Státní ČEZ. Jsou i jiné způsoby, jak zlevnit energie, říká Beneš

Českou energetiku čeká zásadní modernizace. Investice půjdou do rozvoje celé energetické distribuční a přenosové sítě, do plynových, obnovitelných i jaderných zdrojů. Změny si vyžádají od českých energetických firem tři až čtyři biliony korun. Intenzivně se do nich zapoje i nejhodnotnější česká společnost ČEZ.

Spotřeba energií v Česku vzroste do roku 2050 minimálně o polovinu oproti současnosti. V té době už bude část současných zdrojů energie v důchodu, a to včetně uhelných elektráren. Ty se přitom stále podílejí na výrobě elektřiny v Česku zhruba ze dvou pětin, byť jejich podíl postupně klesá.

ČEZ už má připravené projekty na jejich náhradu, ale nejprve musí stát usnadnit výstavbu plynových elektráren. „Včera bylo pozdě a je potřeba konat rychle, protože dokud se ty zdroje nepostaví, nebude bezpečné vypínat uhelné elektrárny,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.

Nad osudem Skupiny ČEZ však po letošních sněmovních volbách visí nový otazník. Vítěz voleb, hnutí ANO, chce energetický kolos zestátnit, aby stát získal větší kontrolu nad jadernými a plynovými zdroji a také nad cenami energií. Podle Beneše má však stát i jiné cesty, jak ceny snížit - například odpuštění jednadvacetiprocentní sazby DPH.

Stát má nyní v ČEZ téměř 70procentní podíl. O případném výkupu akcií od minoritních podílníků se bude jednat až po vzniku nové vlády. Role ČEZ v těchto jednáních bude podle Beneše hlavně expertní.

První muž ČEZ nehodlá komentovat, zda je pro zestátnění či nikoli, popisuje ale výhody a nevýhody obou variant. „Největší nevýhoda samozřejmě může být ta, že jediný akcionář může dělat velmi rychlá rozhodnutí, která se následně mohou ukázat jako ne zcela optimální. Byť si to může dovolit a má na to právo,“ dodal.

Vítěz voleb, hnutí ANO, má jako jednu z hlavních priorit svého programu zestátnění ČEZ. Minoritní akcionáře by měl vyplatit přímo ČEZ, což by podnik podle odhadů stálo až 250 miliard korun a skupinu by to výrazně zadlužilo. Bylo by toto řešení pro ČEZ přijatelné?

Já si myslím, že primárním cílem hnutí ANO, které vyhrálo volby, je dostatek levné energie pro firmy a občany a tohle má být nástroj, jak toho docílit. Způsobů, jak dosáhnout levné elektřiny, je několik a některé nepotřebují a některé potřebují mít stoprocentně státní ČEZ. Nebavím se o té regulované složce, ale té silové. Pokud by se chtěla dotovat elektřina přes fyzické toky elektřiny, tak k tomu potřebujete mít stoprocentně státní výrobní firmu, ale to není jediný způsob a určitě se o tom povede debata. Takže je předčasné cokoliv říkat do médií.

Jak by tedy stát konkrétně dosáhl snížení cen energií pro spotřebitele díky státnímu ČEZ?

Například tím, že se sníží DPH, což je plošné snížení daně z přidané hodnoty u elektřiny.

K tomu ale nepotřebuje státní ČEZ.

K celé řadě kroků stát státní ČEZ nepotřebuje, ale může mít i jiné důvody, proč mít státní ČEZ, které nejsou jen v ceně elektřiny. Může to být ve strategickém rozhodování o výstavbě například jaderných bloků.

Budete alternativní kroky třeba ke snížení cen energií prezentovat i budoucí vládě, až dojde na jednání o zestátnění ČEZ třeba právě proto, aby k němu nedošlo?

Ne, naše role je jen expertní. Myslím si, že se nás představitelé nové vlády určitě zeptají, co si o tom myslíme, a proto bych to nechtěl dopředu říkat přes média. Takže já neříkám ani tak, ani tak.

Také jste přiznal, že státní ČEZ má své výhody i nevýhody…

Je to tak a za tím si stojím.

