Hlavní obsah

Venezuela roku 2021. Krize, hlad a politická schizofrenie se stupňují

Foto: Profimedia.cz

Nicolás Maduro na billboardu před parlamentními volbami.

Reklama

5. 1. 15:55

Už téměř dva roky má Venezuela roztříštěné vedení. Autoritář Maduro drží zemi pevnou rukou, ale Juan Guaidó, opozičník, který se po zmanipulovaných volbách prohlásil prezidentem země, má zase mezinárodní podporu. A co Venezuelané?

Článek

„Venezuela není idea. Je to reálné místo plné reálných lidí, kteří trpí bezprecedentní a v mnoha ohledech až tajemnou krizí,“ napsala novinářka Anne Applebaumová pro list The Atlantic v únoru minulého roku. Uplynul téměř rok a Venezuelané se stále nacházejí v téměř bezvýchodné situaci.

Stovky politických vězňů, miliony emigrantů, hlad.

Země se už dlouhé roky potýká s hlubokou ekonomickou krizí velikosti humanitární katastrofy. Výpadky elektřiny, nedostatek jídla a léků, hluboké důsledky hyperinflace. Ta má kořeny především ve strmém pádu cen ropy. A ani této jihoamerické zemi se nevyhnul koronavirus, s nímž je souboj v takových podmínkách daleko komplikovanější.

Autoritářský venezuelský lídr Nicolás Maduro však, zdá se, svoji politickou roli ještě posílí. A to díky nedávným volbám do Národního shromáždění, které byly oficiální garniturou deklarovány jako demokratické. Reálně však za opozici mohli kandidovat jen schválení politici a političky. V celém procesu podle oficiálních čísel zvítězila Madurova socialistická strana se ziskem až 70 procent hlasů.

Maduro tak podle „svých voleb“ ovládl i Národní shromáždění, jehož ustavující schůze se koná v úterý. Skutečná opozice v čele s Juanem Guaidóem, který do úterý také oficiálně předsedal parlamentu, však vyzvala k bojkotu voleb a na úterý plánuje velké demonstrace před sídlem Národního shromáždění i jinde po Venezuele.

Ve stejný den také v zemi začínají platit přísná karanténní opatření kvůli pandemii covidu-19. Vláda omezila pohyb lidí a doprava mezi městy stojí. Kritici režimu tvrdí, že jsou opatření účelově načasovaná právě ze strachu z demonstrací a politického odporu.

Organizátor protestů Juan Guaidó však ztrátou předsednictví parlamentu ztrácí na už tak velmi oslabené politické moci. Přestože má podporu západních zemí, včetně Evropské unie nebo OSN, na Madurův režim mu to, zdá se, zatím nestačí. Podle Ivana Pilipa, bývalého ministra financí a experta na Latinskou Ameriku, kterého se Seznam Zprávy na Guaidóovu roli ptali loni v květnu, opozičník „promeškal okamžik“ a už dávno nemá takový vliv jako na začátku roku 2019.

Od pokusu o vojenský převrat na jaře roku uvedeného roku je Guaidó spíše v útlumu a tím i pozornost celého světa, který v době krize Venezuelu sledoval nonstop. Venezuelané však Madurovu realitu žijí dnes a denně.

Káva s mlékem za 128 korun

„Šéf si mě nemohl nechat, protože měl strach z pandemie,“ vypráví reportérce britské BBC Katy Watsonové Diurka Gonzálezová, uklízečka, která si i před pandemií vydělala úklidem domu dva americké dolary měsíčně. Dnes uklízí v polévkárně, plat nemá žádný, ale pro sebe a své dvě dcery má zajištěné alespoň jedno teplé jídlo denně.

Kvůli hyperinflaci se pro běžné Venezuelany staly i základní potraviny nedostupným zbožím.

Agentura Bloomberg sleduje stav venezuelské ekonomiky mimo jiné na tzv. indexu kávy s mlékem. Země totiž odmítá vydávat oficiální čísla a informace týkající se ekonomiky. Bloomberg tak zaznamenává cenu jednoho šálku kávy s mlékem, jejíž výši si po světě lidé dokážou představit. Ke konci prosince 2020 stál takový šálek ve Venezuele 1 767 000 bolivarů, tedy necelých šest amerických dolarů (asi 128 korun).

Foto: Profimedia.cz

Nicolás Maduro během venezuelských parlamentních voleb.

Podle opozičního serveru La Patilla klesla ve Venezuele spotřeba masa za poslední dekádu o polovinu. Průměrně sní Venezuelan 12 kg masa za rok, průměrný Čech ve srovnání 83 kg.

V zemi funguje přídělový systém a potravinové balíčky. Ty fungují v Madurově režimu i jako politická zbraň - před parlamentními volbami místopředseda vládní strany Diosdado Cabello řekl, že kdo nepřijde volit, jídlo nedostane.

Trumpovo dědictví

Anne Applebaumová popsala Venezuelu jako ideu, a to ideu západu. Připomněla návštěvu venezuelského prozatímního prezidenta Guaidóa ve Washingtonu na jaře loňského roku. Dostalo se mu tam vřelého přijetí. Donald Trump totiž věděl, že mu negativní postoj k madurovskému režimu může získat volební body například na Floridě, kam emigrovala nemalá část Venezuelanů. „Mýtus Venezuela“ se tak Trumpovi docela hodil a opravdu získal v porovnání s rokem 2016 výrazně více tzv. hispánských hlasů.

Role Spojených států se ale nepohybovala pouze na symbolické úrovni. Jen v minulém roce Trumpova administrativa označila Madurovu vládu za narko-teroristy a nabídla 15 milionů amerických dolarů za informace, které by mohly vést k Madurovu zatčení. V květnu se zase skupina, včetně dvou Američanů, snažila dostat do Venezuely a svrhnout Madurův režim. Podle všeho se ale jednalo o izolovanou akci, která neměla takřka žádný dopad na politické dění v zemi. Navíc je Venezuela pod přísnými sankcemi, které cílí na státní ropnou společnost PDVSA.

Ty ale samozřejmě dopadly zejména na Venezuelany, kteří již předtím bojovali s ekonomickou krizí, ale i s padajícími cenami ropy (nejen z důvodů sankcí). Je tu tak velká otázka pro nastupujícího amerického prezidenta Joea Bidena, zda se sankce nepokusí právě z humanitárních důvodů zrušit nebo alespoň omezit. Zdá se, že právě Venezuela bude jedním z palčivých zahraničních problémů, které Biden po Trumpovi „zdědí“.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené