Klausovo dědictví. Lidé i politici rádi přírodu, ale odmítají Green Deal

„Vždycky je potřeba ve všech oblastech stát na ramenou těch velikánů,“ řekl hned na úvod třetího dílu volební reality show Seznam Zpráv Republika Příbram předseda hnutí Motoristé sobě Petr Macinka. Odpovídal tím na otázku, jak moc program jeho strany ovlivnily názory bývalého prezidenta Václava Klause, s jehož institutem Macinka dlouhodobě spolupracuje.

Tento vliv je jasný třeba v otázce změny klimatu. Jak už název hnutí napovídá, pro Motoristy je odmítání opatření, jako je Green Deal nebo omezení prodeje aut se spalovacími motory, od počátku jedním z hlavních témat. Podobně, jako to bylo u Václava Klause v době jeho prezidentství.

„Nepopírám, že lidská aktivita má na klima vliv. Jen říkám, že ten vliv v porovnání s těmi ostatními faktory je zanedbatelný,“ tvrdil v Příbrami Macinka při debatě se studenty vysokých škol. Dále uvedl, že zvýšení teploty o „tři čtvrtě stupně za sto let nás fakt nemusí rozhodit“.

S tímto skeptickým pohledem na změnu klimatu už Motoristé uspěli v loňských evropských volbách. A s podobnou rétorikou vstupují i do říjnového sněmovního klání.

Klima je opět jedním z hlavních témat voleb. „Když to srovnám s rokem 2021, tak je to určitě intenzivnější. Oproti evropským volbám pak jsou letos více vidět témata socio-ekonomická, zahraničně-politická, ale určitě to není to druhořadé téma,“ říká politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Podle expertů je klimatická situace vážnější, než jak o ní mluví šéf Motoristů. O klimatu na Zemi sice rozhodují i faktory, které člověk neovlivní, jako je aktivita slunce. Zásadní roli ale hraje skleníkový efekt, který lidé ovlivňují skrze vypouštění skleníkových plynů. „Oxid uhličitý, freony či metan člověk vypouští v kvantitě, která má klimatotvorné účinky,“ vysvětluje klimatolog Miroslav Trnka.

Lidé tak svou činností, jako je odlesňování, produkce oxidu uhličitého spojené s produkcí fosilních paliv nebo výrobou cementu či chov skotu, podle Trnky za poslední dvě století ovlivnili klima způsobem, který v posledních stovkách tisíc let nemá obdobu. „A nedokážeme to vysvětlit žádným přirozeným faktorem, pouze činností člověka,“ dodal.

Globální teplota se podle Trnky za tuto dobu zvýšila o asi 1,2 stupně, ale v Česku je to skoro dvojnásobek. „To je, jako kdybychom všechny obce v Česku vzali a přenesli o 300 metrů níž. A oteplení se jen zrychluje,“ objasňuje Trnka.

A častější by měly být v budoucnu nejen sucha, ale i povodně. „Důsledky už pociťujeme, ale infrastruktura si s tím zatím poradila. Stojí nás to peníze navíc, ale zatím to není černá díra, do které by proudily desítky miliard. Ale říkám, zatím. Adaptace nás v budoucnu bude stát poměrně hodně peněz. A pokud bychom pokračovali v této trajektorii, bude tak drahá, že si ji nebudeme moct dovolit,“ zdůrazňuje Trnka.

Země Evropské unie si v roce 2019 schválily, že budou chtít s klimatickou změnou bojovat souborem opatření známým jako Zelená dohoda či Green Deal. Státy se shodly na dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a na průběžném cíli snížení emisí o 55 procent do roku 2030 proti roku 1990. Za Česko dohodu schvaloval na Radě Evropské unie šéf hnutí ANO a tehdejší premiér Andrej Babiš.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Čechů by se s Macinkou v jeho výrocích o změně klimatu neshodla. Podle letního průzkumu CVVM, který se vztahem Čechů k otázkám klimatu zabýval, má 94 procent obyvatel za to, že se klima mění.

Dvě třetiny si pak myslí, že k tomu velmi či zásadně přispívá člověk, jen dvě procenta to naopak zcela odmítají. A 81 procent Čechů míní, že společnost může oteplování zpomalit či zastavit.

Jenže jak s tímto bojovat, už se lidé neshodnou. Loňský průzkum Institutu 2050 České klima například odhalil, že přes polovinu Čechů žádá, aby společnost začala klimatickou změnu řešit ihned, další čtvrtina v tomto desetiletí.

Jenže jen necelá pětina lidí souhlasí se současným zněním Zelené dohody pro Evropu, případně s jejím rozšířením o další cíle. 24 procent ji žádá oslabit, 26 pak úplně zrušit.

„Dochází k paradoxní situaci,“ říká ředitel Institutu 2050 Jan Krajhanzl. Češi sice podporují velkou část opatření, která jsou součástí Zelené dohody - obnovitelné zdroje, úsporu energií, zateplování, podporu veřejné dopravy, šetrné hospodaření na zemědělské půdě - jako celek ji ale odmítají. „Je tam pár červených hadrů, jako je zákaz výroby spalovacích motorů nebo uhlíkové daně,“ vysvětluje Krajhanzl.

Důvodů je ale víc. „Byl mimořádně nešťastný nápad nazvat tuto politiku jako Green Deal. Dalo se tomu přízvisko jedné z frakcí v Evropském parlamentu, tedy Zelených, na což lidé různých politických přesvědčení nereagují dobře,“ dodává.

Míní, že se většina politické reprezentace rozhodla tématy Zelené dohody promlčet nebo na něm rovnou získat body za kritiku Evropské unie. Věcné informace přitom podle Krajhanzla chyběly.

„Ukazuje se, že lidé Green Deal prakticky neznají. Spousta z nich si myslí, že jde o plošný zákaz spalovacích motorů nebo o zavedení emisních povolenek pro domácnosti. Nevědí, že tam jsou i šetrnější hospodaření na zemědělské půdě nebo v lesích, což většina Čechů podporuje,“ říká Krajhanzl.

To se odráží i ve volebních programech. Ty často zdůrazňují potřebu zadržování vody v krajině či zmírnění sucha. Strany včetně vládní koalice Spolu či opozičního hnutí ANO se ale vymezují proti „aktivismu“ či „slepé ideologii“. A odmítají opatření z pera EU.

Podle SPD dělá Evropská unie z lidí „rukojmí nerealistických klimatických ideologií“. Hnutí ANO uznává, že změna klimatu probíhá, slibuje ale zrušení Green Dealu či povinného snižování energetické náročnosti budov a podobně.

Typicky české, zdůrazňuje politolog Kopeček. „V Česku je ve srovnání se západní Evropou vidět mnohem větší klimaskepse, hlavně proti Green Dealu,“ říká. A dává to do souvislosti s dědictvím již zmíněného exprezidenta Václava Klause, bývalého předsedy ODS a dnes podporovatele Motoristů.

„Když se dělají různé výzkumy, tak z nich pořád vychází, že tón, akcenty, postoje, které ke konci první dekády 21. století formoval Klaus, v české debatě stále zůstávají. Včetně některých jazykových obratů. Třeba klimaalarmismus nebo klimašílenství,“ zdůrazňuje Kopeček. Další experti míní, že k tomu může přispívat také velký počet zaměstnanců v průmyslu, jako jsou uhelné elektrárny nebo automotiv.