Ani Františkovy záznamy nebyly úplně čisté, říká teoložka k obviněním Lva XIV.

Ačkoliv se Lev XIV. na balkóně Svatopetrské baziliky po zvolení neobjevil v celobílém rouchu jako před lety papež František, je podle odborníků důvod se domnívat, že nový římský biskup naváže na svého předchůdce.

„Během svého projevu používal jazyk, který byl vlastní Františkovi. Jazyk míru, stavění mostů a navazování dialogu, jazyk misionářské církve,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesorka teologie z Fordhamské univerzity v New Yorku Cristina Trainaová.

Výčet podobností podle expertky doplňují i stinnější stránky. Také na nově zvolenou hlavu církve se v minulosti snesla kritika za to, že dostatečně nezakročil proti sexuálnímu zneužívání uvnitř katolické církve (podrobněji zde). Vatikán odmítá, že by se nový papež dopustil něčeho nekalého.

„Ani on nereagoval okamžitými a rychlými kroky, když se o zneužívání v minulosti dozvěděl. Jde tedy o velmi podobnou situaci, záznamy ani jednoho nejsou úplně čisté,“ vysvětluje Trainaová.

Experti dopředu avizovali, že klíčovým ukazatelem směřování nového papeže bude to, v čem se nový papež objeví na balkoně. Lev XIV. měl na sobě červené roucho, místo celobílého oděvu jako František. Lze to považovat za symbol odklonu od jeho předchůdce?

Myslím, že se teprve ukáže, jestli ano, nebo ne. Během svého projevu používal jazyk, který byl vlastní Františkovi. Jazyk míru, stavění mostů a navazování dialogu, jazyk misionářské církve. Několikrát řekl „tutti“, stejně jako by to udělal František.

Snímky ze života nového papeže Lva XIV.

Je tedy složité určit, zda to znamená obrat směrem k větší rigiditě. Složité to je zejména proto, že řekl, že církev je synodální církví.

To znamená, že si myslí, že církev je společenstvím diskuze napříč laiky, biskupy, kněžími a sestrami o budoucnosti a výzvách křesťanského společenství. A kdyby chtěl být velmi rigidní a hierarchický, nepoužil by toto slovo.

Zmínila jste několik podobností mezi současným a zesnulým papežem. V čem se naopak odlišují?

Lev je kanonický právník, a to znamená, že se velmi dobře vyzná ve struktuře, fungování a pravidlech, kterými se církev řídí v institucionálním smyslu. Může to vést k tomu, že bude mimořádně efektivně pokračovat v reformách vatikánské administrativy.

Další věcí, ve které by se mohl lišit - je ovšem těžší to určit - je, že se zdá možná trochu méně pastoračně přijimavý vůči gayům, lesbám, transgender lidem a queer katolíkům. Nejsem si jistá, zda to tak skutečně je, ale jeho minulost tomu nasvědčuje. Každopádně ani u Františka bychom nikdy nepředpokládali, že bude tak otevřený, jak byl.

Může se podle vás stát nový papež mostem mezi liberálnějším a konzervativnějším křídlem katolické církve, jak mnozí pozorovatelé dopředu upozorňovali?

Mohlo by to tak být. Chci ovšem upozornit, že František sám nebyl z teologického hlediska progresivní. Byl pokrokový pouze pastoračně. A zatím vidím náznaky, že Lev by mohl být stejný, progresivní pastoračně a konzervativní teologicky.

Nově zvolené hlavě církve je 69 let, což je na poměry církve vcelku nízký věk. Co to, že dali kardinálové šanci mladšími kandidátovi, napovídá o směřování církve?

Naznačuje to, že by chtěli, aby se ještě nějakou dobu ubíral tím směrem, o kterém si myslí, že zaujme. Pokud se nemýlím, Lev je v mnoha ohledech velmi podobný Františkovi, takže to v obecné rovině odpovídá schválení Františkova přístupu.

Robert Prevost až donedávna nebyl v širším povědomí veřejnosti. Kardinálem se stal před méně než dvěma lety. A zdánlivě drobný detail, článek o jeho životě na anglické Wikipedii vznikl teprve před necelými pěti lety. Co o církvi vypovídá, že si zvolila relativního nováčka ve vysoké hierarchii?

To je velmi zajímavé. Je také pravda, že mnozí z kardinálů volitelů byli lidé, kteří sami mohli být na světové scéně relativně neznámí, dokud se nestali kardinály.

