„Zůstaň v korporátu,“ znělo od rodičů. Mladí politici se hlásí o mandát

Ačkoliv lidé do třiceti let tvoří přibližně 15 procent populace, na kandidátkách relevantních stran jich najdeme sotva desetinu – a navíc spíše na zadních pozicích. „Mladí lidé, kteří jsou politicky aktivní a kandidují do Poslanecké sněmovny, se většinou z hlediska postojů příliš neodlišují od svých spolustraníků. Celkově jen více tíhnou k liberálnějším názorům,“ říká analytik výzkumné agentury STEM a politický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Radek Pileček.

„Větší rozdíl bývá v tom, na která témata kladou důraz a považují je za prioritní,“ dodává s tím, že oproti starším kolegům více zdůrazňují problematiku životního prostředí a klimatu, dostupnosti bydlení nebo třeba digitalizace.

Absolutní počet lidí od 21 do 30 let nominovaných do voleb danou stranou či hnutím navíc zdaleka nevypovídá o jejich šanci na zvolení. Důležité je pořadí, což Pileček potvrzuje: „Umístění mladých lidí na kandidátních listinách je dlouhodobě problémem. Jejich vnitrostranická pozice nebývá natolik silná, aby se dostali do popředí, a strany navíc vlastně i potřebují na čelních místech spíše známé politiky, kteří budou daný subjekt reprezentovat na billboardech a v médiích.“

Z čísel je patrný jasný kontrast mezi stranami. Největší prostor mladým dávají Piráti a STAN – Piráti do první desítky obsadili dvacet kandidátů ve věku 21 až 30 let, Starostové osmnáct.

Na opačném pólu stojí hnutí ANO a SPD, kde pod třicet let spadají jen zhruba čtyři, respektive tři procenta všech kandidátů a v prvních desítkách se objeví jen jednotlivci.

Dvaadvacetiletý učitel informatiky Vojtěch Hrubant kandiduje za hnutí ANO v Plzeňském kraji z dvanáctého místa. Jako hendikep pozici za první desítkou nevnímá. „Já si myslím, že mě tam hnutí umístilo, neboť mohu přinést poměrnou část preferenčních hlasů a udělám pro to všechno,“ zdůvodňuje mladý kandidát.

Hrubant se už před rokem chtěl stát zastupitelem domovského Plzeňského kraje, ale neuspěl. I tehdy ve volbách reprezentoval hnutí ANO. Je to podle něj jediná strana, za kterou jsou vidět výsledky. „V minulosti jsme měli vyrovnané rozpočty, měli jsme dokonce i přebytkový rozpočet. Měli jsme EET, za kterou byla vidět neskutečná práce v boji proti šedé ekonomice. Skvělá byla i větší podpora mladých lidí, sleva na jízdné a tak,“ upřesňuje.

Na otázku, kterým tématům by se chtěl v případě zvolení věnovat, odpovídá, že by chtěl bojovat za vnitro. „Hlavně za podporu hasičů. Já jsem členem výjezdové jednotky i sboru dobrovolných hasičů, jsem v tom velmi aktivní,“ vysvětluje rodák z Holýšova v okrese Plzeň-jih. Rodiče ho dle jeho slov v politickém angažmá podporují a těší se, až ho budou v říjnu moci volit.

Pro hnutí ANO se rozhodl i kvůli sympatiím k hlavním tvářím. Podle něj jeho i ostatní členy mládežnické organizace Mladé ANO podporují. Na akci vyhlášení žebříčku 30 pod 30 ho doprovázel kromě prvního místopředsedy Karla Havlíčka i šéf pražské buňky Ondřej Prokop.

„Z vedení znám v současné době mnoho lidí, osobně se s nimi stýkám, protože jsme pracovali na našem programu pro mladé a na dalších věcech. Vstupoval jsem kvůli panu Babišovi, panu Havlíčkovi, paní Schillerové, protože jsou za nimi vidět ty výsledky,“ dodává.

Poslankyní by se ráda stala i jednadvacetiletá Julie Smejkalová. V hlavním městě ji pražská organizace Starostů a nezávislých nominovala na deváté místo. Svoji pozici v první desítce si podle svých slov musela odpracovat: „Nebyla jsem nijak zvýhodněná za to, že jsem mladá. STAN funguje tak, že všichni členové a členky hlasují o místech jedno po druhém, takže to je výsledek demokratické volby. Moje místo, stejně jako místa ostatních.“

Ve straně, která v týdnu odstartovala u lávky HolKa horkou část kampaně, kde byla Smejkalová také přítomna, se cítí spokojeně. „Podporují mě. Vím, že na kohokoliv se můžu obrátit. S lidmi z pražské buňky jsme kamarádi, třeba s Karlem Dvořákem (volební lídr STAN v Praze pozn. red.).“

Do politiky studentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy vstoupila už v sedmnácti letech. Rodiče se prý nedivili, protože dle jejích slov čekali, že to jednoho dne přijde. „Už na střední se o mně v tomhle smyslu vědělo. Já jsem se o politiku zajímala od nízkého věku, kdy jsem si každý den četla média, články, koukla jsem na zprávy, psala jsem ve škole politickou satiru. Bylo asi jenom otázkou času, než sama vstoupím. Takže nikdo nebyl překvapený,“ poznamenává.

