Putin vytvořil situaci, v níž se Západu vyplácí zbrojit. Expert říká proč

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Na Ukrajině je nyní patrné, jak se snaží mnozí lidé žít jako před válkou, ale není to možné. Mám mnoho konkrétních svědectví, jak navíc dlouhodobě nasazené vojáky rozčiluje, že se někdo v zázemí a zejména velkých městech tváří, že válka není,“ říká Tomáš Řepa, historik a expert působící na Katedře teorie vojenství Univerzity obrany, když rozebírá nedílnou součást všech dlouhodobých válečných konfliktů, jakou je dopad psychické únavy a vyčerpání společnosti zasažené dopady války.

Po jaké době se ve válkách obyčejně výrazněji projeví únava obyvatelstva či samotných bojujících vojáků? Jaké faktory to případně ovlivňují a mohou tuto „výdrž“ prodlužovat, nebo naopak zkracovat?

Zásadní pro všechny zúčastněné je motivace, proč jsou vlastně válečná strádání ochotni snášet. Ani velmi intenzivní a dlouhodobé přesvědčování, že bojovat je ve vašem zájmu, se může snadno minout účinkem, když to tak sami necítíte.

Faktorů ovlivňujících schopnost vytrvat je v dějinách válek celá řada. Je to už samotná tradice v té které zemi přijmout militarismus jako integrální součást vlastní identity. Např. starověká Sparta, Prusko Fridricha Velikého či císařské Japonsko bylo ve své době schopno značnou částí své společnosti vnímat účast ve válce a snahu expandovat. Koneckonců vojáci i proto představovali jakousi společenskou elitu. I současné Rusko je velmi militaristické a Ukrajina se tomu postupně přizpůsobuje také.

U obyvatelstva je to otázka mnohem komplikovanější, vojáci jsou přeci jen programově připravováni na to, že se války mohou účastnit. U civilistů s tímto počítat nelze. Tam tedy únava či jakési otupění přichází velmi rychle, musíte si zvyknout na to, že se váš život zásadně změnil, a to ne zrovna k lepšímu. Stačí pár měsíců a původní rozpoložení může být snadno pryč.

Jak jsou tyto karty rozdané na Ukrajině?

Na Ukrajině je nyní patrné, jak se snaží mnozí lidé žít jako před válkou, ale není to možné. Mám mnoho konkrétních svědectví, jak navíc dlouhodobě nasazené vojáky rozčiluje, že se někdo v zázemí a zejména velkých městech tváří, že válka není. Zároveň ale musí všichni pochopit, že ve stavu permanentního napětí žít nelze, takže jde o to, jak najít udržitelný model fungování společnosti i ve válce.

A co na ruské straně?

U nasazených ruských vojáků únava a nespokojenost také stoupá, ale jestli to povede v dohledné době k nějakému kolapsu, si vůbec netroufám odhadovat. Spíše bych tipoval, že tam bude dlouhodobý problém s veterány, kteří budou mít pocit, že jim stát a společnost mnohé dluží, když se přímo k nim válka zatím téměř nedostala, ale oni jsou v první linii.

Čtete druhou část rozhovoru, v němž Tomáš Řepa rozebírá historické paralely vývoje války na Ukrajině. První díl najdete na přiloženém odkaze.

V čem tedy válku z tohoto pohledu prožívají jinak Rusové a Ukrajinci?

Myslím, že zde je největší rozdíl v celkovém pohledu na smysl této války jako takové. Pro Ukrajince jde o existenční boj o přežití, přetrvání kultury a možnosti svobodné volby. Tomuto dilematu přitom nečelí ve svých dějinách zdaleka poprvé. To bych řekl, že je společné téměř všem vojákům a chápe to i značná část civilního obyvatelstva. Proto také v průzkumech veřejného mínění stále vychází zásadní nesouhlas s nějakou mírovou dohodou výměnou za území.

Pro ruské vojáky je myslím ta válka vnímána i jako sociální výtah, zvláště pokud jsou z periferií Ruska. U mnohých profesionálů a odvedenců to pak zase může být jednoduše loajální plnění úkolu, který jim byl vylíčen jako obrana Ruska před kolektivním Západem. Při intenzivním nasazení však tento pohled může vzít rychle za své.

A ruská společnost jako celek?

Pro ruskou společnost je to myslím další tragédie, které se aktivně účastní a zatím vůbec neřeší, že to bude mít fatální dopad i na jejich vlastní budoucnost. Pocity tak budou myslím velmi individuální a jistě v tom hraje roli vzdělání, věk či sociální status.

Ruské elity se dodnes v mnoha případech tváří, že to vlastně není jejich válka a nedotýká se jich. Co se týká jejich životní úrovně, tak je to navíc i pravda. Ty zatím žádná inflace nebo potíže s dodávkami tepla trápit nemusí. Děti mnohých prominentů také pokrytecky zůstaly na onom proklínaném Západě. Rusko je zkrátka země velkých extrémů, to se projevuje i zde.

Slovo únava se však také stále častěji skloňuje v kontextu západní podpory Ukrajiny. Najdeme v historii nějaké příklady, co nám napoví něco o současné situaci?

Únava z války je fenomén, který je podobně jako válka sama hodně dynamický. Během španělské občanské války měla jak strana pravicových nacionalistů, tak i levicových republikánů podporovatele ze zahraničí. Hluboce tedy rozdělila nejen španělskou společnost, ale i značnou část Evropy.

Jedním z nejdůležitějších faktorů ale zůstalo nasměrování skutečně účinné pomoci. A v tom se ukázalo nacistické Německo a fašistická Itálie ve prospěch nacionalistů jako efektivnější. Poslali i letectvo, umožnili vytvořit letecké koridory. To přineslo výsledky a zároveň utrpení civilnímu obyvatelstvu při bombardování.

Rozhodnutí vstoupit významnou vojenskou pomocí do konfliktu, který se posléze stává globálním, je vždy riziko těch politiků, kteří se do něj pustí. Podporovaný navíc také riskuje ztrátu sympatií, pokud se válka nevyvíjí dobrým směrem nebo trvá příliš dlouho. Určitě však neexistuje žádné obecné pravidlo, co by rozhodlo o pokračování, nebo nepokračování pomoci.

A vy se na tu současnou situaci díváte jak?

Pokud pragmaticky platí, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem, tak je vždy výhodné způsobit někomu, kdo by mohl ohrozit i vás, takové oslabení, že si další agresi dobře rozmyslí. Myslím si, že řada západních zemí takto uvažuje i u války na Ukrajině, a Vladimir Putin z tohoto souboje vytvořil situaci, že se západním zemím vyplatí posílat zbraně i peníze.

Vojenská pomoc je ze strany Ukrajinců tvrdě vybojovaná a vykoupená mnoha životy. Životy, které šetří životy jinde, kam se může Rusko také obrátit. Koneckonců narativ boje s kolektivním Západem je z ruské strany šířen dlouhodobě a vytrvale.