Hlavní obsah

Amatér rozluštil pravěkou záhadu. Na rozdíl od vědců věřil, že může

Foto: Profimedia.cz

Tečky a čárky doprovázející podobizny zvířat na stěnách jeskyní, kde v době ledové tvořili pravěcí umělci, fungují jako lunární kalendář. Prokázal to tým pod vedením amatérského badatele z Londýna.

Reklama

25. 1. 10:20

Londýnský řemeslník a umělec Ben Bacon se stal hvězdou archeologie, když prokázal, že jeskynní malby z doby ledové fungovaly jako kalendář. „Povede to k dalším objevům, už na nich pracujeme,“ řekl pro SZ jeho kolega Paul Pettitt.

Článek

Začátkem měsíce vyšla v Cambridgeském archeologickém žurnálu studie, která přinesla zlom v chápání jeskynních maleb našich předků z doby ledové. Výzkum dokázal, že 20 tisíc let staré malby měly praktickou funkci coby kalendář. Autory k tomu dovedlo mimo jiné rozluštění významu jednoho pravěkého znaku, součásti tzv. protopísma. Podobných značek se našly v jeskyních desítky, dosud nikdo ale význam jediné z nich nerozluštil.

Hlavním autorem přitom není ani archeolog, ani jazykovědec, ale londýnský restaurátor nábytku Ben Bacon.

Právě on po mnoha hodinách studia fotek jeskynních maleb na internetu i v Britské národní knihovně dostal nápad, že pravěký znak připomínající písmeno Y by mohl symbolizovat zrození a počet teček či čárek namalovaných u jednotlivých zvířat zřejmě odpovídá měsícům, kdy se páří a rodí mláďata.

Bacon svou teorii nejprve rozpracoval se svými přáteli a následně i profesionálními archeology, kteří mu dali za pravdu. Podle jednoho z nich, Paula Pettitta z Univerzity v Durhamu, byla zřejmě klíčem k úspěchu paradoxně právě Baconova „neodbornost“.

„Podle mě bylo klíčové, že Ben nebyl zaslepen akademickým předpokladem, že tomuhle už pravděpodobně nikdy neporozumíme. Takový pohled buď implicitně vyplývá z předešlých publikací na toto téma, nebo se to tam tak přímo uvádí,“ řekl Pettitt v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Paul Pettitt

Paul Pettitt je britský archeolog specializující se na paleolitické umění a pohřbívací praktiky. Učil na několika britských univerzitách a od roku 2013 je profesorem na Univerzitě v Durhamu. Napsal několik knih, například loni mu vyšla publikace Homo sapiens znovuobjeven, v níž popisuje nejnovější poznatky o vývoji moderních lidí.

Foto: Paul Pettitt

Paul Pettitt.

Médiím už jste řekl, že jste zpětně moc rád, že jste pana Bacona bral hned od začátku vážně. Jak ten první kontakt vypadal?

S Benem jsem navázal kontakt přes e-mail ve fázi, kdy už byly jeho myšlenky dobře rozpracované. Tou dobou už spolupracoval s Azim, Jamesem (Azadeh Khatiri a James Palmer jsou další nezávislí výzkumníci, pozn. red.) a Tonym (Tony Freeth je profesor z University College London, pozn. red.). Byli už ve fázi, kdy se radovali, že smysluplně pochopili protopísmo, došlo jim ale, že pro potvrzení jejich teorie potřebují specialistu na paleolitickou vizuální kulturu, což je důvod, proč se ozvali mně.

Pobouření archeologové

Seriál je upachtěným pokusem nalézt vysvětlení tajné a ztracené civilizace stojící na počátku lidských dějin, o které, jak jinak, není ani jeden přímý doklad, říká o pořadu Neflixu Starodávné apokalypsy archeolog Miroslav Bárta.

Veřejnost se na mě často obrací. Většinou mi lidé hlásí, že objevili nějaké pravěké umění, ale téměř ve všech případech se nakonec ukáže, že jde o přírodou vytvarovaný objekt, který třeba náhodou vzdáleně připomíná zvíře. Vždycky to ale beru vážně.

Jaké byly vaše první pocity, když jste si přečetl Baconovu hypotézu?

Když jsem si prošel informace, které mi Ben poslal, vypadalo to jako logický, prokazatelný a jasně zdůvodnitelný případ, takže jsem sjednal setkání celého týmu v Londýně. Strávili jsme tím celý den a pečlivě prošli všechny jejich argumenty a databáze. V tu chvíli mi došlo, že Ben a jeho tým to opravdu rozlouskli.

Databáze potřebovala trochu uklidit a moje role v tomto ohledu spočívala v kontrole kvality – odstranil jsem z ní sporné příklady, ke kterým Ben neměl víc informací a přeřadil chronologii. Potom jsme se přesunuli k hlavní analýze dat, k čemuž jsem se svolením týmu přizval i mého kamaráda Boba Kentridge, profesora vizuální psychologie z naší univerzity. Ten provedl kvantitativní analýzu a statistické vysvětlení výsledků.

Vysvětlil vám pan Bacon, co přesně ho přivedlo k tomu geniálnímu nápadu? Média uvádí, že trávil dlouhé hodiny studováním materiálů, což jistě dělali i další lidé po celém světě, kteří to měli jako hlavní náplň své práce, přesto je to ale nenapadlo…

Podle mě bylo klíčové, že Ben nebyl zaslepen akademickým předpokladem, že tomuhle už pravděpodobně nikdy neporozumíme. Takový pohled buď implicitně vyplývá z předešlých publikací na toto téma, nebo se to tam tak přímo uvádí. I my archeologové jsme mimochodem měli už dlouhou dobu tušení, že nějaké sekvence značek souvisí s lunárním kalendářem. Spekulovali o tom už mnozí, ale vždycky to zůstalo jen jako spekulace.

+1

Jestli to chápu správně, tak objev vlastně znamená, že minimálně část pravěkého jeskynního umění měla ryze praktický účel. Bylo to pro vás a vaše kolegy překvapením?

Že umění nic takového mít nepotřebuje, je moderní anachronismus. V neindustriálních společnostech většinou umění mělo nějakou funkci, a často i víc. Že byly nějaké sekvence značek funkční způsobem, jaký popsal Ben, tedy rozhodně překvapující nebylo. Ve skutečnosti jde o funkci, která by leckoho mohla napadnout, když by si jednoduše položil otázku, jaké informace by se asi nejvíc hodilo uchovávat společnosti lovců a sběračů.

Místa v krajině, kde se opakovaně shromažďují zvířata, se dají zapamatovat vizuálně. Zapamatovat si období v roce, kdy se lovná zvěř houfuje, aby se pářila nebo přivedla na svět mláďata, je ale složitější. Proto není překvapující, že Benova data ukázala, že důležitými referencemi protopísma byla právě období páření a rození.

Co ten objev znamená obecně pro celý obor studia paleolitického umění?

Zaprvé demonstruje, že nefigurativní znaky mohou být dešifrovány a pochopeny. Zároveň to také ukazuje, že jsme pravděpodobně zásadním způsobem podceňovali variabilitu informací, které mohou být uložené ve vizuálním umění – to neplatí jen o jeskynním umění, ale také o přenosných objektech, které byly také umělecké a mnohem běžnější.

Objev nám také říká, že alespoň někteří z paleolitických umělců uměli přinejmenším počítat a že vizuální umění z tohoto období dochované do současnosti, skýtá mnoho informací.

Seznam záhad nekončí

Vědecká překvapení nejsou ani po sto letech vyloučená, ale naopak pravděpodobná, říká egyptolog Miroslav Bárta o zkoumání Tutanchamonovy hrobky.

Věříte, že rozluštění prvního znaku podobného dnešnímu písmenu Y, může vést k odhalení dalších?

Určitě ano. Ben už má teorie ohledně několika dalších a k jednomu už vypracováváme studii, která se zdá být stejně jasná, jako ta již vydaná. Není pravděpodobné, že někdy pochopíme význam úplně všech znaků, ale jistě pronikneme hlouběji k dalším informacím, které byly zaznamenány podobným způsobem.

Mimochodem, co se týče další spolupráce s Benem, pracujeme také na přípravě filmového dokumentu o našem projektu s jednou televizní společností. Spolupracovat s Benem je pro mě úžasné, je to geniální člověk a na další a dlouhou spolupráci s ním i jeho týmem se velmi těším.

Foto: Cambridge University Press

Zdroj: Cambridge University Press/Ben Bacon, García Guinea, Omnès, Delluc & Delluc, Fortea Pérez

Jak přesně vám ale rozluštění jednoho znaku pomůže v další práci? Došli jste na základě tohoto objevu k nějaké nové metodě, nebo musíte s každým novým znakem začínat vlastně od znova a doufat v další geniální nápad?

Je pravda, že na začátku byl jednoduše jen výborný nápad, který se ukázal být správný. Ale stejně tomu bylo například i při rozluštění hieroglyfů. Zatímco Benův objev sice nemůže rozlousknout psaný systém celého jazyka, protože něco takového v době ledové prostě neexistovalo, může to přeci jen otevřít cestu k dalším objevům. Zásadní na tom jsou Benovy myšlenky, které přinesly neotřelý pohled na věc.

Myslím si, že tady je dobré zdůraznit, že k tomu, co Ben dokázal, byla potřeba velká odvaha. Akademici jsou totiž často až moc zdrženliví a nepouští se do podobných hypotéz, nebo jsou za to případně zesměšňováni. Ben ale ukázal, že to jde, dá se to opřít o data a může to vést k novým zjištěním. Podle mě je už jen tohle samo o sobě stejně hodnotné jako to samotné zjištění.

Pořád tady budou lidé, ať už odborníci či kdokoliv jiný, kdo budou podobné myšlenky zatracovat, aniž by se jimi řádně zabývali, ale já doufám, že tyto zpátečnické lidi můžeme jednoduše ignorovat.

Jaká záhada týkající se pravěkého jeskynního umění vás provokuje nejvíc?

Co se dělo v galeriích v Lascaux? Tancovalo se tam a zpívalo? A mělo to všechno souvislost se stvořením?

Pozn: Podle Pettitta byla většina umění z této doby tvořena ve velkém množství na stejném místě, kterým navíc často bývala velká jeskynní síň. Archeologové se proto podle něj domnívají, že šlo o veřejný prostor, kde se lidé scházeli za různými účely. Že se tam zpívalo a tančilo podle Pettitta nejde přímo dokázat, ale například v některých jeskyních zůstaly ulámané stalaktity, jejichž délka byla zřejmě záměrně upravena tak, aby po úderu vydávaly libozvučné tóny a dalo se na ně hrát.

Stvořením myslel Pettitt stvoření života. Zvířata namalovaná v jeskyních jsou podle něj často namalována tak, že například vybíhají z výklenků, prasklin nebo stropu, jako kdyby z tmavých štěrbin podzemní jeskyně vstupovali zpět na svět poté, co je pravěcí lidé ulovili.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované