Hlavní obsah

Žádné maturity a děti doma do konce školního roku. I takové jsou plány

Foto: Profimedia.cz

„Pro vzdělávací systém teď vidím víc příležitostí než úskalí,“ říká Bohumil Kartous.

Reklama

22. 3. 2020 18:29

„Pandemie přinesla do vzdělávacího systému experimentální situaci, ve které je možné leccos zkoušet,“ říká odborník na vzdělávání Bohumil Kartous, který informace o dalším postupu čerpá z Ministerstva školství. Radí také rodičům, jak postupovat, když učitelé požadují, aby žáci doma teď stihli to samé, co by se učili ve škole.

Článek

Členové vlády postupně připouštějí, že vlivem pandemie koronaviru a přijatých opatření je nutné počítat s tím, že se žáci a studenti už společně ve školách nepotkají do konce školního roku. Tak dlouhá karanténa a „domácí vyučování“, zasahující na téměř celé školní pololetí, s sebou přináší řadu neznámých situací, s kterými se musí vyrovnat děti, jejich rodiče a hlavně systém školství, včetně státních maturit či přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy.

„Experimentální období je možné využít k tomu, aby se vzdělávací systém najednou posunul o dekády dopředu. Nevidím v tom zásadní problém,“ říká analytik Bohumil Kartous z obecně prospěšné společnosti EDUin. „Pokud vím, tak jedním ze scénářů – ten nejpesimističtější – je, že školy zůstanou zavřené do konce školního roku.“

Z jakých informací vycházíte?

Z informací od lidí, kteří jsou součástí vlády. A také z analýz, které jsou dostupné, například Imperial College London (Královská univerzita v Londýně), že k tomu, aby opatření pro vyrovnání se s pandemií koronaviru byla nejúčinnější, tak budou muset trvat déle, než se předpokládalo. Myslím, že i z politického hlediska bude velmi složité v případě, kdy jsou nakažení lidé a ztráty na životech, opatření uvolňovat a posílat děti do škol.

Takže pesimistický scénář: školy se do konce školního roku neotevřou. Co to bude znamenat?

Možná z nepřímého hlediska je to problém: děti jsou doma, řada rodičů musí zajistit péči v okamžiku, kdy jsou zvyklí na to, že jsou děti běžně ve škole. Školy přenesly na rodiče část vzdělávání, část toho, co se odehrává ve škole… To je pro rodiče v souběhu s jejich pracovními povinnostmi velmi složité. Určitě nastávají problémy v rodinách, kde nemají dostatek digitálních zařízení k tomu, aby děti mohly pracovat na školních úkolech v průběhu dne. To jsou dílčí problémy. Na druhou stranu se domnívám, že vzdělávací systém jako takový je tou mimořádnou situací postižen relativně nejméně a že naopak vzniká jakási experimentální situace, ve které je možné leccos zkoušet. Ukazuje se, že řada učitelů a řada škol poměrně plynule přešla do digitálního režimu a zdokonalily se v používání komunikačních platforem, aplikací, které jsou určeny pro digitální vzdělávání. Některým učitelům se poměrně dobře daří tu situaci zvládat, aniž by to mělo jakýkoliv dopad na výpadek v jednotlivých předmětech.

Foto: Lída Korešová

„Pro vzdělávací systém teď vidím víc příležitostí než úskalí,“ říká Bohumil Kartous.

Nelze vše přenést na rodiče

Od několika známých, co mají děti školou povinné, jsem ale zachytil stesky na to, že jsou vyloženě zavaleni úkoly a nezvládají je se svými dětmi, zejména na prvním stupni, řešit. Prostě nemůžou stihnout probrat všechno, co by probrala paní učitelka stojící před dětmi ve třídě. Jak si mají s takovou situací poradit?

To je otázka nějaké optimalizace v následujících dech a týdnech. Předpokládejme, že školy zůstanou zavřeny ještě poměrně dlouho. A bylo by vhodné, aby si učitelé uvědomili, že není možné přenést celý obsah vzdělávání a jejich plánů, které měli na následujících týdny, na rodiny. Ty plány se musí rozvolnit. Dávkovat ta zadání, aby to pro rodiny bylo snesitelné. Nedávno jsem slyšel, že žák dostal za těch pár dní tři nedostatečné za to, že nesplnil úkoly. To je skoro nehoráznost! Svědčí to o tom, že si ten učitel skutečně vůbec neuvědomuje, jaká nastala situace. Je to opravdu hloupost.