Jaké jsou tedy podle vás hlavní výhody a nevýhody zestátnění ČEZ?

Jedna z hlavních výhod stoprocentně státního ČEZ je, že můžete dělat některá rozhodnutí z pohledu jediného akcionáře, která by mohla být nevýhodná pro ostatní akcionáře. To je například snižování ceny elektřiny přes fyzické toky elektřiny, ne přes finanční toky.

Druhý důvod je, že ta firma může mít dlouhodobější cíle, naopak jiní akcionáři mohou mít krátkodobé cíle, například maximalizaci dividendy, a mohou se rozcházet ve svých zájmech. Proto je tam třeba nechcete mít a vykoupíte je.

Největší nevýhoda samozřejmě může být ta, že jediný akcionář může dělat velmi rychlá rozhodnutí, která se následně mohou ukázat jako ne zcela optimální. Byť si to může dovolit a má na to právo. Ale z pohledu firmy, která je na burze a řídí se pravidly obchodování na kapitálových trzích, je způsob řízení trochu jiný. Ale je to věc názoru a myslím si, že oboje dvoje může fungovat.

Energetika prochází transformací a je potřeba do ní zapojit nové výrobní zdroje. Podle vás jsou všechny stejně důležité. Které jsou prioritní právě pro ČEZ, na které se zaměříte v budoucnu nejvíc?

Není to souboj technologií. Budoucí český energetický mix bude potřebovat zastoupení všech zdrojů energie, které známe, a to proto, že bude potřeba, aby byl vyvážený. Spotřeba energií bude výrazněji růst, do roku 2050 minimálně o 50 procent oproti současné spotřebě. V té době už budou současné zdroje dožívat. My jako ČEZ jsme aktivní ve všech částech elektroenergetiky, jsme experti na výrobu z jaderných elektráren, stejně tak z plynových elektráren a obnovitelných zdrojů. My žádný zdroj neupřednostňujeme. To je asi stejné, kdybyste se mě ptala, které dítě mám raději, tak vám na to nikdy neodpovím.

Když se ale podíváte do nejbližší budoucnosti, které zdroje už máte naplánované, nebo je chcete stavět?

V posledních letech jsme se věnovali hlavně jaderným zdrojům, ať už to byly velké jaderné reaktory, které jsou vlastně v rámci společnosti Elektrárna Dukovany II, kde jsme v tuto chvíli dvacetiprocentním akcionářem (firma postaví dva jaderné bloky v Dukovanech, jeden o výkonu 1063 MW, pozn. red.). Velmi se věnujeme i projektu malých modulárních reaktorů. Souběžně s tím připravujeme i plynové elektrárny, které budou potřeba jako přechodové zdroje. Až skončí uhelné elektrárny, bude přechod trvat několik desítek let.

Ty projekty máme připravené, ale je potřeba, aby stát velice rychle notifikoval a schválil model kapacitních plateb pro tyto plynové elektrárny. Finální investiční rozhodnutí by se měla učinit tak, aby teplárenské bloky byly hotové těsně po roce 2030 a velké plynové bloky někdy do roku 2033.

Do kdy tedy musí vláda podniknout kroky, které vám usnadní výstavbu nových plynových elektráren, abyste je mohli spustit v tomto horizontu?

Není to jen o ČEZ, ale o všech energetických hráčích. Já nejsem v pozici, abych vládě dával úkoly s datem plnění. To není moje role, ale budeme se snažit vysvětlovat, že včera bylo pozdě a je potřeba konat rychle, protože dokud se ty zdroje nepostaví, nebude bezpečné vypínat uhelné elektrárny.

Vaše uhelné elektrárny pravděpodobně ukončí výrobu na začátku třicátých let. Do roku 2035 má být provoz těchto zdrojů kvůli velkému rozdílu mezi výrobní cenou elektřiny a cenou emisní povolenky ztrátový. Stále toto datum vidíte stejně?

Nyní je to reálné, ale může se stát, že se to bude posouvat. Nemůžeme ty elektrárny vypnout a dostat českou energetickou soustavu do nestability. Je potřeba udělat celou řadu kroků, především v tuto chvíli výstavbu plynových elektráren, což nám umožní vypínat uhelné elektrárny. Jde to ruku v ruce. Datum uzavření vyplyne z toho, do kdy budeme moct postavit nové zdroje.

