Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Co je horší? Svázat se pravidly, která dávají smysl, a pak při jejich dodržování občas podvádět? Anebo přísná pravidla rovnou hodit za hlavu?
Umíte-li se rozhodnout, pak znáte i odpověď na otázku, jak se vyznat v první výraznější povolební hádce mezi končící a nastupující mocenskou garniturou. Spor je důležitý a týká se samotné podstaty vládnutí. Konkrétně toho, jaký je skutečný stav státní pokladny a jejích kostlivců v okamžiku předání.
Andrej Babiš má pravdu, když říká, že postrádá na příští rok kolem 50 miliard v kolonkách týkajících se dopravní infrastruktury a že to není málo peněz. Žádný „totální rozklad“ – jak v posledních dnech dokola opakuje – ale nenastává. Jako rozklad vypadá spíš to, k čemu se vítěz voleb v rozpočtové oblasti chystá.
Pro začátek jen rychlá inventura výchozích faktů. Fialova vláda minulý týden úplně na poslední chvíli schválila svou představu o rozpočtu na příští rok. Do končící Sněmovny ho poslala nejen pozdě, ale také s nezvykle velkými nesrovnalostmi, ve snaze vykázat alespoň trochu přijatelné manko.
Rozpočtový deficit – tedy suma peněz, kterou si stát příští rok půjčí a navrší o to už existující dluh z minulých let – má podle Fialova výkopu činit 286 miliard korun. Není to málo, ale vzhledem k výchozím covidovým extrémům (v roce 2021 deficit činil 420 miliard) a k tomu, jaký vál donedávna protivítr (válka na Ukrajině, energetická krize, útlum ekonomiky), jde o slušný výsledek. V rámci EU o jeden z nejlepších.
Zásadní háček je v tom, že k číslu 286 miliard se končící vláda dopracovala jen díky vypuštění některých položek považovaných doposud za svaté. V první řadě osekáním Fondu dopravní infrastruktury (SFDI) bez jasného vysvětlení, co s dálnicemi a železnicemi bude.
I končící ministr dopravy Martin Kupka před volbami v rámci příprav stavebních plánů uznal, že fond v zájmu vybalancování celé státní kasy zůstal viset v meziprostoru. V září Kupka na dozorčí radě SFDI písemně stvrdil, že má-li fond příští rok zaplatit všechno, co se buď už staví, nebo může začít stavět, chybí 37 miliard.
Před volbami Kupka sliboval, že situaci do konce roku dořeší. Po prohraných volbách svůj postoj pootočil. Řešení teď nechává na novou vládu, protože ta stávající už prý nebude mít v nové Sněmovně potřebnou sílu. A protože řízení státu v příštím roce si zkrátka už musí uspořádat podle svého ti, kdo ho budou mít v rukách.
Babiš a nově také Národní rozpočtová rada, státní úřad s mandátem kontrolovat rozpočtové dění, dále varují, že díra v dopravě bude příští rok ještě o něco větší. K 37 miliardám je nutné připočítat ještě dalších 14, upozorňuje Rozpočtová rada. A to proto, že ministři Stanjura a Kupka je do rozpočtu připsali nepřesvědčivě až na poslední chvíli jako přínos nově zaváděného zákona o zpřísnění evidence sociálního pojištění (aniž by o tomto přínosu mluvili někde předtím).
Suma sumárum – na dopravu chybí příští rok přes 50 miliard korun. Babiš má nabito, do televize a na facebooku opakuje, že jde o skandál. Do karet mu hraje fakt, že státní úředníci teď v době mocenské změny preventivně podpisy některých nových zakázek brzdí, dokud ve financích nebude jasno.
Jenže na věc se lze dívat různě. Babiš sčítá všechny myslitelné stavební zakázky a chce rozjet vše, co je připravené a co rozjet lze. Jako dítě okouzlené plným regálem zboží v hračkárně. Pozdržet jakýkoliv projekt, u něhož jsou pohromadě všechna pracně obstarávaná razítka, Babiš automaticky vykresluje jako nepřípustnou věc. Dobře ví, že v zemi automobilistů a věčně ucpané tepny D1 má veřejnost na své straně.
Vědomě či nevědomě ignoruje skutečnost, že státní rozpočet je z definice vždy hra s omezeným množstvím peněz. Podstatou vládnutí je stanovit si rozumný strop výdajů a z nekonečného spektra výdajových priorit vybrat jen to, na čem té či oné straně záleží. Tak to prostě při správě veřejných peněz je – i když program hnutí ANO šikovně pracuje s iluzí, že ne, protože Babiš všechno zařídí.
