Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Průzkumy vzdálené realitě
Volič si už mohl zvyknout na to, že předvolební průzkumy toho nemají s výsledkem voleb příliš společného. Ovšem tentokrát pro ANO hlasovalo skoro 35 procent Čechů, a to je o pět procent víc, než v průměru odhadovaly prognózy. Koalice Spolu zase namísto očekávaných 20 procent získala navíc tři procenta.
Naopak nemilé překvapení musí vytrpět hnutí SPD, kterému průzkumy věštily oproti skutečnému výsledku celá čtyři procenta navíc. A už vůbec nikdo nepředpověděl, že by se do Sněmovny nemuselo dostat Stačilo!. Realitě se průzkumy nakonec přiblížily jen v případě Starostů, Pirátů a Motoristů.
Nutno zdůraznit, že při jakémkoli fiasku mají výzkumné agentury neprůstřelné alibi. Volební zákon zakazuje v týdnu před volbami publikovat průzkumy, proto má veřejnost v podobě volebních prognóz k dispozici značně prošlé zboží.
Pevnost jménem ANO
Zakladatele hnutí ANO Andreje Babiše bylo snadné odepisovat, po prohraných volbách do Sněmovny před čtyřmi lety i následujícím fiasku při volbě prezidenta. Jenže tentokrát dosáhl na svůj dosud nejlepší výsledek a jako první polistopadový politik se dokázal vrátit do čela exekutivy.
Osudy Česka po roce 1989 určovaly tři tak silné figury jako Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Babiš přesto ve srovnání s nimi prokázal větší vytrvalost. Po roce 2013 byl čtyři roky místopředsedou vlády, další čtyři roky premiérem a potom ještě šéfem opozice. Teď ho čeká čtvrté období na vrcholu.
Babišovo takto suverénní vítězství málokdo čekal, protože při letošních volbách zvolilo ANO neočekávaně uměřenou strategii. Nejostřejší protivládní náboje nechal vystřílet radikální strany SPD a Stačilo!. Když to z pohledu značné části svých voličů přehnaly, s pomocí klidnějšího projevu mohl jejich hlasy převzít. Co se mu nepodařilo v roce 2021, dokončil po čtyřech letech.
Každému se to nemusí líbit, těžko však zpochybňovat nečekané zjištění, že stabilitu tuzemské politiky nyní zajišťuje pevnost jménem ANO.
Nepřekročitelná propast napříč zemí
Platí to už od roku 2017. Tuzemský volič může dávat přednost liberální demokracii, potom však odmítá v čele vlády ANO a Andrej Babiše. Tak smýšlí zhruba polovina voličů.
Ta druhá polovina připisuje vyšší hodnotu tomu, že stát zajistí určitou sociální úroveň, a proto podporuje Babiše nebo s ním spřízněné levicové strany.
Před čtyřmi lety získaly pravicové a liberální strany (Spolu, STAN, Piráti) 43,4 procenta hlasů a tím porazily konkurenční ANO a SPD, které dosáhly dohromady jen 36,7 procenta.
Letos Spolu a jeho někdejší vládní spojenci získali 43,2 procenta hlasů. Dalo by se tedy říci, že „nikdo“ nepřešel do nepřátelských zákopů. ANO sice dokázalo vyluxovat neparlamentní strany, přesto dohromady s SPD získalo „jen“ 42,6 procenta hlasů. Pro případnou vládní většinu bude muset Babiš oslovit Motoristy.
Nejen komunisté. Končí celá levice
Po minulých volbách slavili mnozí porážku komunistů jako definitivní konec strany s totalitní minulostí. Před letošními volbami si naopak málokdo dokázal představit, že se komunisté do Sněmovny nevrátí, byť pod značkou Stačilo!.
Nové hnutí dokázalo přesvědčit radikální protibruselskou rétorikou loni v evropských volbách. Voliči ovšem v méně významných volbách rádi experimentují, a jak se opět ukázalo, při volbách do Sněmovny rozhodují s plnou vážností. Být radikální se vymstilo.
Tentokrát se už komunisté do velké politiky sotva vrátí. Zpráva je o to významnější, že pod značkou Stačilo! s nimi ztroskotaly další dvě levicové strany – sociální demokraté a polozapomenutí národní socialisté.
Mezi válkami obsluhovaly tyto strany levou část spektra v Československu, v období 1945-48 tvořily tři čtvrtiny Národní fronty. Od této soboty ovšem příznivci klasické levice mohou (nebo spíš musejí) hledat nového reprezentanta.
Rub a líc „slepenců“
Přiznat koalici v tuzemských parlamentních volbách znamená riskovat, protože koalice dvou nebo tří stran musí překonat na cestě do Sněmovny vyšší kvórum než obvyklých pět procent. Proto se některé partaje před volbami rozhodly koalici nepřiznat.
Pod značkou Stačilo! se sešli kandidáti KSČM se sociálními demokraty, na kandidátkách SPD se objevili členové Svobodných, Trikolory a PRO. Když to chtěli jejich konkurenti zakázat, odmítl žádost předseda Ústavního soudu Josef Baxa zhruba týden před volbami slovy, že nechce nikoho nutit, zda koalici přizná, anebo nepřizná. Nepřiznanou koalici prý je možné považovat za výhodu, „ale jak to v životě bývá, všechno má svůj rub a líc“, upozornil zkušený právník.
To se překvapivě potvrdilo hned ve volbách. Před čtyřmi lety získali komunisté a sociální demokraté na zvláštních kandidátkách celkem osm procent hlasů, tentokrát jako nepřiznaná koalice jen čtyři procenta.
SPD před čtyřmi lety nebylo daleko od deseti procent, při stejných volbách získala Trikolora a Svobodní skoro tři procenta. Tentokrát v nepřiznané koalici nedosáhli dohromady ani na osm procent. Voliči jejich vychytralost – pro mnohé možná překvapivě – rázně potrestali.
