znaleckého posudku zaplatit akcionářům víc. Takže celková škoda (vrácené dotace plus neoprávněné zisky) se v téhle kauze nakonec podle obžaloby vyšplhala na 4,5 miliardy.

Úplatky neprokázány

O dva z obžalovaných úředníků – Miroslava Elfmarka a Zuzanu Matějíčkovou – se už kvůli dotacím v minulých letech zajímala policie. Vyšetřované případy však nikdy u soudu neskončily.

V případě Miroslava Elfmarka šlo například zakázku za 275 milionů pro IT firmu na nový informační systém pro ministerstvo průmyslu. Když ji vítězná firma v roce 2010 získala, poslala 8,5 milionu na účet společnosti, která nabízela školení přes internet. A z ní zase 7,9 milionu doputovalo podle zjištění protikorupční organizace Transparency International na konto poradenské firmy, kterou vlastnil otec Miroslava Elfmarka.

Transparency kvůli tomu na Elfmarka podala trestní oznámení. „Ale nic z toho nakonec nebylo, i když existovalo velké podezření, že šlo o úplatek,“ řekl už dříve ředitel Transparency International David Ondráčka v rozhovoru pro Seznam. Miroslav Elfmark však po zveřejnění tohoto případu na ministerstvu skončil.

Zuzana Matějíčková pak vzbudila zájem policie v souvislosti se čtyřiadvacetimilionovou dotací pro firmu vyrábějící stavební materiál. Firma si na zprostředkování dotace najala specializovanou společnost. Když pak peníze dostala, administrátorská společnost poslala 800 tisíc korun na účet manžela ministerské úřednice.

Policisté Zuzanu Matějíčkovou obvinili, státní zástupce však stíhání zrušil. Policisté podle něj neměli neprůstřelné důkazy, že 800 tisíc je skutečně úplatkem.

Reklama

Doporučené