Nelegální výdaje
Schodek 286 miliard, navržený na příští rok, nevznikl náhodou. Končící vláda k číslu dospěla na základě zákona o rozpočtových pravidlech, který sama nechala ve Sněmovně upravit v rámci konsolidačního balíčku jako prevenci proti nadměrnému utrácení. A nikdo z opozice proti těmto věcem neprotestoval, naopak to vypadalo na širokou shodu.
Jeho podstatou je pořádek, ne rozvrat: Ministerstvo financí udělá odhad daňových příjmů na další rok a připočte maximální možný deficit. V zákoně je pro něj teď, v konsolidační době, na každý další rok o něco nižší strop. Výsledkem je „obálka“, do níž je potřeba všechny vládní výdaje vměstnat. Pro příští rok 2380 miliard.
Nároky SFDI se za poslední dekádu zdvojnásobily – ze 78 miliard v roce 2016 na letošních 160 miliard. Kdyby se mělo zaplatit všechno, co by fond mohl utratit příští rok, bylo by potřeba udělat z roku na rok skok až na 187 miliard a v dalších dvou letech jít přes 200 miliard.
To samo o sobě není nic zlého, naopak. Víc se staví, víc staveb je připraveno, široce sdílené zoufání na nefunkční povolovací procesy už neodpovídá aktuální realitě. Mimo jiné kvůli zřízení specializovaného dopravního stavebního úřadu, fungujícího od roku 2024.
Plný zásobník stavebních přání na straně jedné a rozpočtové stropy na straně druhé jdou ale proti sobě. Peníze najednou takzvaně chybí. Máme dlouhý seznam, co bychom mohli mít, oproti tomu, na co máme.
Objeví-li se nová výdajová potřeba, jako třeba teď 37 až 51 miliard na dopravu nad rámec povolených stropů, existují podle šéfa rozpočtové rady Mojmíra Hampla jen tři možnosti, jak postupovat: 1. najít pro státní rozpočet nové příjmy (alias zvednout daně), 2. ušetřit někde jinde, nebo 3. nové výdaje nerealizovat.
Čtvrtou možností je půjčit si, takové výdaje jsou ale podle Hampla „nelegální“. Proto také Babiš v posledních dnech začal mluvit o tom, že pravidla rozpočtové odpovědnosti bude nejspíš potřeba rozvolnit. Jinými slovy – zákon znovu změnit jako za covidu, čehož se rozpočtová rada děsí kvůli návratu do nezdravé situace, kdy si stát půjčuje i na běžný provoz.
„Bez udržení již prosazených změn a bez dalších konsolidačních opatření, která bude nutné představit nejpozději v návrhu státního rozpočtu na rok 2027, nebude možné návrat k udržitelné dráze veřejných financí zachovat,“ upozornil Hampl ve čtvrtek při zveřejňování velké hodnotící zprávy, v níž rada každoročně zasazuje aktuální rozpočtová čísla do širšího kontextu – a už roky varuje, že vzhledem k velkému množství dalších výdajových nároků, od obrany přes energetiku až po důchody, je potřeba státní pokladnu šetřit.
„Teď možná nastane období, kdy si prostě budeme muset říct, že některá přání, sliby, představy nebudou naplněny,“ poznamenal ke stejné věci ve středu šéf SFDI Radek Mátl v objasňovacím rozhovoru pro Českou televizi. „Mě to osobně hrozně mrzí, ale zase na druhou stranu chápu, že stát musí držet nějakou politiku z hlediska financí a zadlužování a holt si musíme přiznat, že Česká republika v současné době prostě nebude mít na všechno v dopravní infrastruktuře a musí si mezi těmi akcemi, které má připravené, prostě vybrat,“ dodal Mátl.
Nešťastné je, že na seznamu připravených staveb jsou dva důležité dálniční úseky, kde by čekání nebylo ideální. Jednak jde o dotažení dálnice D11 až do Polska, jednak o pokračování prací na dálnici D35, projektované jako severní úleva pro D1. Nikde ale není psáno, že nutně musí dojít k odkladu právě u těchto dvou akcí a že dopravní priority nelze poskládat jinak.
Vládnout s nekonečným množstvím peněz na dluh umí každý. Měli by to chápat i v hnutí ANO. Nově sepsaná hospodářská strategie strany mluví o tom, že i ANO chce „snižování deficitu státního rozpočtu tempem do půl procentního bodu ročně“. Tak doufejme, že ji Andrej Babiš četl.
