Hlavní obsah

Záchranáři v pandemii: hodiny v „atombordelu“ a pocity na zvracení

Jak vypadá směna záchranářů v době covidu. (Video: Seznam Zprávy)

 

Reklama

17. 1. 17:00

Mnoho z nich je unavených, naštvaných a vyčerpaných i psychicky. Záchranáři v některých krajích prožívají v posledních týdnech největší nával práce, který zažili.

Článek

Přijdou do práce a do pár minut vyjíždějí k případu, leckdy ještě před začátkem pracovní doby. Poprvé se vracejí na základnu často až pozdě odpoledne. Zůstanou tam pár minut, během kterých si jen stačí doplnit zásoby v sanitce, a když mají štěstí, stihnou si i ohřát oběd.

„Člověku písknou výjezd, takže popadne do jedné ruky hranolky v omáčce a do druhé steak a rve to do sebe během jízdy k případu,“ líčí záchranář M. ze Středočeského kraje. „Řidič má smůlu, ale ten vedle jí vidličkou z misky, když pod majáky letíme k případu. Což není zrovna bezpečné,“ doplňuje D. z Prahy.

Televize Seznam mluvila s několika záchranáři ze tří míst Česka. Všichni se obávají postihu, redakce proto jejich jména nezveřejňuje.

Když jde o případ s covidem-19, musí se záchranáři do 15 minut převléct do ochranného obleku, takzvaného atombordelu. Pokud je sanitka v terénu, musí zastavit třeba na parkovišti u obchodu a začít se převlékat. „Pokud nám dají dva případy s covidem za sebou, můžete být v atombordelu i tři čtyři hodiny. Mně se v tom tak po hodině a půl dělá špatně a chce se mi zvracet. Nemůžu si v tom odskočit na záchod. Prostě to musíte nějak vydržet,“ říká záchranář D.

V Praze v ochranném obleku sanitku i řídí. Je v něm přitom špatně vidět i slyšet. To komplikuje i vyšetření pacientů, když musí záchranář poslouchat puls a dýchání. A v obleku je také horko. „Když z něj vylezu, jsem totálně zpocený v mrazu a chumelí na mě. Říkal jsem si, že jestli na něco umřu, tak to nebude na covid, ale na tohle,“ hořce se usmívá záchranář M.

Právě „atombordel“ pro záchranáře symbolizuje asi největší změnu jejich povolání. „Člověk zdegradoval. Muži a ženy tam chodí mezi sebou ve spodním prádle, oblepují se v atombordelu přes intimní místa izolepou,“ naráží M. na fakt, že po vysvlečení kvůli dekontaminaci chodí záchranáři na základně ve spodním prádle.

Aspoň jediné pozitivum pandemie přinesla. Noci jsou klidnější, ubylo opilců. A většina covidových pacientů volá přes den. „Spousta těch lidí, kteří si nás volají, to dělají s nějakým rozmyslem. Je jim třeba už třetí den špatně a zdá se jim, že to už nemůžou vydržet. Tak zavolají praktikovi a ten řekne, že k nim nepojede, nebo že to řešit nebude, ať si zavolají záchranku,“ vysvětluje záchranář K. z jižní Moravy.

Zatímco hasiči v celé republice plošně testují příslušníky antigenními testy, oslovení záchranáři ze tří krajů říkají, že u nich to tak není. A shodují se, že kdyby se testovalo, tak je spousta lidí v karanténě a nemá kdo jezdit. „Tak to určitě není, máme operativní testování. Máme ho konzultované s hygienou. Rozhodně to neděláme proto, abychom nezjistili, zda máme, nebo nemáme pozitivního zaměstnance. My máme sadu na antigenní testování, ale abych byl upřímný, ta výtěžnost publikovaná je okolo šedesáti procent. A rozhodovat se na podkladě takovýchto dat jako zdravotník nechci.“ oponuje pro Televizi Seznam Petr Kolouch, ředitel pražské záchranky.

Záchranáři se po třinácti či čtrnácti hodinách - pracovní doba je přitom dvanáct hodin - vracejí domů vyčerpaní. A lidi shodně žádají, ať covid-19 berou vážně a nevolají je k hloupostem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené