Článek
Podmanění všech sfér života v Rusku, zničení opozice a zavedení cenzury. To jsou změny posledních let, které dnes definují režim Vladimira Putina. Stejně tak jsou to ale „úspěchy“, které si může připsat instituce, jejíž vliv neustále sílí - Federální bezpečnostní služba (FSB).
Podobnou důležitost měli i její sovětští předchůdci, ze kterých ostatně sám Putin vzešel. Není tajemstvím, že v řadách tajné služby má dodnes prezident velkou část věrných spojenců. Přínos je ale oboustranný.
Zatímco tedy FSB udělala řadu kroků, které upevnily represivní povahu režimu, otazníky visí nad schopností provádět operace jejího původního určení – jako například zabránění tragického teroristického útoku na koncertní halu na předměstí Moskvy.
Experti se tak domnívají, že fungování FSB dnes spočívá zejména v ochraně režimu. A stejně tak Kreml chrání a odměňuje samotnou službu.
„Během války se hrozby pro režim znásobují. Úkolem FSB je zajistit, aby se nespokojenost ve společnosti neproměnila v organizovaný odpor. Právě proto se ve válečných podmínkách její role dramaticky posiluje,“ popsal pro Seznam Zprávy Kevin Riehle, autor několika knih o ruských zpravodajských službách.
Jak si Putin udržuje podporu obyvatel
Jádrem fašistických režimů byla myšlenka, že válka je nezbytná, argumentují analytici Ian Garner a Taras Kuzio. I proto považují současné Rusko za fašistický stát v nové podobě. Seznam Zprávám své úvahy vysvětlili podrobněji.
Velkou pozornost například upoutala série schválených zákonů, díky kterým získala tajná služba některé z pravomocí, o nichž se jí dříve ani nesnilo. Po 20 letech byly třeba minulý rok obnoveny vazební věznice, nad kterými drží plnou kontrolu FSB.
V těchto zařízeních přitom neplatí běžné zákony, ale normy určuje vedení tajné služby. Pod její kontrolu tak bude spadat jak zatčení podezřelých, tak procesní úkony v průběhu zadržení – včetně například přístupu zadrženého k právníkovi. Podle nových plánů chce FSB také zřídit nová detenční centra po celé zemi, které experti rovnou označují za novodobé „gulagy“.
Jak to opravdu v těchto zařízeních vypadá, je však tajemstvím – mimo jiné proto, že FSB nemá povinnost informace o zatýkání a okolnostech zveřejňovat. Zde je ovšem dobré připomenout, že už v minulosti měli vyšetřovatelé tajné služby v obdobných případech větší prostor pro nátlak, a vnitřní řád těchto zařízení tehdy podléhal režimu utajení.
FSB vznikla v roce 1995 po rozpuštění obávané špionážní služby KGB ze sovětské éry. Po předchůdkyni ale zdědila mnoho funkcí, včetně shromažďování domácích zpravodajských informací a kontrarozvědných operací.
Nyní v jejím čele stojí Alexandr Bortnikov – někdy označovaný za „mozek a srdce“ režimu – jeden z Putinových nejbližších poradců. Patří také mezi tzv. siloviki, tedy vůdčí ruské osobnosti z oblasti obrany, bezpečnosti a zpravodajství.
Šéf FSB Alexandr Bortnikov.
FSB se od KGB liší v zásadním detailu
Zároveň je FSB neoddělitelně spjatá s agresí Moskvy proti Ukrajině. Po letech podvratných aktivit v sousední zemi poskytla Putinovi klíčové (i když zjevně zavádějící) informace, které ho vedly k zahájení totální invaze v roce 2022.
Od té doby její agenti usnadnili únosy ukrajinských dětí, týrali nespočet ukrajinských civilistů v takzvaných „mučírnách“ a pokusili se do ukrajinských praporů umístit bývalé přívržence Islámského státu.
Silné páky však má FSB i přímo v armádě. „Nehlídá jen společnost, ale i vlastní armádu. Vojenská kontrarozvědka sleduje loajalitu vojáků a hledá ‚zrádce‘ v řadách ruských jednotek – podobně jako za druhé světové války,“ popsal Riehle.
Byli to také agenti FSB, kteří zatkli reportéra Wall Street Journal Evana Gershkoviche kvůli obvinění ze špionáže. Tajná služba se navíc významně podílí na prosazování ruských represí proti odpůrcům, nebo třeba právům LGBTQ+ lidí.
Seznam aktivit, které spadají pod jejich taktovku, by se ale dal rozšiřovat mnohem déle. Za celým tímto vývojem se přitom skrývají dvě charakteristiky, které odlišují FSB od jejích sovětských předchůdkyň a činí ji nyní i v budoucnu ještě nebezpečnější, tvrdí Alexandr Skobov, jeden z posledních přeživších disidentů sovětské éry, který je nyní za mřížemi za svou pronikavou kritiku FSB.
Podle něj je tajná služba dnes obzvláště nebezpečná, protože není omezená ideologií tak, jako byla například KGB, a protože její důstojníci jsou motivováni touhou potlačovat, spíše než používat represi k dosažení nějakého většího cíle.
Skobov také uvádí, že poté, co důstojníci FSB přežili rozpad Sovětského svazu a dokonce jejich pozice nadále vzkvétala i v novém uspořádání, jsou si jisti, že budou schopni dělat totéž v budoucnu.
Výzva pro režim
Propojení FSB a režimu ale může být i výzvou, jak upozorňuje ruský nezávislý novinář Andrej Kalitin. Pro zmíněné elity se totiž spolu s tím objevuje i nevyhnutelné pokušení stát se nedílnou součástí státu a v dlouhodobém horizontu ho také vést.
Tato bitva o moc tak může podle Kalitina Kremlu zasadit mnohem závažnější ránu než drony a rakety z Ukrajiny. Ruský systém politické moci je nyní organizovaný tak, že jakákoli zaujatost ve prospěch jednoho z klanů může vést k pádu pyramidy, nebo k převratu siloviků.
O praktikách ruské FSB
Bývalý ruský protikorupční aktivista vypráví, jak ho bezpečnostní služba FSB donutila ke spolupráci. Předával informace z okruhu opozičního lídra Alexeje Navalného.
Data naznačují, že v posledních letech Sovětského svazu tvořili zástupci tajných služeb pouze 3 procenta úředníků ve vysokých vládních pozicích. Za Jelcinovy vlády toto číslo přesahovalo 30 procent a dnes vzrostlo na 70–80 procent.
Ruští analytici dnes zkoumají, co takto rostoucí role FSB bude znamenat pro Rusko v budoucnu – tedy i ve chvíli, až u moci nebude Putin. Je podle nich naprosto vyloučené, že FSB podpoří liberalizaci, a většina tvrdí, že její důstojníci budou naopak podporovat pokračování autoritářského, represivního a agresivního Ruska.