A o tom, že uberou ze svých plánů, si můžou rozhodnout sami učitelé? Prostě akceptují fakt, že se děti v letošním druhém pololetí naučí část toho, co měly?

Samozřejmě, že mohou. Měla by na tom vzniknout jakási dohoda na školách, pedagogické porady stále probíhají. V rámci digitálních konferencí není problém získat zpětnou vazbu z rodin, vyhodnocovat, jak jsou rodiny schopné ta zadání plnit. Rodiče by měli umět kultivovanou formou učitelům a školám dávat tyto věci najevo. A dohodnout se s učiteli v jednotlivých předmětech, kolik jsou schopni čeho zvládnout. To se týká zejména dětí na prvním stupni, u nichž je složité vést vzdělávání digitálně, protože nemají tak rozvinuté schopnosti a dovednosti ovládat digitální zařízení. Hledání jakéhosi modu operandi je otázkou času. Paradoxně i tohle může přispět k tomu, že se prohloubí míra znalosti rodičů, co se děje ve školách, jak náročnou profesi mají učitelé. Naopak učitelé budou lépe chápat situaci rodin, zejména rodin, které jsou v nouzi a nemají dostatek digitálních zařízení. Byl bych pro, aby to všichni vzali jako příležitost k většímu vzájemnému pochopení a sblížení.

Takže by neměl být problém upravit tempo i způsob výuky…

Určitě neměl. A ta situace ani nedovolí to neupravit. Ale chtěl bych upozornit ještě na jednu skutečně mimořádnou věc: bylo by dobré, aby vzdělávací systém na současnou situaci reagoval pružně, využil ji k tomu, aby učitelé svým žákům a studentům zkusili vysvětlit, co se děje, mohli proniknout do oblastí, do kterých ve školách normálně nepronikají. Vysvětlovat dětem, k jaké situaci došlo, jaké to bude mít následky. Bavit se s nimi o tom. A umožnit jim, aby se samy ptaly, aby prohloubili schopnost dětí a mladých lidí pochopit, v jakém světě žijí. Ta koronavirová pandemie bude mít skutečně trvalé a dalekosáhlé následky na život nás všech. Svět se nebude odehrávat tak, jak jsme byli zvyklí. A na to je nutné děti a mladé lidi připravit.

Maturita? Třeba z průměru známek

Ve vzdělávacím systému je několik klíčových momentů, které mají nastat právě teď: přijímací zkoušky na střední školy, maturity a přijímačky na vysoké školy. Co se s nimi podle vás letos stane?

Koronavirová pandemie je podle mě výrazně transformuje do úplně jiné podoby. Dokážu si představit, že maturity neproběhnou. Jestli zůstanou školy zavřené do konce května, začátku června, nebude dost času na to, aby je bylo možné připravit. Alespoň ne tu státní část. A z toho, co vím, tak se uvažuje o jakési provizorní možnosti, že by se maturitní vysvědčení stanovovalo jiným způsobem: že letošní maturanti ukončí středoškolské studium na základě jiného hodnocení, což může být hodnocení průměru z předchozích ročníků. Dokážu si také představit, že jednotlivé školy v té své profilové části využijí této experimentální situace a zkusí uspořádat maturity na dálku v digitální podobě…

Studenti sedí doma u počítačů a maturují?

Vůbec nevidím žádný problém v tom, aby žáci dostali propracované zadání například u jazykových zkoušek, aby třeba zpracovali rozsáhlejší text – v češtině, angličtině… Tomu vůbec nic nebrání. Digitální maturita už se zkoušela před deseti lety. Teď je ten čas, kdy by bylo dobré ten koncept převzít a zkusit ho aplikovat i do dalších předmětů. A přizpůsobit se éře internetu i v matematice nebo jiných předmětech, ve kterých si to možná řada rodičů a učitelů nedokáže představit. To experimentální období lze ve vzdělávacím systému využít k tomu, aby se teď posunul o dekády dopředu. Nevidím v tom zásadní problém.

Anulovat letošní ročník nelze

Takže buď letošní školní rok bez maturity, nebo maturity digitální? Anulování letošního ročníku nehrozí?

