Hlavní obsah

Vystrčil a starostka se nebojí, budí nadšení. Kam jsme se to dostali?

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Předseda Senátu Miloš Vystrčil. Dříve hejtman Kraje Vysočina a starosta Telče, člen ODS od roku 1991.

Reklama

10. 6. 2020 15:30

Radujeme se z něčeho, co by správně mělo být samozřejmé, jako že jedna a jedna jsou dvě.

Článek

Starostka Větrného Jeníkova Martina Lisová (nezávislá) napsala otevřený dopis vládě kvůli tomu, že obce měly přijít o značné peníze na daních. Dopis vzbudil ohlas a setkal se i s uznáním za to, že se paní starostka nebála ozvat. Ve vysílání České televize na to reagovala:

„Poděkování za moji odvahu? Proboha, kam jsme se to dostali? Člověk, který řekne pravdu, nelže, řekne ji slušně a upozorní na to, co je problémem, má v sobě nějakou odvahu? Vždyť to přece je samozřejmost.“

Bystrá reflexe. Máloco vystihuje, „kam jsme se to dostali“, jako náš obdiv člověka, který se zachová normálně. Takže jako sebevědomá, nezávisle uvažující a podle toho hovořící bytost. Toho času v politice.

Zdroje obdivu nad tím, co v úterý řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) ohledně své cesty na Tchaj-wan, jsou v principu stejné jako v případě paní starostky.

Odvážil se samostatného myšlení a postoje. Že to bylo myšlení a postoj v duchu Václava Havla, na něhož se výslovně odkazoval, jen přispělo k tomu, že byl Vystrčil názorově nebo pocitově spřízněnými lidmi správně pochopen.

Ale neplácají ho po zádech ani tak „za toho Havla“, jako „za to, že se nebojí (to říct)“. To imponuje. Některým dokonce tak, že by Miloše Vystrčila rázem adoptovali jako prezidentského kandidáta.

Ústavní činitel číslo 2 a starostka městyse na Vysočině nejsou funkce srovnatelné významem, ale v obou se člověk může, nebo nemusí zachovat důstojně a se sebeúctou. Čili slušně a normálně.

Nadšení nad tím, že někdo zvolil správnou možnost, je v obou případech vzhledem k okolnostem pochopitelné – ale znovu jen připomíná, „kam jsme se to dostali“. Radujeme se z něčeho, co by správně mělo být samozřejmé, jako že jedna a jedna jsou dvě.

A jestli není, neosvojili jsme si strach?

Pokud Miloš Vystrčil prokázal pevné demokratické sebevědomí, to by měla být pro prezidentskou funkci nutná, ale ne sama o sobě postačující podmínka. Ne?

Ještě by mohl dodat: Poděkování za moji odvahu? Proboha, kam jsme se to dostali? Vždyť to je přece samozřejmost.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené