Článek
Je září 2030, právě jdu do školy přivítat nový školní rok, a po cestě vzpomínám na tři děti mých kamarádů, které do školy vyrážejí také. Každé v jiném místě České republiky a každé do jiného ročníku.
Diana bydlí v krajském městě a jde právě do první třídy. Její rodiče jsou zhruba nižší střední třída, ale vnímají vzdělání jako důležitou hodnotu. Nemohou si dovolit soukromou školu, ale mají štěstí. Dneska už platí, že ta nejlepší škola je škola, která je nejblíž. Dávno pryč jsou časy spádové turistiky, kde by si rodiče měnili bydliště jenom proto, aby Diana chodila do dobré školy. Státu se podařilo zařídit školám takovou podporu, že mezi školami nejsou velké rozdíly.
Do docházkové vzdálenosti tak má Diana na výběr ze dvou veřejných škol, kde obě nabízejí pestrou paletu přístupů a kroužků. Obě školy také mají plně obsazené školní poradenské pracoviště. Až to tedy bude Diana potřebovat (nejpozději v pubertě to určitě využije), nebude složitě hledat pomoc, ale prostě přijde za školním psychologem, kterého každá škola už delší dobu má. Pro Dianu také nebude dětský kolektiv novinkou. Její rodiče ji mohli bez problémů umístit do blízké a dostupné mateřské školy, která měla dostatečné kapacity pro všechny děti z okolí.
Renča a její rodina nejsou z města. Jde teď do druhé třídy ve svazkové škole v podhůří Orlických hor. Několik obcí dalo před lety hlavy dohromady a místo aby každá z nich obhospodařovala jednu malotřídku, vytvořili jako svazek obcí jednu velkou školu. I když to není dosažitelné pěšky, Renču nemusí rodiče vozit. O obslužnost se dobře postarala veřejná infrastruktura.
Renča ve škole zažívá učení, které odráží reálný svět. Učí se v široce pojatých projektech, vedených napříč předměty. Se začátkem školního roku bude poznávat třeba podzimní rostliny kolem vody. Nebude to ale ze stránek učebnic nebo 3D rozšířené reality (podmínky umožnily, že škola je perfektně vybavená technologiemi), ale přímo na březích řeky. S ostatními se učí nejenom poznávat svět kolem ní, ale spolu s tím rozvíjet klíčové kompetence důležité pro život - učí se spolupracovat, vyjádřit svůj názor, postavit se sama za sebe i za ostatní.
Už ve druhé třídě taky dokáže sama zhodnotit svoji práci. Jedničky a pětky zná ze stránek knih, které si čte v dobře vybavené školní knihovně. Od první třídy je zvyklá na slovní hodnocení podle kritérií, které jí lépe umožňuje chápat učení, převzít za něj (ano, ona to díky tomu zvládne už ve druhé třídě) odpovědnost a znát svoje silné a slabé stránky a pracovat na nich.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb do Poslanecké sněmovny, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Michal právě začíná devátou třídu na velké sídlištní základní škole v jedné z okrajových čtvrtí hlavního města. Ví, že až bude skládat přijímací zkoušky, nebude znevýhodněn tím, že žije v hlavním městě. Podařilo se modernizovat oborovou soustavu tak, aby odrážela poptávku studujících i rodičů. Nemusí se bát, že by se opakovala tristní situace z dávných let 2022-2025.
Během svého druhého stupně potkával skvělé učitelky a učitele, kteří sice byli věkově rozdílní, všichni ale sdíleli nadšení, odbornost, netrpěli syndromem vyhoření a díky nedávné náborové kampani to byli všichni profesionálky a profesionálové s příslušnou kvalifikací. Ředitel si totiž mohl vybírat z mnoha uchazečů a Michala učili ti nejlepší, kteří prošli náročným sítem. Dávno jsou ty časy, kdy ředitel vzal prostě toho, kdo se nabídl, protože neměl jinou možnost.
Když se před rokem v Michalově třídě objevila šikana, škola s tím byla dobře připravena pracovat (i proto, že není školou, která tvrdí, že u nich šikana není, ale počítá s tím, že se v dětském kolektivu vyskytuje). Do řešení se zapojil výchovný poradce. Pomohl situaci zvládnout tak, aby oběť nebyla traumatizovaná, agresor získal poučení, ale nebyl ostrakizován, a celé třída se naučila postavit se za správnou věc. Součástí procesu byly nevládní organizace, které pomohly rodině agresora. Zjistilo se, že ten si do oběti ventiloval náročnou situaci z rozvodu rodičů. I jemu a jeho rodičům se pak dostalo pomoci od organizací, kterým stát dál umožňuje kolem škol fungovat.
Chtělo by se říct, že všechny tři děti mají štěstí na dobrou školu, ale není to tak. Odpoledne sedíme s Martinem, mým kamarádem a poměrně čerstvým ředitelem školy. Shodujeme se, že se podařilo poměrně slušně naplnit Strategii vzdělávací politiky 2030+, která se tak stala první z krásných a inovativních strategií, která nezůstala v České republice jenom na papíře. Nepřekvapivě zmiňuje a klade si za cíl všechny ty věci, které Diana, Renča i Michal ve svých školách zažívají už jako normu.
I Martin je rád. Když zvažoval kariéru ředitele, byla situace taková, že se do konkurzního řízení přihlásil třeba jenom jeden uchazeč a zřizovatel si příliš nemohl vybírat. Martin vyhrál mezi 10 špičkovými kandidáty. Změnila se situace, kdy práce ředitele obsahovala mnoho dalších rolí. Za Martina už rekonstrukce jeho školy, právní věci, školní jídelnu a nákup IT techniky řeší jeho tým, který je placen z radnice. Martin se může plně věnovat tomu, od čeho ve škole je - vedení pedagogického týmu, vytváření vize školy jako organizace, která se stále učí a přináší to nejlepší dětem a také komunitě.
Na škole funguje spousta dalších projektů, například rodičovská kavárna, klub seniorů a na opraveném sportovišti v odpoledních hodinách probíhá celá řada sportovních kroužků. Martin má také, oproti době, kdy byl ještě učitelem, výhodu ve stabilním a přehledném financování. S plácnutím do čela vzpomínáme na školní rok 2024-2025, kdy ředitel někdy ani nevěděl, jaký bude mít k dispozici rozpočet na další rok a jestli bude mít z čeho zaplatit pomocný personál ve škole. Ta doba už je dávno pryč.
–––
Tohle všechno by se mohlo stát, kdyby si politická reprezentace předsevzala, že cestou k prosperující a sociálně soudržné společnosti je špičkové vzdělání (jak dlouhodobě ukazuje výzkum i vžitá praxe obdivovaných vzdělávacích systémů).
Na začátku školního roku 2025/2026 situace tak zářivá není. Strategie 2030+ zůstala v mnoha ohledech na papíře a školství je tradičním tématem před volbami, po nich se ale v prioritách propadá hluboko dolů.
Přejme si, ať se to změní. Ať Diana, Renča, Michal a všechny další děti mají možnost chodit do škol, které naplno probouzejí jejich potenciál, kde se děje učení s radostí, kde v bezpečném prostředí přijímají výzvy a učí se odolnosti, kde se o ně stará kvalifikovaný, spokojený a nepřetížený pedagogický sbor.
