Článek
Zákon o státním rozpočtu, nikoli bezdůvodně zvaný „zákon roku“, je klíčovou normou určující chod státu. A mělo by se s ním podle toho zacházet. Je smutné, že rozpočet na rok 2026 se stal obětí jak předvolební kampaně, tak neschopnosti obou částí politického spektra předvolební kampaň ukončit.
Důsledkem je, že republika opět po čase spadne do rozpočtového provizoria, které ovšem bude kvůli nesmyslnému šprajcu odcházející Fialovy vlády delší, než by být muselo.
Samotné provizorium je prakticky nevyhnutelné. Jeho hlavní příčinou je nešťastné načasování sněmovních voleb, které se od roku 2013 konají v říjnu. Tato skutečnost od té doby jednou za čtyři roky v podstatě znemožňuje standardní rozpočtový proces. V roce 2017 to šlo ještě celkem hladce, protože rozpočet přebíral premiér z hnutí ANO od ministra financí z hnutí ANO. Jakmile ale dojde ve volbách k výraznějšímu mocenskému posunu, tak jako v roce 2021 nebo letos, je zle.
Před čtyřmi lety se odcházející Babišův kabinet zachoval v rámci možností korektně. Odevzdal návrh státního rozpočtu nové sněmovně, ta se jím mohla ihned po svém ustavení zabývat, koncem volebního roku jej vrátila vládě k přepracování, toho se chopil novopečený ministr financí Zbyněk Stanjura a v březnu 2022 bylo hotovo. Necelé tři měsíce provizoria republika přežila bez větších následků.
Letos to vypadá jinak. Fialova vláda, která je stále plnohodnotným a právoplatným vrcholem exekutivní moci ve státě, odmítá rozpočet do nové sněmovny poslat. Protože už ho přece předložila té staré. To bylo čtyři dny před volbami, s jejichž konáním se stará sněmovna rozpouští a všechny tisky – včetně návrhu státního rozpočtu na příští rok – jdou do stoupy. Fialova vláda nicméně tvrdí, že tím dostála zákonné povinnosti předložit sněmovně rozpočet nejpozději tři měsíce před koncem roku a tím to pro ni končí. Že sněmovna čtyři dny poté skončila a teď je tam nějaká jiná, už prý není její problém. A ať si poradí nastupující garnitura.
Andrej Babiš zuří a propadá své typické hysterii, čímž dál zesilují ozvěny předvolební kampaně místo povolebního zklidnění. Mluví o skandálu, varuje před škodami, dovolává se (zdá se, že úspěšně) pomoci prezidenta Petra Pavla, mluví o porušení zákona a vyhrožuje trestním oznámením.
To jsou asi zbytečně silná slova. Čtení zákona o rozpočtových pravidlech, případně jednacího řádu umožňuje různé výklady, jeden z nich by mohl být i ten, který prosazuje Fialova vláda. Zákonodárce totiž zjevně předpokládal, že reprezentanti lidu v politických stranách, ve sněmovně i ve vládě se budou chovat jako dospělí lidé a ne jako parta rozhádaných školáků. To se ovšem zákonodárce spletl.
Zbyněk Stanjura zvolil přesně ten výklad pravidel, který mu umožňuje nastupující garnituře co nejvíc zkomplikovat život. Posílat rozpočet do nové sněmovny je prý „zbytečné cvičení“, navíc Andrej Babiš a spol. byli na vládu před volbami oškliví a rozpočet kritizovali, tak ať si vymyslí nějaký lepší. Velmi dospělé.
Stanjurův rozpočet v sobě nese mnoho chyb. Výhrady dobře shrnula Národní rozpočtová rada - nadstřelené příjmy, podivně postavené obranné výdaje, nezákonně odtržený a dosud neschválený rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury s desítkami miliard nekrytých výdajů. Ani s šetřením si vláda v posledním roce nedala žádnou velkou práci a nalepila plánovaný schodek na horní hranici povolenou zákonem o rozpočtové odpovědnosti.
Přesto jde o návrh, z nějž lze vycházet při dalších úpravách. Babiš už to slíbil, když oznámil, že hodlá dodržet navržený schodek a nebude v tuto chvíli usilovat o změnu pravidel rozpočtové odpovědnosti (bez níž schodek nemůže být vyšší).
Pokud ale vláda sněmovně rozpočet nepředloží, nebudou o něm moci poslanci diskutovat a hledat v něm prostor pro úpravy. Stanjura argumentuje, že si Andrej Babiš může návrh rozpočtu stáhnout ze systému staré sněmovny a upravovat ho dle libosti, ale to je jenom další naschvál.
Dokud Babiš nemá vládu, která by byla u moci, nemá k úpravám rozpočtu ani mandát, ale ani aparát - ani úřednický, ani analytický a nakonec ani politický. I proto se v některých svých projevech Babiš obrazně řečeno dobýval do kanceláře šéfa rozpočtového odboru Ministerstva financí Karla Tylla, jehož šéfem ale pořád je a ještě mnoho týdnů bude Zbyněk Stanjura.
Poslanecká debata, byť by byla jistě stávající vládě nepříjemná, je úplně přirozeným prvním krokem v parlamentní fázi rozpočtového procesu. Rozpočet se ve sněmovně nemůže objevit jinak než jako návrh předložený vládou. Rozpočet nelze předložit poslaneckým návrhem. Dokud tedy Babišův vznikající kabinet neusedne do svých židlí, drží rozpočtový proces v rukách Fialova vláda. A ta se nebojí těch nejdivočejších intelektuálních akrobacií, aby vysvětlila, proč nedělá absolutně nic.
Ve skutečnosti je to ale jenom škodolibý truc. Představitelé odcházející vlády sedí s návrhem rozpočtu na klíně a nohama na stole a vysmívají se Andreji Babišovi, že je bezradný a nekompetentní už pár dní po volbách. To už je vysloveně frackovité jednání.
Absence sněmovní přípravy znamená, že jakýkoli rozpočtový proces se může rozběhnout až po plnohodnotném nástupu nové vlády. To může být klidně až v příštím roce. Stihnout celý proces psaní rozpočtu od první věty alespoň do jara je téměř nereálné. Přístup Fialovy vlády, která novou sněmovnu s novou většinou ignoruje, tedy prodlužuje budoucí rozpočtové provizorium.
Dá se předpokládat, že až bude Zbyněk Stanjura předávat svůj úřad svému nástupci (či nástupkyni), nechá mu na židli prdicí polštářek nebo v šuplíku pracovního stolu něco hodně smradlavého. Bude to odpovídat úrovni, jíž i jeho zásluhou dosáhla debata o rozpočtu na příští rok.
