Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
O té zvláštní události nemáme žádný oficiální záznam, ale představuji si to asi takhle. Ruští pohraničníci nevěřícně zírají, jak se muž v neoprenové kombinéze, s ruksakem na zádech a s dětským nafukovacím kolem ověšeným igelitkami snaží vydrápat na břeh řeky Narvy.
Nevíme, jak dlouho Rusové pozorovali, že se k nim po vodě blíží podivný obojživelník z estonské strany řeky, tvořící ostře střeženou hranici. O pokračování příběhu už máme přesnější představu. Psaly o něm jak noviny v Rusku, kam se muž snažil emigrovat, tak na Slovensku, odkud uprchlík pochází.
Je pondělí 1. května 2023 a šestačtyřicetiletý hudební skladatel Ján Mazák z Košic ruským pohraničníkům vysvětluje, že ho k útěku do Ruska přivedl odpor vůči EU či neúměrnému zdražování a nesouhlas s propagandou témat LGBT+ v západním světě. Prohlídka ještě mokrých zavazadel odhalí, že komponista si na cestu do lepšího světa vzal tenisky, 300 eur v hotovosti a partitury svých skladeb, včetně té, kterou podle názvu věnoval Vůdci velkého ruského lidu – Vladimirovi.
Vysvětlení ruským úřadům překvapivě neimponuje, jak se ukáže z fotografie skladatele v mřížové kleci u soudu.
Česká volba
Ptáme se inspirativních osobností, co by se mělo změnit v oboru, který je jim blízký. Jakým výzvám čelí česká společnost? Co by měla prioritně udělat nová vláda? Kde by mělo Česko stát za pět let? Jaká by měla být pozice Česka ve světě a v Evropě? Případně co bychom měli předat našim dětem? V názorové sérii, která běží až do říjnových voleb, píší desítky akademiků, vědců, investorů, expertů, publicistů a dalších osobností.
Za ilegální překročení hranic mu v Rusku hrozí až šest let vězení. Místním by případ podobného duraka, tedy hlupáka zamilovaného do Putina, nejspíš neimponoval, ani kdyby své názory mohli vyjádřit svobodně.
Poslední dějství tragikomického kusu se odehraje ve vazbě. Hrdina frašky zjišťuje, že lágr je plný násilí a špíny a může být rád, když ho z vysněného Ruska nakonec vypakují domů na Slovensko, do země EU.
Ve válce selháváme
Proruský popleta od sousedů mi vždy přijde na mysl, když slyším o odolnosti Česka vůči ruské informační válce a dezinformacím. Vládě Petra Fialy v této oblasti chybí výsledky.
Na úvodní, necelý rok trvající epizodu s Michalem Klímou coby „zmocněncem vlády pro dezinformace“ si už vzpomene málokdo. Mediálního manažera zastínil státní, resp. vládní „superpolitruk“ Otakar Foltýn, vojenský plukovník s proříznutou pusou. Jako kdyby současná vláda Foltýnovými výroky o „sviních a dezolátech“ svou komunikaci cílila na extremisty podobné skladateli Mazákovi.
Jenomže lidí ochotných z náklonnosti ke Kremlu přeplavat řeku či blouznit o vzájemnosti Slovanů je v každé společnosti – tu naši nevyjímaje – naprosté minimum. Většina stojí o klid, stabilitu a bezpečí. A právě o tuto názorově nevyhraněnou masu, která má ovšem rozhodující váhu ve volbách, se v komunikační válce hraje především. Ruská „maskirovka“, tradiční klamání nepřítele, se přitom vede subtilnějšími zbraněmi, než jsou vyložené lži a nepravdy, s nimiž by si náš stát mohl poradit zákazem podobně jako s pančovaným alkoholem nebo pašovanými cigaretami.
Co to dělat jinak?
Co tedy v oblasti informační bezpečnosti a strategie žádat od příští vlády?
Laťka není vysoko.
Aby v první řadě vzala v potaz výzkumy, které se týkají digitálního prostředí jako specifického ekosystému, kde se informace a vyprávění šíří jinak, než tomu bylo v analogových dobách papírových novin a televizních nebo rozhlasových zpráv. Není třeba začínat od nuly. Existují u nás například práce datového analytika Josefa Šlerky a mezinárodního týmu, který se v posledních letech zabýval zkoumáním toho, jak kremelská propaganda věší lidem bulíky na nos a jak Rusko ovlivňuje volby v zahraničí.
Systémová analýza narativů a dat samozřejmě nebude pro média tak přitažlivá jako ustanovení vrchního kladiva na dezinformace. Případně jako výroky ostrostřelce Foltýna, který se „nebojí říkat dezolátům pravdu“.
Vláda by měla jednat třeba méně okázale, zato soustavně v zájmu stability a bezpečnosti státu a jeho občanů. A pokud jde o pravdu, o to zneužívané slovo, s pravdou je to o dost složitější – vedle fakticity a správnosti informací bude, zvlášť s přibývajícím obsahem vytvořeným pomocí AI, stále důležitější ježíšovské (sokratovské, husovské, kantovské, dosaďte podle vlastního světonázoru) kritérium osobního ručení.
Nejspíš stále žijeme v iluzi, že problémy s technologiemi vyřeší jejich pokročilejší verze. Digitální četník, dozírající na pravdivost toho, co konzumujeme a sdílíme. Jenomže digitální prostředí zůstává v první řadě testem mezilidských vztahů a našich vlastních nároků na to, co je pravdivé.
Není nutné plavit se přes řeku Narvu jako skladatel Mazák, abychom viděli podstatu sporu. Stačí se zeptat utečenců z Ukrajiny. Byli jsme varováni.