Maturity určitě neproběhnou v původním termínu, to už je jasné. Stejně tak přijímací zkoušky. Rozhodně ale nepředpokládám, že by došlo k nějaké anulaci ročníku. Na to není vzdělávací systém připraven a nezvládl by za dané situace vzdělávat na středních školách o jeden populační ročník více. Takže určitě dojde k řešení, které maturitní ročník ukončí. A odejdou z něj prostě studenti s tím, že budou absolvovat.

A budou přijímáni na vysoké školy…

Ano, přijímací zkoušky jak na střední, tak na vysoké školy si také dokážu představit v nějaké provizorní formě, jen je třeba, aby k tomu jak střední, tak vysoké školy přistoupily jako k faktu a nečekaly na to, že stát přijde s nějakým řešením. Je v moci ministra školství, že by za dané situace výnosem upravil způsob průběhu maturit a přijímacích zkoušek na střední školy, to je dáno školským zákonem. A co se týká přijímacích zkoušek na vysoké školy, je plně v moci jednotlivých fakult, aby přizpůsobily přijímací řízení. Nabízí se zase řada možností: řada fakult má svoje testy, je možné je v poměrně krátké době převést do digitální podoby tak, aby byla zajištěna autenticita výsledku testu. To znamená, že když má uchazeč zapnutou webovou kameru, je možné rozeznávat jeho obličej, je možné měřit čas… Nevidím tam žádný zásadní problém, aby nemohly být přijímací zkoušky.

To všechno, co popisujete, stále vychází z vašich konzultací s lidmi z Ministerstva školství? Nebo jsou to vaše teoretické úvahy?

Nejsou to teoretické úvahy. To, co se týká maturit a přijímacích zkoušek, je skutečně konzultováno s ministerstvem a předpokládám, že v pondělí na tiskové konferenci ministr Robert Plaga oznámí, jaké jsou scénáře. To, co se týká vysokých škol, jsem s nikým nekonzultoval, ale vidím tu možnost jako naprosto reálnou. A nevidím žádné zásadní překážky na straně fakult. Tedy kromě zvýšené míry iniciativy práce a invenčnosti, se kterou k tomu budou muset přistoupit, protože i vysokých škol se to určitě dotkne.

Motivační bariéra překonána

Z toho všeho, o čem jsme mluvili, jasně plyne, že před celým vzdělávacím systémem teď najednou stojí obrovská výzva – přizpůsobit se novému způsobu výuky. Chápu to správně, že teď se může během pár měsíců odehrát tak velká změna, jaká by za normálních okolností nenastala v řádu mnoha let?

Ona už nastala. Už jenom během prvních pár dní se české školství digitalizovalo rychleji než v předchozích dvaceti letech, od nástupu internetu. Řada učitelů, kteří by za běžných okolností vůbec nepřistoupili k něčemu takovému, se učí pracovat s digitálními technologiemi. A dá se předpokládat, že si to přenesou i do období po upuštění od mimořádných opatření a běžného návratu do školy. Učitelé, kteří se naučili pracovat s digitálními třídami, předpokládám, budou něco podobného využívat i v okamžiku, kdy sice bude probíhat běžná školní výuka, ale bude-li některé dítě třeba z důvodu nemoci doma a bude schopné se připojit digitálně, tak prostě bude s ostatními. To je zcela konkrétní reálná věc. To překonání motivační bariéry u těch učitelů bývá ten největší problém.

A promění se i obsah učiva?

To je druhá věc, kterou vidím jako velkou příležitost. Učitelé a ředitelé, kteří jsou schopni přemýšlet o nastalé situaci a využít ji, tak se budou i se svými studenty zamýšlet nad obsahem jednotlivých předmětů, nad konceptem celé školy. Před pár dny jsem mluvil s Radko Sáblíkem ze smíchovské střední průmyslovky a ten vyzval své učitele, aby začali se svými studenty diskutovat, co jim v jejich předmětech přijde užitečné, smysluplné, využitelné pro jejich budoucnost - a co ne. To je skvělé. Prostě je možné, že se dá tímhle způsobem vytříbit obsah vzdělávání. Mám v plánu oslovit kromě Radko Sáblíka i další, kteří se podíleli na strategii 2030, a zkusit se s nimi dohodnout, jestli by právě tohoto období využili k aplikaci cílů té strategie. Pro vzdělávací systém teď skutečně vidím víc příležitostí než úskalí.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované