Česko volí: „Průměrní“, ale rozhodující. Co vzkazuje střední třída politikům

Nestojí v čele demonstrací ani nejsou v hledáčku sociálních programů. Přesto tvoří třetinu populace. Řeč je o běžných zaměstnancích, kteří se vnímají jako součást střední nebo nižší střední třídy. A přestože jsou někdy přehlížení, právě oni odrážejí celkovou náladu ve společnosti.

Typicky jde o zaměstnance na pozici řadového pracovníka, který se nevidí ani jako bohatý, ani jako chudý. „Je prostě někde ve středu a příliš nevyčnívá. Tím, že představuje třetinu populace, vybočuje nejméně, a je tak nejpodobnější průměrnému Čechovi,“ říká Jan Burianec, sociolog a analytik STEM/MARK.

Z průzkumu vyplývá, že tato skupina je politicky „průměrná“ nejen svým postavením, ale i názory: 51 procent z nich důvěřuje prezidentovi, což je nad celostátním průměrem. Ale zároveň jen každý třináctý z nich je velmi spokojen se svým osobním životem – méně než průměrných 16 procent.

Voliči z řad střední třídy zároveň vynikají ukázněností: 64 procent z nich obvykle ví dlouho dopředu, zda k volbám půjdou. Polovina by uvítala možnost volit přes internet, třetina by se nechala motivovat korespondenční volbou.

Přesto zde najdeme opatrný odstup: Ani ne třetina je spokojena s úrovní kampaně svého favorita. A necelá polovina vyjadřuje nelibost nad předvolebním spojováním stran, což je hodnota blízká celkovému průměru.

„Já to vnímám tak, že pořád slyšíme sliby, ale v praxi se toho moc nezmění. Hlavně bych chtěl, aby někdo konečně řešil věci jako bydlení nebo ceny energií. Ne politické hádky v televizi,“ prohlašuje Martin Rychlý, technik z Litoměřicka a otec dvou dětí.

Tato skupina je z velké části motivována touhou po změně: Bezmála třetina přiznává, že k volbám letos půjde právě kvůli nespokojenosti s aktuálním stavem. Jsou sice loajální vůči institucionálním autoritám, ale přitom citliví na realitu každodenního života. „Paradoxem u střední třídy je, že byť je u nich celkem vysoká míra důvěry v instituce, na Českou republiku jako celek se dívají kriticky a myslí si, že v mnoha ohledech by se situace u nás mohla zlepšit,“ dodává sociolog Jan Burianec.

Kromě drahoty, která příslušníky střední třídy pálí nejvíc, skloňují i kvalitu potravin, zdravotnictví, bydlení či korupci.

Podobná témata řeší i rodiny s dětmi, které z celkové české populace tvoří 18 procent. Kromě drahoty či bydlení je navíc logicky pálí i stav českého školství. „Školství je v žalostném stavu už dekády. Experimentovalo se s různými typy výuky, školami, metodami a výsledkem je jeden velký chaos. Pozorně pročítám volební programy stran o školství, určitě budou pro mé finální rozhodnutí klíčové,“ svěřuje se redakci Andrea Kubíčková z Prahy, jejíhož syna čekají přijímací zkoušky na střední školu.

I přes každodenní starosti nicméně rodiny s dětmi patří mezi nejpozitivněji naladěné ze všech cílových skupin průzkumu. Směřování země hodnotí spíše pozitivně přes 60 procent z nich.

Výrazná je i důvěra v instituce. Kromě policie a armády se nadprůměrně umístily i soudy, jimž věří až 60 procent rodičů.

„Pro nás je důležité mít jistotu, že když se něco děje, tak stát funguje. Neříkám, že všechno je ideální, ale třeba důvěra v policii je u nás v rodině vysoká. Chceme vychovávat děti v prostředí, kde se člověk nemusí bát. A kde je také respekt k ostatním,“ popisuje Kateřina Novotná, pražská učitelka, která je momentálně na mateřské dovolené.

Téměř polovina rodin si přeje, aby Česko zůstalo geopoliticky ukotveno na Západě, východní orientaci by volila jen dvě procenta rodin. Zbytek nemá vyhraněný názor, oslovit by ho mohla podle sociologa Buriance například švýcarská forma neutrality.

Průzkum dále ukázal, že rodiny s dětmi si pečlivě vybírají, komu svůj hlas dát. Pouze čtvrtina je spokojena s úrovní kampaně svého favorita. Stejné procento by uvažovalo o volbě zcela nové strany, což je nad průměrem. Více než třetinu z nich odrazují aféry typu Bitcoin, Čapí hnízdo a v menší míře i Dozimetr. A téměř polovina nemá problém se spojením stran do koalic.

Analytik Jan Burianec upozorňuje, že právě tyto dvě skupiny – střední třída řadových pracovníků a rodiny s dětmi – mohou sehrát klíčovou roli ve volbách. Obě jsou početné, relativně stabilní a politicky rozkročené. Nejsou extremistické, ale zároveň netrpí slepou důvěrou. Jejich hlas neoslní na sítích, ale rozhoduje volby.

„Potřebují nabídku, která je přesvědčí, že politika má smysl a že se někdo zajímá o jejich každodenní život,“ uzavírá Burianec.