Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Koaliční vojna o Turka se blíží ke svému finále. Už v úterý večer by měl být finalizován seznam ministrů budoucí vlády Andreje Babiše. Bude na něm jméno Filipa Turka jako aspiranta na funkci šéfa české diplomacie? To v tuto chvíli nevíme.
Na oficiální úrovni a podle oficiálních vyjádření to vypadá celkem přehledně. Motoristé na Turkově nominaci trvají, náhradu hledat nehodlají, občas dokonce hlásají, že ve vládě bez Turka sedět nebudou. Andrej Babiš by byl raději, kdyby měl pro své velké zahraničněpolitické ambice jiného parťáka než nevyzpytatelného influencera se zálibou v provokacích a siláckých řečech. Hnutí SPD je to fuk. A na Pražském hradě, kde se jmenovací ceremonie mají odehrávat, panuje nad představou Filipa Turka v čele diplomacie více či méně úspěšně skrývané zděšení.
Jenže spor má i svou neoficiální rovinu. Pro Motoristy, alespoň pro mnoho z nich, je Turek nedotknutelnou ikonou, strůjcem všech (dvou) volebních úspěchů strany. Že ho v Černínském paláci nechce předseda vznikající vlády, by mohla být trochu nepříjemnost. Jenže tentýž předseda také potřebuje hlasy Motoristů, aby uhájil svou poslaneckou imunitu a vyhnul se jinak téměř nevyhnutelnému pravomocnému odsouzení za dotační podvod. Tím vyjednávací pozice Motoristů nabírá na síle, která dalece přesahuje jejich početní zastoupení ve Sněmovně i ve vznikajícím kabinetu.
Andrej Babiš se s elegancí sobě vlastní pokusil přehodit odpovědnost za potenciální ostudu, kterou by Turek na ministerstvu zahraničí znamenal, na někoho jiného. Konkrétně vzkázal šéfmotoristovi Macinkovi, aby si Turkovu nominaci sám vyřídil s prezidentem republiky. Výsledkem byla schůzka Petrů Macinky a Pavla na Hradě, která ovšem do věci nevnesla žádné světlo.
Macinka po ní předvedl obdivuhodnou etudu na téma „jak hovořit několik minut v kuse, a zároveň nic neříct“. Prezidentská kancelář vydala (souladné) prohlášení o dohodě obou mužů nekomunikovat průběh rozhovoru.
Zároveň ale Hrad do nic neříkajícího prohlášení zakódoval důležité sdělení: „Prezident republiky vyčká na seznam kandidátů do vedení resortů od předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, se kterým jedná o sestavení nového kabinetu. Spolu budou řešit jmenování vlády.“ Přeložíme: prima, že se pan Macinka zastavil, ale není úplně jasné, proč tu byl, protože o ministrech hlava státu jedná s budoucí hlavou vlády.
Ještě jinými slovy - Babišův pokus přehrát odpovědnost za bytí a nebytí Filipa Turka v ministerském křesle byl průhledný a neudržitelný. O tom, jestli Filip Turek bude, nebo nebude členem kabinetu, nerozhodne ani Petr Macinka, ani Petr Pavel, ale Andrej Babiš. A jeho – jako předsedy vlády – bude i všechna politická odpovědnost za Turkovo působení v Černínském paláci.
Jakékoli naděje vkládané – ať už Babišem, nebo třeba Turkovými odpůrci – v této souvislosti do hlavy státu, jsou zcela plané. Alespoň doufejme. Stane-li se Andrej Babiš předsedou vlády a donese-li na Hrad seznam ministrů obsahující Turkovo jméno u rezortu zahraničí, je manévrovací prostor prezidenta fakticky nulový.
Nejmenovat navrženého ministra by si mohl dovolit jen ve zcela extrémních případech, snad kdyby kandidát byl agentem cizí mocnosti. Nicméně ani záliba v „humorném“ hajlování (slovem i rukou), ani buranství, ba ani verbální posílání politických oponentů „do pece“, ani hochštaplerství, ani naprostá politická bezvýznamnost, ani nabubřelost, ani nedostatečná kvalifikace či politická nezkušenost, nic z toho není samo o sobě ani v kombinaci dostatečným důvodem pro to, aby prezident vykročil mimo ústavní rámec a odmítl jmenovat ministra navrženého předsedou vlády.
Že se na tyto výlety mimo ústavu pouštěl Miloš Zeman, není argument. Spíše naopak - je to dobrý odstrašující příklad, jak to vypadá, když se z Pražského hradu stane kádrové oddělení Strakovy akademie.
Nemá-li se Filip Turek stát ministrem zahraničí, pak jeho jméno nesmí Andrej Babiš přinést na Hrad.
Aby jeho jméno nemusel nést na Hrad, musel by Andrej Babiš přemluvit Motoristy, aby na nominaci Filipa Turka netrvali.
Aby Motoristé na nominaci Filipa Turka netrvali, musel by je Andrej Babiš buď přesvědčit svým pověstným vyjednávacím talentem, anebo je přetlačit na koaliční radě za pomoci SPD. Motoristé nicméně drží v rukách nejen imunitu Andreje Babiše, ale také imunitu Tomia Okamury. Čímž celá tato konstrukce dostává vážné trhliny
Jedno je jisté - složení vlády je odpovědností a vizitkou předsedy vlády. Je takové, jak si předseda vlády dokáže s koaličními partnery vyjednat - a vyjednávání je tak úspěšné, jak silná je jeho pozice. A když se do hry dostává něco tak palčivého, jako je zoufalá potřeba poslanecké imunity, je pozice spíš horší než lepší.
Doufejme, že i přes tuto bídnou pozici Babiš v koaličních jednáních uspěje a Černínský palác bude ušetřen Turkovy přítomnosti.
Ale pokud budeme mít ministra zahraničí, který o klíčovém státním svátku rozezlenému občanovi na ulici odpovídá slovy „Abych ti nezahajloval do ksichtu“, nebude to vina Petra Pavla. Jak hrdě hlásil název jedné pozapomenuté marketingové publikace: Může za to Babiš.
