Hlavní obsah

Žádná rarita, na ARO leží i mladí. To hlavní teprve přijde, říká primář

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Měli jsme i tři těhotné ženy, z nichž dvě těžký průběh nemoci nepřežily, vypočítává primář kyjovského ARO Jiří Vyhnal.

Reklama

22. 11. 6:00

Nemocnice v jihomoravském Kyjově má za sebou těžký víkend. Vyhlášení nouzového stavu se podařilo odvrátit jen tím, že pacienty s covidem převezli jinam.

Článek

Ředitel Nemocnice Kyjov Lubomír Wenzl nemůže plánovat provoz na víc než pár dní dopředu. Čísla kvůli covidové vlně nejsou dobrá. V pátek bylo obsazeno 38 ze 40 lůžek vyhrazených standardně pro pacienty s covidem. Na oddělení ARO, jehož kapacitu před týdnem rozšířili, je situace kritická.

„Za mírového stavu máme na infekčním třicet lůžek, na ORL dvacet. Jenže panuje válečný stav,“ upozorňuje primář infekčního oddělení Josef Blažek na fakt, že během pandemie nejde o postele, ale hlavně že nemá dostatek lékařů a sester.

Jsou pozitivní, v karanténě, na ošetřovačce s dětmi, na mateřské nebo si už prostě našli jinou méně náročnou práci. Přesto slibuje, že provoz zajistí. „Víkend nějak dáme,“ uklidňoval v pátek primář Blažek.

Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení je situace horší. Jeho primář Jiří Vyhnal nemá kde brát. Před týdnem navýšil kapacitu z původních šesti lůžek na deset a už v pátek jich devět bylo plných. A to jedno poslední si nechal pro jistotu.

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

ARO nemocnice v Kyjově.

Ani tady není takový problém s postelemi, ale specializované ARO sestry, které dokážou ovládat složité plicní ventilátory, dialýzy a další speciální přístroje, nejsou k mání. A běžným personálem těžko nahraditelné. „Budu volat krajského koordinátora, budeme potřebovat pomoc,“ konstatuje primář.

Oddělení ARO kyjovské nemocnice je už léta takzvaně před rekonstrukcí a provizorium je znát. Místo v oddělených boxech leží pacienti v jakémsi „open-space“. Z devíti pacientů, kteří zde leželi na konci minulého pracovního týdne, bylo sedm covid pozitivních. Všichni neočkovaní. Mezi nimi žena ročník 1994.

„Žádná rarita. Končí u nás mladí lidé: sedmdesáté, osmdesáté ročníky. Měli jsme i tři těhotné ženy,“ vypočítává primář Jiří Vyhnal a s povzdechem dodává, že jedno mají jeho pacienti společné: V drtivé většině nejsou očkováni.

Jedna z těhotných žen podle aktuálních informací těžký průběh nemoci nepřežila.

Sestry: Už nejsme ty hrdinky

Je poledne a sestry se střídají v denní místnosti na oběd. Jména zveřejnit nechtějí, focení si nepřejí. Prý aby je zas lidi v komentářích pod články nepomlouvali, že jen berou velké prémie a nic nedělají. Už ani lidé v okolí jim přetíženost na pracovišti nevěří.

Před rokem byly za hrdinky, teď je podle nich nálada ve společnosti jiná.

„Nejvíc mě štvou ti, co se na mě v obchodě dívají divně, že mám ústenku. Jednu paní jsem upozornila, že ji nemá a ona na mě: Trhni si nohou, krávo. Měla jsem chuť jí jednu vrazit,“ přiznává jedna ze sester. Druhá zase zmiňuje příhodu svého známého obvodního lékaře, který šel večer do hospody a viděl tam své dva pacienty, kterým ten den oznámil, že jsou covid pozitivní. „Nastala trapná chvilka, protože oni nevěděli, jestli se mají otočit a dělat, že ho nevidí, nebo odejít,“ vypráví další sestřička.

„Na jaře byl strach a covid. Teď strach zmizel, nahradila ho agrese, a covid zůstal. Lidé víc než o ochraně proti covidu přemýšlejí o tom, jestli je povinné nošení roušek ústavní. A neochota se očkovat? Kvůli ignorantství, nabubřelosti a nedisciplinovanosti se u nás v nemocnici zastavila normální péče a my nezvládáme,“ stěžuje si další zdravotnice. Tatam je prý doba, kdy jim na oddělení chodily dárky a děkovné dopisy.

„Vůbec nás nenapadlo, že to znovu zažijeme. A ejhle, ono je to ještě horší. Stěhujeme oddělení, abychom mohli navýšit kapacitu. ARO dvakrát, chirurgii čtyřikrát. Domů opět chodíme otrávené, znechucené a unavené,“ ulevuje si další sestřička. Další dvě říkají, že se jim kvůli práci rozpadlo manželství. Častá nepřítomnost doma vztahy zničila.

„Dominující pocit mezi námi je naprostá marnost,“ nechává plynout nahromaděnou frustraci další sestřička.

Primář: Teprve to začíná

Diskuzi přeruší primářův emotivní hlas. Komusi do telefonu důrazně vysvětluje, že už má plno. Na ARO mají být převezeni další pacienti, jenže není místo.

„Teď už se bez pomoci fakt neobjedeme,“ oddychuje zhluboka primář a začíná vyjednávat pomoc ve Fakultní nemocnici Brno-Bohunice.

Situace v Kyjově je kritická a před vedením stojí úkol dát do provozu druhé oddělení ARO.

„Jenže ‚árové‘ sestry nemáme. Musím vyčlenit sestry ze standardního lůžkového oddělení, které nikdy o ventilovaného pacienta nepečovaly. Budou zasvěceny do zásad intenzivní péče, a to během opravdu krátké doby několika desítek minut,“ říká náměstkyně ředitele nemocnice Veronika Neničková.

Vrchní sestry pak musí přepsat rozpisy služeb, obvolat sestřičky a přesunout ty z chirurgie, z urologie a z ortopedie na ARO. Nad pondělními plánovanými operacemi ledvin nebo nad odstraněním karcinomu v prsu však kvůli tomu visí otazník.

„Musíme omezovat péči i těmto onkologickým pacientům,“ říká náměstkyně Neničková. „Doufejme, že se situace nevyhrotí.“

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Rozpisy služeb nemají dlouhodobou platnost. Mění se operativně.

Oddělení ARO 2 nakonec připravila nemocnice během soboty. Do nadcházejícího týdne vstupuje zatím jenom v pohotovostním stavu, protože se černý scénář o víkendu naštěstí nenaplnil. K nedělnímu večeru jsou na ARO dvě volná místa. Jeden pacient totiž zemřel.

„Situace je stále na hraně, protože nejméně tři pacienti na covidovém oddělení na tom nejsou dobře a můžou být kdykoliv převezeni k nám,“ říká primář.

Domnívá se, že hlavní nápor do nemocnice teprve přijde.

Nemocnice upřesnila případy neočkovaných těhotných žen s covidem, které přijala. Ze tří žen zemřela jedna, nikoli dvě, jak bylo původně uvedeno v reportáži. V textu jsme tuto novou informaci zaznamenali.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované