Komentář: ANO je trochu jiná strana, než se zdá. Může přežít i bez Babiše

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

V české politice docela dlouho panovalo přesvědčení, že hnutí ANO se rovná Andrej Babiš, že neexistuje a nemůže existovat nic jako „ANO bez Babiše“. Platí to do té míry, že ANO je silně centrálně řízenou stranou, v níž se bez vůle „šéfa“ nestane nic podstatného, ať už jde o klíčové politické kroky, anebo jenom o formulaci jasnějšího politického stanoviska.

Někteří oponenti Babišova hnutí to však překládali i tak, že stačí vyčkat, až Babiše politické angažmá omrzí nebo jej z politiky vyžene pokročilý věk, a nejsilnější politická strana na české scéně se prostě zhroutí do sebe a zanikne. Což přinejmenším už nějaký ten pátek není pravda - a teď to potvrzují i hezky zpracovaná data.

Analýza volebních dat z pera společnosti PAQ Research ukázala několik důležitých věcí o české komunální politice. Kromě jiného třeba velmi rychlý nárůst počtu obcí, v nichž jsou komunální volby pouhou formalitou. Při ní mají voliči „na výběr“ přesně jednu kandidátní listinu, nejlépe ještě s přesným počtem kandidátů do zastupitelstva, takže smysl ztrácí nejen komunální „panašování“ (tedy výběr jednotlivých kandidátů napříč listinami), ale vůbec i celý institut preferenčních hlasů.

Vedle toho ovšem analytici zkoumali i složení městských a obecních zastupitelstev a jakýmsi vedlejším produktem jejich analýzy je pozoruhodný obraz hnutí ANO jako ukázkové městské strany. Což je v mírném rozporu s „lidovou“ image, kterou se hnutí ANO snaží vetknout právě předseda Babiš. Obraz to ale není pro hnutí vůbec špatný, spíše naopak.

ANO postupem času pevně zakotvilo ve strukturách komunální politiky. Celkový počet městských a obecních zastupitelů hnutí ANO od roku 2014 mírně narostl z 1600 na 1745. Například počet zastupitelů za ODS za stejnou dobu mírně poklesl (z 2396 na 2289) a ještě větší sešup zaznamenali na komunální úrovni tradičně silní lidovci - ti měli v roce 2014 necelé čtyři tisíce zastupitelů, od roku 2022 jich mají 3246.

Analytici PAQ Research přepočítali zastupitelské mandáty také na počet reálně zastupovaných občanů. Jak uvádějí, jeden zastupitelský mandát v malé obci s 500 obyvateli odpovídá reprezentaci zhruba 55 obyvatel, zatímco třeba v Hradci Králové reprezentuje jeden zastupitel zhruba 3700 voličů.

V tomto vyjádření reprezentují zastupitelé ANO přes 800 tisíc voličů, což je ze sněmovních stran nejvíce. Je to dáno právě silou Babišova hnutí ve středních a větších městech. Lidovci, kteří mají jinak mezi parlamentními stranami nejvyšší absolutní počet obecních a městských zastupitelů, reprezentují „jen“ asi 460 tisíc voličů.

Před závorku všech komunálních politických počtů je samozřejmě třeba vytknout fakt, že nejsilnější hlas mají na této úrovni politiky nezávislí kandidáti, kteří obsazují zhruba čtyři z pěti zastupitelských křesel v Česku, jichž je celkem přes 61 tisíc. Kandidáti s partajním tričkem (tedy členové stran nebo zastupitelé nominovaní stranami) se musejí rozdělit o zbývající pětinu mandátů.

Obraz ANO jako strany větších měst je patrný z analýzy počtu zastupitelů v různě velkých sídlech. V nejmenších obcích do 2000 obyvatel hnutí ANO prakticky neexistuje, obsazuje tu méně než jedno procento všech rozdělovaných mandátů. Tady mezi stranami vládnou opět lidovci s podílem mandátů kolem pěti procent. Hnutí ANO začíná jasně dominovat v sídlech od osmi tisíc obyvatel výš, kde má skoro pětinu všech zastupitelských křesel. Ještě jasnější je převaha v regionálních centrech s 32 až 160 tisíci obyvateli, kde kandidáti ANO obsadili bezmála každé třetí zastupitelské křeslo. Pro srovnání - druhá nejsilnější ODS má v sídlech této velikosti zhruba 12 procent všech mandátů.

Dá se říci, že po deseti letech na scéně (data v analýze se vztahují k povolebnímu roku 2022) už hnutí ANO dávno není politickým projektem na jedno použití, ale etablovanou politickou silou. Lze to tvrdit nejenom vzhledem k tomu, co je patrné na první pohled, tedy že podle všech průzkumů bude Babišovo hnutí za pět měsíců sahat po výhře ve sněmovních volbách, ale právě i kvůli subtilnějším skutečnostem, jako je ukotvení na mnoha úrovních politiky, včetně té komunální.

Regionální kořeny jsou přitom zásadní pro, řekněme, dlouhodobou udržitelnost každé politické strany. Bylo to v minulosti vidět několikrát na příkladu politických „komet“, které jednou či dvakrát zasedly do Sněmovny nebo i do vlády, ale právě ono regionální zázemí si vytvořit nedokázaly. Když potom na celostátní úrovni přišla bída, tyto strany se rozložily a zanikly. Klasickým příkladem jsou Věci veřejné, které po velkém úspěchu ve volbách roku 2010 nepřežily ani jedno volební období. Podobný osud strany bez kořenů potkal i Unii svobody.

Opačný příběh se podařilo napsat lidovcům. Když po sérii krizí vypadli v roce 2010 ze Sněmovny, ujal se vedení náchodský veterinář, zastupitel a stranický tajemník Pavel Bělobrádek a spolu s ním moravský sedlák od Přerova Marian Jurečka. Oba na poměry české politiky mladí mužové dokázali využít regionální kořeny své strany (z nichž ostatně sami vzešli), dát jejímu vedení úplně jinou tvář a nakonec v roce 2013 vrátit tradiční partaj do dolní parlamentní komory.

Zdánlivě podobný pokus nyní provedou komunisté - svého času rovněž strana s širokou členskou základnou a bohatou regionální strukturou. Jak ale ukazují citovaná data PAQ Research, komunisté svou komunální bázi za poslední roky postupně fakticky ztratili. „Od roku 2002 se počet zastupitelů za KSČM snížil o 93 %,“ píší výzkumníci.

Že průzkumy přisuzují Kateřině Konečné nějakou šanci vrátit rudé do poslaneckých lavic, nemá mnoho společného s historickými ani komunálními kořeny strany. Jde mnohem spíše o efekt zakrytí komunistické značky za skořápku Stačilo! a sázky na nacionální populismus a veřejný „výtlak“ hlasitých antisystémových influencerů. Na komunální a regionální úrovni je dnes KSČM v podstatě mrtvá strana, a pokud by se znovu dostala do Sněmovny, mohl by ji přes všechnu tradici klidně potkat osud Věcí veřejných a dalších „komet“.

Naopak hnutí ANO tu s námi zůstane nepochybně i poté, co jeho čelo opustí Andrej Babiš. Stranu by to jistě změnilo, možná znatelně umenšilo. Ale rozhodně už není v pozici, kdy by ji změna na celostátní úrovni nebo třeba jedna volební porážka rozložila na prvočinitele. Takové naděje mohly být namístě v roce 2014, ale dnes už jsou, jak ukazují i tvrdá data, zcela mimo mísu.