Válka oslabila mocenskou složku, na jejíž síle závisí přežití režimu v Íránu

Terčem izraelských náletů byli v posledních dnech nejen íránské jaderné komplexy a vědci, ale také vojenské cíle. A v nich hrály roli Íránské revoluční gardy (IRGC), hlavní opora teokratického režimu.

Hned první den útoků Izrael zabil jejich šéfa Hosejna Salámího, po pondělních náletech pak The Jerusalem Post informoval o „stovkách“ mrtvých gardistů i zasažení velitelství polovojenských jednotek Basídž.

Další ranou pro Revoluční gardy a jejich elitní jednotky Kuds by měly být cílené izraelské atentáty na Sajjída Izadího a Behnama Šahrijárího. Izadí, vysoce postavený velitel jednotek Kuds zodpovědný za koordinaci s Hamásem a dalšími palestinskými ozbrojenými skupinami, byl podle stanice BBC zabit v šíitském svatém městě Kóm. Šahrijárí pak velel jednotce 150, která se zabývala pašováním zbraní a financí íránským spojencům - zabil ho dron, když autem cestoval v západní části země.

„Na jeho rukou je krev tisíců Izraelců,“ řekl šéf izraelské armády Ejal Zamir. „Je to obrovský zpravodajský a operační úspěch,“ pochválil své kolegy.

Izadí se štěstím přežil už izraelský letecký útok v dubnu 2024, jehož cílem byl íránský konzulát v syrském Damašku, při němž zahynulo několik vysoce postavených velitelů jednotek Kuds.

Navzdory personálním ztrátám je ale těžké říci, jak moc nynější válka gardy oslabila. „Nevím přesně, jak přesně je to poškodilo, škody ale nebudou takové, jako utrpěl Hizballáh,“ říká Seznam Zprávám izraelský politolog Jonathan Rynhold z Bar Ilanovy univerzity.

„Izrael útočil na ty části režimu, které nejsou určeny k ochraně státu a jeho občanů, ale k ochraně samotného režimu, tedy těch částí, které utlačují občany Íránu. Měly Íránu vzkázat, že pokud bude pokračovat, jsme schopni ohrozit schopnost režimu ovládat zemi,“ myslí si a dodává, že Íránské revoluční gardy jsou ve své zemi méně oblíbené než hnutí Hizballáh v Libanonu.

Přežití teokratického režimu v Teheránu je na gardistech závislé více než na konvenční íránské armádě. „Íránské revoluční gardy jsou ale také proto nenáviděné většinou populace, což činí íránský režim velmi zranitelným,“ podotýká Rynhold.

Izraelský politolog odhaduje, že Revoluční gardy mají mezi Íránci zhruba 20procentní podporu. Roli v tom hrají nejen ideologické a náboženské důvody, ale jednoduše i to, že část domácností je na nich existenčně závislá, protože je platí. A to nejen ozbrojence, kteří jsou se zbraněmi vidět na vojenských přehlídkách, ale i běžné zaměstnance podniků ovládaných gardami.

„Gardy vysávají peníze z íránské ekonomiky, jejíž část ovládají. Z těchto peněz se mnohem méně, než je obvyklé, ztratí kvůli korupci. Přímo pak financují skupiny v zahraničí, které Izrael v posledním roce likvidoval. Samotná íránská ekonomika by po zničení těchto peněžních toků měla profitovat,“ říká Rynhold.

Íránské revoluční gardy mají své pozemní, námořní i letecké síly, které dohromady čítají zhruba 245 tisíc mužů (údaj převzatý z think-tanku Rada pro mezinárodní vztahy, pozn. red.). Spadají pod ně i výše zmíněné jednotky Basídž pověřené vnitřní bezpečností a jednotky Kuds, které mají na starosti operace v zahraničí. Revoluční gardy mají i své kybernetické velitelství, které se zabývá mj. průmyslovou a vojenskou špionáží a také šířením online propagandy.

Kvůli používání terorismu ze strany gard se na Západě vede diskuze o tom, zda je zařadit na seznamy teroristických organizací. Spojené státy tak učinily v roce 2019, v Evropě naopak převládá přesvědčení, že vzhledem ke spjatosti IRGC s vládnoucím režimem by pak bylo obtížné s Íránem jednat.

Financovat nestátní ozbrojené skupiny (nazývané také proxy skupinami) v zahraničí začaly Íránské revoluční gardy v 80. letech minulého století. Jednotky Kuds postupně rozvíjely své vztahy s aktéry z Iráku, Afghánistánu, Libanonu, palestinských území, Jemenu a dalších států.

Írán jim poskytuje vojenský výcvik, zbraně i peníze s cílem promítat politiku Teheránu do zahraničí. Některé z těchto skupin fungují relativně nezávisle, Írán je ale přesto počítá do takzvané „osy odporu“. Jejím cílem je šířit íránskou revoluci a zabránit útokům nepřátel, konkrétně „velkého a malého satana“, tedy Spojených států a Izraele.