S vyšší výrobou elektřiny z plynu se samozřejmě zvýší i jeho spotřeba. Jak ji ČEZ pokryje?

Ještě nás čeká jednání o tom, zda kontrakt na pronájem kapacity LNG terminálu v Eemshavenu prodloužit, a o tom se musíme poradit s Ministerstvem průmyslu a obchodu teď v průběhu podzimu. Pak se může stát, že prodloužíme pronájem v Eemshavenu vedle Stade. Nic dalšího teď v jednání nemáme.

Samozřejmě na to, abyste kupovali plyn, je dobré mít dostatečnou kapacitu v LNG terminálech. Dá se to dělat částečně i bez ní, ale myslím si, že z pohledu České republiky je správné, že kontrakt na LNG nakonec máme. Přes Eemshaven jsme dopravili do České republiky zhruba třetinu její spotřeby plynu. Takže si myslím, že obzvlášť v době krize těsně po začátku války na Ukrajině, to bylo velmi správné rozhodnutí, které vedlo ke stabilním dodávkám plynu.

ČEZ má také velké plány v oblasti malých modulárních reaktorů, které chce do konce 40. let postavit ve spolupráci se společností Rolls Royce SMR, kde má podíl. Jak nyní tento projekt pokračuje?

Pro nás je strašně důležité, jak se podaří udělat dohodu s britskou vládou. Finalizuje se kontrakt na výstavbu tří prvních bloků ve Velké Británii a my toho jsme součástí z pohledu strategického akcionáře. Chystáme smlouvy mezi Rolls Royce SMR a ČEZ na výstavbu prvního bloku v České republice, který by měl stát v Temelíně. Jednání probíhají na velmi intenzivní expertní bázi.

Malé modulární reaktory chce ČEZ stavět bez tendru, právě ve spolupráci s Rolls Royce SMR. Může to narazit na nesouhlas Evropské komise?

Nemyslím si. Je to z hlediska právního úplně v pořádku.

ČEZ také provozuje největší distribuční síť na území České republiky. Na co se budete muset zaměřit v oblasti investic do sítí, na které budou kvůli většímu počtu obnovitelných zdrojů a elektrifikaci kladeny vyšší nároky?

Bude určitě potřeba investovat do distribuční sítě, a to nejen do samotných drátů a rozvoden. I společnost ČEPS bude muset investovat do přenosové soustavy a posilovat přeshraniční vedení. Jako distributor musíme investovat do toho, aby síť byla moderní a dobře řiditelná. To znamená, že tam budou prvky digitálního řízení.

Myslím si, že bude potřeba, aby český stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu udělal revizi celého tarifního systému, který teď není úplně férový. Zbytečně prodražuje celou distribučně přenosovou část, a to se přenáší na všechny spotřebitele v cenách elektřiny, protože všichni nakonec zaplatí veškeré náklady. Bude potřeba systém zrevidovat tak, aby byl férový a nebyla v něm celá řada skoro černých pasažérů.

Jak se nová tarifní struktura dotkne vás jako ČEZ?

Pro nás to je neutrální. Není to tom, že bychom na ní vydělali nebo prodělali, jen na to odborně upozorňujeme. Dnes někteří zákazníci platí víc, jiní naopak méně, než by měli. Je to nastavené nespravedlivě. Zajímavé je, že víc platí ti menší odběratelé s menší spotřebou a dotují spotřebu těch větších s větší spotřebou.

Pak je tam samozřejmě celá řada prvků, které blokují kapacitu především v průmyslu. Stojí ladem až několik 1000 MW a musí se investovat do dalších kapacit v síti, které by nebyly vůbec potřeba. Soustava by nemusela být tak robustní, kdyby některé průmyslové podniky kapacitu neblokovaly a ani za ni neplatí tolik, kolik by měly. Až se tohle celé předělá, soustava bude stát méně peněz. Ty se rozpočítají mezi všechny spotřebitele férovějším způsobem.