Hlavní obsah

Velitel Islámského státu je mrtvý, Iráčané slaví největší úspěch bitvy o Mosul

 

Reklama

11. 11. 2016 16:45

Smrt Mahmouda Shukriho al Nuaimiho potvrdili jak Iráčané, tak Islámský stát.

Článek

Irácká koalice zabila při čtvrtečním bombardování východní části Mosulu významného velitele vojáků Islámského státu.

Podle iráckých vojenských zpravodajů je obětí Mahmoud Shukri al Nuaimi. Tuto zprávu následně potvrdil i samotný Islámský stát.

Islámský stát podle neziskových organizací dohlížejících na lidská práva zabil poslední týden asi 60 civilistů, důvodem bylo údajné podezření ze špionáže.

Islámský stát spojil Irák

Bitva o Mosul už trvá třetí týden a proti společnému nepříteli se v ní spojili šíité, sunnité, křesťané i Kurdové. Po porážce islamistů se ale zřejmě znovu rozdělí.

Irácký premiér Hajdar Abádí poprvé přiznal, že při osvobozování Mosulu spolu bok po boku bojují Iráčané a Kurdové. Obě armády se doposud k městu přibližovaly z opačných směrů a neplánovaly, že by se vůbec potkaly. Pešmergové, kurdští bojovníci, se chtěli zastavit pár kilometrů od druhého největšího iráckého města, držet pozice a případně chytat prchající bojovníky Islámského státu. Do Mosulu nechtěli vstoupit, aby ve zjitřené situaci nerozdmýchali staré národnostní problémy.

Nakonec se ale osvobozujících operací přímo ve městě účastní. Dá se očekávat, že boje s islamisty budou vojáci svádět o každou ulici. Osvobozování Mosulu tak bude velmi zdlouhavé a náročné.

Do koalice usilující o vyhnání Islámského státu z Iráku se zapojily i šíitské složky Lidových mobilizačních sil (PMF). S jejich účastí v boji měli ze začátku iráčtí vojáci problém. Velitelé irácké armády se obávali, že si šíité budou ve většinově sunnitské severní oblasti Iráku vyřizovat vlastní účty a nebudou se chtít podřídit armádnímu velení.

S osvobozením oblasti pomáhají i sunnitští kmenoví bojovníci. Mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International přinesla zprávu o tom, že tito bojovníci mučí lidi z osvobozených vesnic, aby se pomstili za násilí, kterého na příslušnících jejich kmene dopustili příslušníci Islámského státu - stačilo málo, třeba jen podezření, že vesničané islamisty podporovali.

Nevraživost, která předcházela rozšíření koalice, jen připomíná dlouholeté problémy. Premiér Abádí ve svém projevu vyzval všechny strany, aby odhlédly od dřívejších neshod a spojily se proti společnému nepříteli.

Irák je totiž dlouhou dobu rozdělená země, rozkol ale nemají na svědomí islamisté, kteří před dvěma lety svévolně zabrali oblasti na severozápadě. Nevraživost mezi jednotlivými národnostními i náboženskými skupinami tu panuje od nepaměti.

Irácký útlak

Irák se na konci sedmdesátých let minulého století stal rozdělenou zemí. V roce 1979 byl prezidentem jmenován Saddám Husajn. Sunnita Saddám Husajn.

Saddám Husajn u soudu v roce 2004

Podle průzkumu respektovaného Pew Research Center z roku 2009 tvoří sunnité 87 až 90 procent všech muslimů. Většinu obyvatel tedy tvoří ve všech muslimských zemích - kromě Íránu, Ázerbajdžánu, Ománu, Bahrajnu a právě Iráku.

Když se tedy do čela Iráku dostal sunnita, šíitům nastaly krušné časy. Ač měli v zemi etnicky většinu, museli se podřídit. Sunnité navíc získali značnou řadu privilegií a začali šíity utlačovat.

Po svržení Saddámova režimu se situace naprosto obrátila - Američané spolupracovali téměř výhradně se šíity, nechali je sestavovat vládu a přebírat úřady. Šíité si začali vynahrazovat desetiletí útlaku a sunnitům opláceli stejnou mincí.

Problémem je i uspořádání irácké společnosti. I dnes stojí zejména na jednotlivých kmenech a vazbách mezi nimi. V mnoha oblastech má kmenový vůdce daleko silnější slovo než politik nebo policista, platí tu jiné zásady a principy. Kmenoví bojovníci mají za úkol pomstít se všem, kteří na jejich soukmenovcích páchali násilí, jde o čest celé skupiny. A zřejmě to se podle Amnesty International aktuálně v oblasti kolem Mosulu děje.

Rozložení irácké společnosti

Divoký Kurdistán

Na severovýchodě Iráku, kde se nyní bojuje o města Mosul nebo Kirkúk, se rozkládá Irácký Kurdistán. Kurdistán, tedy oblast obývaná většinově Kurdy, dále sahá do Sýrie, Íránu, Arménie a hlavně do Turecka, kde se nachází jeho největší část.

I s Kurdy má Irák problém. Po první světové válce chtěli Kurdové získat samostatnost, jejich snaha se ale nesetkala s větším nadšením v žádné ze zemí, část jejíhož území si Kurdové nárokovali. Konkrétně v Iráku byla problémem zejména ropa - kolem města Kirkúk jsou bohatá naleziště, toto území si ale na irácké vládě nárokovali Kurdové.

V sedmdesátých letech se Iráčané s Kurdy několikrát krvavě střetli. Saddám Husajn se bál, aby z rozdrážděného kurdského podhoubí nevyrostly ještě větší problémy, systematicky se tak snažil severovýchod země vylidnit. Guvernérem této části Iráku jmenoval v roce 1987 svého bratrance Alího Hasana al-Madžída, který o rok později zahájil genocidu Kurdů. Neštítil se použít ani chemické zbraně a vysloužil si přezdívku Chemický Alí. Během roku a půl nechal zabít 150 000 lidí a zničit na čtyři tisíce vesnic.

Chemický Alí u soudu v roce 2004

Po první válce v Zálivu, ve které byl Saddám Husajn poražen, se Kurdové domohli větších práv a do současnosti fungují v rámci Iráku víceméně autonomně. Ve vzduchu ale stále visí požadavek na vznik samostatného Kurdistánu, proti kterému se velmi hlasitě staví zejména Turecko.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované