Článek
Shrňme si, co se v posledních týdnech na Ukrajině stalo, pokud nebudeme brát v úvahu stále probíhající válku. Jsou to totiž události, které bychom v žádném případě neměli přehlédnout. Týkají se nejen Ukrajinců, ale i nás samotných.
Začít ale musíme kontextem. V souvislosti s Ukrajinou se dlouhodobě mluvilo o kleptokracii. To je systém vlády, při němž se mocní a bohatí stávají ještě bohatšími na úkor ostatních, při strukturální korupci, jež k takové vládě neodmyslitelně patří. Právě na ni si stěžovala většina Ukrajinců, s nimiž jsem v posledních desetiletích mluvil.
Současný prezident Volodymyr Zelenskyj byl před šesti lety zvolen i díky své protikorupční rétorice. Pak však přišla válka a o korupci se příliš nemluvilo. Nechtěli jsme oslabovat potenciální pomoc napadené zemi tím, že by někdo mohl pochybovat o její smysluplnosti.
Před měsícem však ukrajinský parlament schválil zákon o omezení autonomie dvou protikorupčních institucí. Krok okamžitě vyvolal protivládní demonstrace, protože lidé v ulicích si vzpomněli na chování někdejších vládců a začali se obávat o demokracii. Tyto obavy sdíleli i Zelenského zahraniční partneři, a proto couvnul.
Z těchto událostí vyplývají lekce, které se zdaleka netýkají pouze Ukrajiny, ale dají se dobře zobecnit.
Tou první je, že kleptokracie nemůže vést ke spokojenosti obyvatel, a pokud snahy o demokracii nejsou tvrdě potlačovány, stejně nakonec padne.
Za druhé, i v době války nebo jiných závažných nepříznivých okolností (například covidové pandemie) je třeba otevřeně mluvit o všech problémech, které společnost tíží. Argument, že právě nyní se to nehodí, protože by to oslabilo určité odhodlání, solidaritu nebo pomoc, je naprosto lichý.
Za třetí, domnívat se, že Ukrajina je demokratická země, odkud stačí vyhnat Rusy, a pak již bude dobře a zemi můžeme bez obav přijmout do EU nebo dokonce NATO, je zřejmě naivní. Není to tak. Ukrajina je na půli cesty mezi Ruskem a Evropou a my jí můžeme držet palce a samozřejmě i pomáhat, aby se Západu přibližovala co nejrychleji.
Za čtvrté, je skvělé, že na Ukrajině jsou i během války, při níž jsou jejich města i v západní polovině země cílem dronových a raketových útoků, občané ochotni a schopni vyjít do ulic a vyjádřit svůj názor. Ukazují tím sílu občanské společnosti.
Za páté, Ukrajina potřebuje naši pomoc a my bychom neměli váhat takovou pomoc poskytovat. Nedělejme si však jakékoliv iluze, že vše bude správně a efektivně využito. Když nebudeme žít v iluzích, můžeme se správně rozhodovat a nebudeme později zklamáni.
V Evropě existuje jistý gradient. To, co se v Rusku nebo na Ukrajině děje ve velkém, je na Slovensku nebo Maďarsku v malém a v Česku naštěstí ještě menší. A právě proto jsou lekce, které nám Ukrajina na dálku dává, tak důležité. Můžeme se z nich poučit.