Na otázku, proč si před čtyřmi lety nynější předsedkyně pražských Mladých Starostů nevybrala třeba konkurenční Piráty, říká, že jí u nich něco chybělo a na Starostech jí byla sympatická středopravost. „STAN je pro mě jediná liberální strana, která je jak proevropská, tak demokratická, a mám důvěru v to, že opravdu chce problémy lidí v Česku řešit. Ať už jde o bydlení, podnikání, duševní zdraví či vzdělávání,“ vysvětluje.

Právě modernizace vzdělávání je pro Smejkalovou téma. „Myslím, že tomu rozumím a je to něco, v čem můžu udělat změnu. Chtěla bych se zaměřit na výuku praktických předmětů, podporu kritického myšlení, práci se zdroji z AI… S tím, jak je AI na vzestupu, kdoví, jak lidi dokážou rozpoznat dezinformace za pár let, když už teď je to škola neučí,“ kritizuje kandidátka.

Svoji šanci na zvolení komentuje takto: „Samozřejmě není vysoká, ale není ani nulová. A já udělám maximum, abych měla co nejlepší výsledek.“ Stejně jako Vojtěch Hrubant, i ona se musí spolehnout na zisk co nevyššího počtu preferenčních hlasů.

Volič má možnost udělit maximálně čtyři preferenční hlasy. Analytik a geograf Pileček ale upozorňuje, že český volič ve sněmovních volbách v průměru využije jen asi 0,7 kroužku. „Většina nekroužkuje vůbec, zhruba dvě pětiny voličů možnost preferenčního hlasování využijí, ale často jen částečně, například udělí pouze jeden přednostní hlas,“ říká.

Pileček je zároveň vůči takzvanému kroužkování u mladých kandidátů poměrně skeptický. „Preferenční hlasování moc nepomáhá. Kroužky mnohem častěji směřují známým politickým osobnostem, v rámci zadnějších pozic kandidátek pak například oblíbeným starostům měst a obcí, ale uvažování voliče ve stylu ‚chce to v politice více mladých, tak zakroužkuju čtyři nejmladší‘ je přítomné opravdu minimálně,“ vysvětluje.

Dále upřesňuje, že věk kandidáta je spíše jen jedním z atributů, které voliče při pročítání kandidátní listiny zajímají, než že by se na jeho základě rozhodovali: „Různé studie z českého volebního prostředí se shodují, že nejdůležitější informací u jmen kandidátů je pro voliče jejich povolání.“

Výzkumy podle Pilečka ukazují, že fungují určité zákonitosti - mladí častěji kroužkují mladé, ženy častěji kroužkují ženy, vysokoškolsky vzdělaní lidé více zohledňují vysokoškolské tituly kandidátů. „Takže ano, vrstevníci opravdu trochu častěji volí své vrstevníky, ale ne dostatečně na to, aby je vykroužkovali k zisku mandátů,“ dodává.

Poměrně velkou šanci na zvolení do Sněmovny naopak má dvojka koalice Spolu na Vysočině Benjamin Činčila, který pracuje s Marianem Jurečkou a vede analytický oddíl na Ministerstvu práce a sociálních věcí. „Možná to bude znít neskromně, ale udělali jsme ze všech resortů nejvíc práce,“ tvrdí.

Nyní se v devětadvaceti uchází o poslanecký mandát. „Rozhodnutí vstoupit k lidovcům padlo na vysoké škole,“ popisuje. Přemýšlel i o dráze v TOP 09 a ODS. „Studoval jsem ekonomii, tak mi bylo blízké sociální tržní hospodářství, které po druhé světové válce představovalo německé CDU/CSU, proto jsem si nakonec z těch tří vybral jejich českou obdobu KDU-ČSL, respektive jejich mládežnickou organizaci,“ vysvětluje.

Činčilovi rodiče z plánu jejich syna stát se politikem neměli radost. O syna se v nenávistném prostředí, jak politiku sami vnímají, báli. „Já jsem předtím pracoval v korporátu, takže se mě ptali, jestli to mám dobře rozmyšlené. Jestli by nebylo lepší tam zůstat. Lépe si vydělávat a nemít kolem sebe takové haló,“ popisuje mladý kandidát.

Svůj nízký věk bere jako příležitost. Podle něj potřebuje jeho strana rozhodně omladit. „V roce 2010 jsme vypadli ze Sněmovny,“ naráží na historický neúspěch, po kterém odstoupil z čela tehdejší šéf Cyril Svoboda. „Tehdy se pak dala přednost mladým klukům a holkám. Rád říkám, jak Marianovi (Jurečkovi, pozn. red.) bylo asi 31, Pavlu Bělobrádkovi třeba 33. Teď o 15 let později možná potřebujeme zase nový svěží vítr,“ uvažuje.

Činčila omlazením reaguje i na předloňské výroky jeho straníků, které zazněly během sněmovní debaty o uzákonění takzvaného manželství pro všechny. Mnohé lidskoprávní organizace se vůči nim tehdy ostře vymezily. „My nemáme nikoho jakýmkoliv způsobem urážet, ač názory můžeme mít různé,“ říká.

Pokud by se do Sněmovny probojoval, rezolutně odmítá kumulaci funkcí i zaměstnání. Chtěl by se věnovat jen výkonu mandátu a práci pro stranu. Přeje si její reformování. Na dotaz, zda chce v budoucnu kandidovat do předsednictva Lidovců, odpověděl jednoznačně: „Kdyby ta důvěra byla, tedy kdybych byl v říjnu zvolen, tak ano.“