Charakter skupiny kardinálů volitelů se dost změnil, a to, myslím, opravdu otevřelo pole působnosti. Patrné to bylo i z toho, jak zpravodajské servery informovaly o možných kandidátech na papežský úřad. Seznamy potenciálních papežů byly velmi dlouhé.

Lev XIV. byl dříve prefektem vatikánského biskupského dikasteria a dostal pověření vybírat novou generaci biskupů. Co se dá vypozorovat z jeho dosavadního působení ve vatikánských funkcích?

Vypovídá to zejména o tom, že se bude velmi osobně zajímat o jmenování biskupů a kardinálů, místo aby většinu této práce delegoval na jiné.

Americký prezident Donald Trump vzkázal, že se těší na setkání s novým papežem. Ten jej přitom v minulosti kritizoval, například, co se týče postoje jeho administrativy vůči migrantům. Mohou tito dva najít společnou řeč?

To se teprve ukáže. Papež by mohl napomoci v některých formách diplomatické práce. Není to sice něco, co by Lev dělal často, ale je možné, že by v tomto ohledu mohl být v Latinské Americe nápomocný. V tuto chvíli ovšem neexistuje (mezi Trumpem a Lvem XIV.) příliš mnoho bodů shody.

Jak vnímat to, že se papežem stal Američan? Může to přispět ke sbližování Evropy se Spojenými státy?

Mohlo by to tak být. Musíme ale myslet na dvě věci. Za prvé Lev je Američan, ale zároveň je občanem Peru a není tak silně ztotožněn s americkou kulturou, jako by byl například někdo jako Timothy Dolan (kardinál z New Yorku, pozn. red.).

Druhá věc, kterou je podle mě důležité si uvědomit, je, že ve svém dospělém životě nestrávil příliš velké množství času ve Spojených státech. A tak je v jistém smyslu spíše globální než americkou osobností.

Je nicméně pravděpodobné, že prostřednictvím svých jmenování amerických biskupů a kardinálů najde způsob, jak sblížit americkou a evropskou církev.

Na nového papeže se během jeho kariéry snesla také kritika za to, že údajně kryl kněží obviněné ze sexuálního zneužívání. Jeho jméno se objevilo v souvislosti s jedním případem v Chicagu a dalším v Peru. Jak závažná tato obvinění jsou?

Nejsem si přesně jistá, jak závažná jsou tato obvinění a zda obvinění, o kterých víme, jsou jediná. V tomto ohledu se domnívám, že je Lev podobný Františkovi. Ani on nereagoval okamžitými a rychlými kroky, když se o zneužívání v minulosti dozvěděl. Jde tedy o velmi podobnou situaci, záznamy ani jednoho nejsou úplně čisté.

A co to vypovídá o tom, jak se církev staví k problému zneužívání?

Naznačuje to, že přinejmenším pohledem kardinálů se nejedná o nejvýznamnější problém, který by papež potřeboval řešit.

To může naznačovat dvě věci - buď, že si kardinálové myslí, že to vůbec není klíčový problém, nebo mají za to, že se s ním dá administrativně vypořádat a že by papež měl obrátit pozornost k jiným výzvám.

Zmínila jste, že Lev XIV. se zdá být v některých tématech méně otevřený, než byl jeho předchůdce. Co jeho zvolení tedy znamená například pro LGBT komunitu nebo pro otázku svěcení žen?

Nevypadá to, že by došlo k nějaké změně pro svěcení žen nebo že by vznikl diakonát žen, ať už vysvěcených nebo ne. Z jeho dřívějšího počínání vyplývá, že je proti tomu.

Zdá se, že ho také velmi znepokojuje, že komunita LGBTQ není v souladu s církevním učením. Otázkou je, zda bude pastoračně vstřícný jako František, nebo bude odtažitější a možná i více odsuzující. Nicméně například americký jezuita James Martin s ním během synody strávil dost času a tvrdí, že je dobrým posluchačem.

A co o novém papeži prozrazuje, že zvolil jméno Lev?

Počkáme si na jeho výklad, ale dokud tak neučiní, soudím, že má na mysli papeže Lva XIII. z konce 19. století, který svým způsobem založil římskokatolickou tradici sociální spravedlnosti a použil teologii Tomáše Akvinského k argumentaci proti nespravedlnosti průmyslového kapitalismu a k obhajobě důstojného života dělníků.