Hlavní obsah

Vláda má hledat cestu, jak umožnit lidem volit v karanténě, říká právník

Vláda má hledat cestu, jak lidem umožnit volit i v karanténě, říká právník

Reklama

23. 7. 2020 9:12

Lidé v karanténě mají právo volit, ozývá se z opozičních řad. Podle ministra vnitra Jana Hamáčka se ale do podzimních voleb nestihnou prosadit změny, které by jim to umožňovaly a zároveň zabránily přenosu nového typu koronaviru.

Článek

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Podle Ondřeje Preusse z Dostupného advokáta, který je odborným asistentem na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, by vláda měla hledat cestu, jak lidem volbu umožnit.

Je v pořádku, že lidé v karanténě přijdou o své volební právo?

Zákon o volbách předpokládá skutečně takové omezení, když někdo trpí nějakou nakažlivou chorobou, a ohrožoval by ostatní tím, že by se pohyboval veřejně, volil a podobně, tak to omezení prostě zákon předpokládá. Ale velmi, řekněme, v obecné rovině. To znamená, nekonkretizuje už potom ty konkrétní případy a případy, kdy takové omezení je možné.

To znamená, že není přesně určeno, co se myslí tím pojmem lidé v karanténě?

Přesně tak, není to konkretizováno, vlastně se nepoužívá ani ten pojem karanténa takto přesně. A tím pádem samozřejmě vzniká v tomto konkrétním případě otázka, jestli jde tedy o člověka, který skutečně leží v nemocnici, je prudce nakažlivý a jakýkoliv styk s ním třeba i prostřednictvím nějakých ochranných oděvů může vést k riziku nákazy. Anebo na druhém pólu je to člověk, který se vrátil z nějaké oblasti, kde je virus ve zvýšené hodnotě zastoupen, šíří se prostě více, ale není vůbec žádný důkaz o tom, že tento konkrétní člověk je nakažen nebo že může někoho dalšího nakazit a jenom je v domácím ošetřování. Nebo dokonce ani ne ošetřování, normálně funguje z domova, ale pro jistotu nevychází.

A co to znamená pro ten další vývoj? Jan Hamáček tvrdí, že znemožnit lidem hlasování není žádnou novinkou. Je to ale možné aplikovat i na takovou mimořádnou situaci, kterou jsme tady dosud neměli?

V ústavním právu my vždycky v těchto případech nějakého omezení základního práva, mezi které nepochybně patří volební právo, které je považováno za jedno z nejdůležitějších politických práv, které máme, vycházíme z určitého proporcionálního chápání těch omezení. To znamená, my se vždycky snažíme to právo uplatnit, umožnit člověku uplatnit jakékoliv jeho základní právo. A omezení tím pádem užívat jen v případech, kdy je to nezbytně nutné, kdy ten proporcionální test řekne, že není možné to právo ani za žádných nějakých dodatečných úprav uplatnit. Když to uvedu na praktickém příkladu, tak u volebního práva se snažíme přiblížit lidem tu možnost, otevíráme velké množství okrskových komisí atd. a samozřejmě někteří lidé volit nebudou, protože se nachází někde příliš daleko, je to pro ně neekonomické, ale to nepovažujeme za omezení. A tady u té karantény si musíme položit otázku, jestli tohle omezení bude proporcionální. Jenomže v tuhle chvíli my nevíme, jak to přesně Ministerstvo vnitra, respektive ta situace jako taková určí. To znamená, jestli těch voličů, kteří budou omezeni reálně na tom volebním právu, budou jednotky nebo jich budou desítky nebo dokonce třeba tisíce a desítky tisíc. A tím pádem, jestli my v tuhle chvíli nemáme nějakou možnost, jak se na to připravit a jak lidem, kteří by byli jenom v tom domácím ošetřování, nějakým způsobem tu volbu umožnit.

Ministr vnitra Jan Hamáček ale tvrdí, že to stihnout nejde.

Jde o to, co nejde stihnout. Jestli na mysli má tzv. korespondenční hlasování, tak to já si dost dobře dovedu představit, že skutečně to nejde stihnout technicky připravit, protože tady je potřeba říci, že my můžeme sice vyřešit jeden problém zavedením korespondenčního hlasování, ale vytvořit mnoho dalších problémů. To znamená, jestli nebude potom snížená legitimita, že bude náchylné k nějakému podvodnému jednání. Korespondenční hlasování podle mě má implicitní problém, protože nelze ověřit, že skutečně ten daný volič svobodně volil tu kterou kandidátní listinu, protože není nikdo, kdo by zkontroloval to, kdy vkládá hlasovací lístek do té obálky. Takže je dost dobře možné, že skutečně v řádu několika málo měsíců korespondenční hlasování nelze dostatečně dobře připravit.

Koronavirus už tady nějakou dobu je, vláda měla čas se připravit

A nějaká další varianta, kterou byste si dokázal představit, že by se do podzimu dokázala stihnout?

Samozřejmě varianta je volby nějakým způsobem odložit. Což by se muselo udělat zákonem, pokud by dnes byly informace, že v té době bude skutečně masivně nebezpečné volit, že bude velká část populace zasažena nějakým rizikem toho viru, tak si dovedu představit odložení voleb. A pak jsou samozřejmě možnosti mobilních uren, kdy někdo obchází potenciálně nakažené, ale sám je dostatečně chráněn. Hlasovací lístky se pak třeba nechají klidně i den dva někde ležet, aby zase nemohly někoho nakazit. Ale zároveň zase tady je potřeba vyřešit, aby někdo se nemohl potom k těmto hlasovacím lístkům dostat a nějakým způsobem je upravit. To skutečně nejsou jednoduché otázky a klade to na to Ministerstvo vnitra velmi obtížné nároky. Ale na druhou stranu tu situaci tady už máme několik měsíců, to není, že by ten virus se teď rozšířil v těch letních měsících. Takže předpokládám, že nějaké přípravy a zejména sledování i zahraničí, v mezidobí se uskutečnilo mnoho voleb i v zahraničí, dokonce v sousedních státech, připomenu prezidentské volby v Polsku, takže určitě existují i inspirace, které se dají využít.

Pokud by některým lidem skutečně bylo znemožněno volit, protože by byli v karanténě, mohlo by to ovlivnit výsledky voleb, jak se někteří politici obávají?

Samozřejmě by záleželo na tom, jakým způsobem by k těm omezením došlo. Kdyby to bylo na nějaké regionální bázi, že by některé vesnice celé nebo celé menší regiony byly uzavřeny, jako jsme toho byli svědky, a nebylo by tam vůbec umožněno volit, tak si dovedu představit dost dobře, že to může ovlivnit jak krajské volby, tím spíše senátní volby. Tady je potřeba připomenout, že v senátních volbách z historie známe několik příkladů, kdy rozhodovalo jenom pár desítek hlasů buď o tom, kdo postoupí do druhého kola a tím pádem se stane senátorem, nebo vyloženě v tom druhém kole, kdy už stojí proti sobě dva kandidáti, to může být třeba v řádu dvaceti hlasů, které mohou rozhodnout. A pak samozřejmě i nějaká široká karanténa několika desítek nebo stovek osob teoreticky může výsledky voleb ovlivnit.

A kde byste viděl tu hranici, kolik lidí by muselo být v karanténě, kde už by se to nemohlo považovat za platné volby?

Kolega ústavní právník Jan Wintr hovoří o hranici 10 procent voličů v daném volebním obvodu. To asi není úplně pravděpodobné, že to by se stalo, že by 10 procent všech voličů nemohlo volit, ale potom by skutečně asi bylo zřejmé, že legitimita takových voleb je omezená. Ale je pravda, že já si dovedu představit, že v konkrétních situacích to může být i výrazně nižší číslo. Právě v situaci, kdybychom dokázali říci, že tady ti voliči to skutečně mohli ovlivnit. Typicky právě, když je regionální podpora kandidátů nějak rozvrstvená a najednou bychom několik vesnic uzavřeli a díky tomu by zvítězil kandidát, který voliče zrovna v tom regionu nemá, tak si to dovedu představit i při nižších počtech omezených voličů.

Výsledky voleb by mohl napadnout neúspěšný kandidát

V případě, že by někdo napadal výsledky voleb u soudu, jakou šanci byste mu dával?

Je zajímavá otázka vůbec, kdo by to mohl napadnout, protože u nás neexistuje to tzv. akcio popularis. To znamená obecná žaloba, že by se voliči spojili a dohromady by tvrdili všichni ti, kteří byli v té karanténě, že napadají ty volby, to by musel každý z voličů sám. U takové žaloby bych nepředpokládal, že by jí soud vyhověl. Ale samozřejmě to hlasování může napadnout i samotný kandidát, patrně samozřejmě ten kandidát, který by byl v těch senátních volbách poražen. A tam by soud měl velmi obtížnou úlohu a poměřoval by, jestli to omezení jednak je protiprávní, protiústavní možná dokonce, ale i to by nestačilo, aby ty volby zrušil, ale musel by se vypořádat s otázkou, jestli skutečně by to omezení ovlivnilo výsledek voleb. Bylo by to na tom soudu, aby právě si stanovil hranici, kolik těch voličů musí být omezeno, aby ty volby už nebyly legitimní.

Ctí podle vás současná vláda základní práva? Řešily se například demonstrace, viděli jsme také, jak soud rozhodl nakonec o nouzovém stavu.

U těch demonstrací, pokud vím, tak tam představitelé vlády jasně řekli, že demonstrace omezovány nebudou.

Ale byly tam předtím rozpory ohledně Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra, nakolik počet osob se to stahuje a podobně.

Ano, ale to zase si myslím, že je úplně normální, že se ta diskuse vede. Ostatně to je jedna ze známek toho, že žijeme v demokratickém právním státě, že i ministerstva veřejně mezi sebou ne úplně vždy souhlasí. To já do jisté míry, když to nepřekračuje určitou praktickou mez, považuji za známku demokratického prvku v tom systému. Ale je pravda, že městský soud, když rušil některá opatření Ministerstva zdravotnictví, tak poukázal na skutečnost, a tady se vracím k té své úvodní tezi, že kdykoliv my omezujeme jakékoliv základní právo, a to není samozřejmě jenom volební právo, ale to jsou právě třeba typicky i práva spojená se svobodou pohybu a pobytu atd., tak bychom měli na první místo klást úvahu, jak docílit toho účelu, to znamená třeba ochrany zdraví, ale zároveň nezasáhli zbytečně příliš razantně do dalších práv. A tam asi vláda na začátku měla určité rezervy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované