Diagnóza: Krize důvěry v politiku

Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pokud by měl člověk posuzovat důvěru v politiku jen podle toho, co si lidé (aspoň v mém okolí) mezi sebou říkají, musel by být trvale pesimistický. A to nejen při hodnocení politiky tuzemské, ale i té za našimi hranicemi. Často máme tendenci vidět spíše to špatné a v soukromí být hyperkritičtí, kdežto na veřejnosti buď mlčíme nebo jsme zdrženliví. Proto by bylo vhodné držet se více objektivních čísel a faktů než emocí.

Přesto začnu výčtem negativních zpráv, které v poslední době naše pocity a následně i názory formovaly.

Předseda ANO si s sebou léta táhne kauzu Čapí hnízdo, která velice dobře ilustruje temnější stranu politicko-ekonomické reality v polistopadovém období. Obávám se, že v ní však také můžeme nalézt i souvislost mezi aktuálním politickým vlivem a výkonem justice. Kyvadlo její přízně se momentálně od Andreje Babiše odklonilo a hrozí mu odsouzení za dotační podvod. Pokud se však nestane něco překvapivého, pak jednu jistotu máme všichni – kauza se bude táhnout další roky.

STAN se personálně zapletl do případu zneužívání státních peněz v kauze Dozimetr. V letních měsících o ní ještě uslyšíme. A zapomenout bychom neměli ani na vrcholného politika hnutí, který se při minulých volbách nechal zvolit do Sněmovny, aby hned poté odjel na stáž do USA. Vybral si dle svých priorit a lidem přes média vzkázal, že prý tím České republice pomáhá. Koneckonců možná ano. Ale v žádném případě to neměla být cílená pomoc vlastní zemi. Jen a jen sobě.

Piráti už asi nikoho nepřesvědčí, že po kauze s digitalizací stavebního řízení jsou schopni náš stát zmodernizovat. Sami si to téma vybrali, sami nás ujišťovali, že vše zvládnou, a sami v něm pohořeli.

K SPD se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Plakátový průšvih jejího předsedy s jasným antiimigračním a rasistickým podtextem vypovídá sám za sebe.

Na konec výčtu jsem si ponechal Spolu či spíše ODS. Aféra bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka nemá obdoby. Od doby Dalíkových pandurů se u nás v podobných kauzách v miliardách ještě nepočítalo.

A proč uvádím právě tento výčet? Protože hledám příčiny toho, proč ochota českých voličů dát v parlamentních volbách někomu svůj hlas historicky poklesla. Podle agentury Median bylo v květnu 2025 pouze 53 procent voličů rozhodnuto jít k volbám určitě nebo aspoň možná. To je více než desetiprocentní propad oproti situaci před rokem. A pamětníci by mohli připomenout, že v časně polistopadové době jsme se v identickém parametru blížili téměř ke stovce procent.

Je možné, že předvolební doba přinese nový trend, v němž některá ze stran voliče znovu přitáhne. Nicméně aktuální stav je mimořádně alarmující. Téměř polovinu občanů buď volby nezajímají, anebo si nejsou schopni najít politický subjekt, který by byl aspoň „méně špatný“, než jsou ti ostatní.

V rámci širšího hodnocení to znamená, že ke všem krizím z posledních pěti let bychom si měli připsat další. Od ostatních se liší tím, že krize důvěry v politiku (a částečně i instituce) se odstraňuje těžce a může být dlouhodobá.