Jedna z nejnebezpečnějších armád světa: Jakou silou disponuje Írán

Americký prezident Donald Trump Írán označil za přímé ohrožení Spojených států. Teherán skutečně disponuje značnou silou – obohacuje uran nad úroveň odpovídající mírovým účelům, vyvíjí balistické rakety a buduje síť nebezpečných nestátních aktérů po Blízkém východě, včetně milic v Iráku, húthíjských povstalců v Jemenu nebo libanonského Hizballáhu.

Nejnovější srovnání armádních sil podle respektovaného žebříčku Global Firepower 2026 tvrdí, že islámská republika je co do vojenské síly na 16. pozici ze všech států světa. To je mimochodem jen jedno jediné místo za Izraelem, který na ni v sobotu brzy ráno spolu s USA - světové armádní jedničky - zaútočil.

Seznam Zprávy přinášejí přehled vojenské síly Íránu - alespoň podle toho, co se dalo zjistit před vypuknutím stávajícího konfliktu.

Írán má jedny z největších stálých ozbrojených sil na Blízkém východě. Podle výše zmíněného žebříčku čítá přes 600 000 mužů, což z armády Teheránu dělá osmou nejpočetnější na světě.

Číslo zahrnuje přibližně 350 000 vojáků v pravidelné armádě a asi 190 000 členů Islámské revoluční gardy, mocné paralelní síly odpovědné za rakety, drony a operace v regionu. Souhrn počítá také s téměř 18 000 příslušníky námořnictva, 37 000 příslušníků letectva a přibližně 15 000 příslušníků jednotek protivzdušné obrany.

Kromě toho se předpokládá, že Írán má přibližně 350 000 záložníků, mezi nimiž jsou veteráni armády a dobrovolnické síly.

Írán odle údajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru každoročně na armádu vynakládá necelých 10 miliard dolarů, tedy přes 200 miliard korun.

Zřejmě největší síla islámské republiky. Balistická raketa je zbraň poháněná raketovým motorem, která je naváděna během fáze stoupání, avšak po většinu letu sleduje trajektorii volného pádu. Dopravuje bojové hlavice – obsahující buď konvenční výbušniny, nebo potenciálně biologickou, chemickou či jadernou munici – na různé vzdálenosti.

Experti ale tvrdí, že se současným íránským arzenálem se nejdelší možný zásah pohybuje přibližně do dvou tisíc kilometrů - to teoreticky severozápadním směrem odpovídá zhruba východním hranicím Maďarska. Podle íránských představitelů to stačí k ochraně země, protože tak dokážou zasáhnout Izrael.

Donald Trump nicméně věří, že v uplynulých týdnech či měsících se Teherán přiblížil vývoji takové rakety, která by byla schopná zasáhnout i druhého íránského arcinepřítele - tedy USA. Toto přesvědčení prezident vyjádřil v úterý ve své zprávě o stavu Unie.

Podle agentury Reuters, která už před sobotním útokem hovořila se třemi zdroji z amerických zpravodajských služeb, ale není Trumpovo tvrzení podloženo jejich zprávami a jeví se jako přehnané.

Před loňským dvanáctidenním konfliktem s Izraelem završeným náletem Američanů analytici celkový počet íránských balistických raket odhadovali na zhruba 2500 až 3000 kusů. Po útoku se měla tato síla smrsknout asi na polovinu – asi 500 jich Teherán vypálil, o zbylé přišel vinou útoků.

Íránská armáda tvrdí, že provozuje síť podzemních raketových základen – často označovaných jako „raketová města“ – rozptýlených po celé zemi.

V červnu 2023 Írán představil to, co státní představitelé podle oficiální agentury IRNA popsali jako první domácí hypersonickou balistickou raketu Fattah-1. Někteří odborníci označení raket za hypersonické zpochybňují. Pojem každopádně označuje takové rakety, které mohou dosáhnout nejméně pětinásobku rychlosti zvuku, letět nízko nad povrchem a manévrovat před zasažením cíle, což znesnadňuje jejich detekci, natož zachycení.

Íránský raketový program je z velké části založen na severokorejských a ruských konstrukcích a těžil z čínské pomoci.

Další velký strašák. Drony jsou v moderní podobě války jednou z vůbec nejúčinnějších zbraní. Hodně (ničivého) užitku za málo peněz. A Írán si to uvědomuje jako málokdo jiný. Ostatně tamní šáhidy jsou - přes teheránské popírání, tvrzení neutrality a slovech o propagandistické kampani proti němu - prokazatelně i stálou součástí ruských útoků na Ukrajinu. Část už se ale vyrábí přímo v Rusku.

Šáhid - prováděný v několika různých variantách - je autonomní sebevražedný rojový dron s tlačným motorem, určený k ničení pozemních cílů. Je navržený tak, aby svým počtem zahltil protivzdušnou obranu soupeře.

Některé modely disponují doletem až 2000 kilometrů a výdrží až 24 hodin. Umožňují hloubkové průzkumné a útočné mise v regionu i daleko od íránských hranic, zejména v Izraeli.

Sám Teherán jich během dvanáctidenní války v červnu 2025 směrem k židovskému státu vyslal na tisíc.

Írán si nadále udržoval zásoby. V lednu polooficiální agentura Tasním informovala, že různé složky íránské armády obdržely 1000 dronů. „V souladu s hrozbami, které nás čekají, armáda udržuje a posiluje své strategické výhody pro rychlý boj a drtivou odvetu proti jakémukoli agresorovi,“ řekl tehdy vrchní velitel armády.

Na souši Írán disponuje velkou, ale převážně konvenční armádou. Jeho síly čítají více než dva a půl tisíce tanků. Vesměs však jde o starší modely, například sovětský tank druhé generace T-72, místně vyráběné tanky Zulfiqar a některé starší modely vyrobené v USA.

Armáda také provozuje stovky bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, spolu s téměř 7000 dělostřeleckými systémy, od tažených děl až po raketomety.

Většina tohoto vybavení pochází z minulých desetiletí a sestává z modernizovaných amerických, sovětských a čínských modelů, což činí íránské pozemní síly vhodnějšími pro obranu území a dlouhodobou opotřebovávací válku než pro rychlé útočné operace.

Íránské letectvo je považováno za nejslabší složku jeho konvenčních ozbrojených sil. Země sice v této oblasti disponuje přibližně 37 000 vojáky, ale podle zprávy Military Balance 2026 vydané Mezinárodním institutem pro strategická studia (IISS) mohou obsluhovat pouze necelé dvě stovky bojeschopných letadel.

Mnoho z těchto letadel pochází z doby před islámskou revolucí v roce 1979, včetně stárnoucích strojů F-4 Phantom, F-5 Tiger a malého počtu letadel F-14 Tomcat. Analytici tvrdí, že sankce stále více ztěžují údržbu a modernizaci.

Místo toho, aby se spoléhalo na velké válečné lodě, provozuje námořnictvo Íránské islámské republiky více než 100 malých rychlých útočných plavidel vyzbrojených protilodními střelami a raketami, které jsou určeny k napadání větších plavidel ve velikostně omezených vodách Perského zálivu.

Global Firepower odhaduje, že íránské námořnictvo disponuje 109 plavidly, včetně 25 ponorek, 21 hlídkových plavidel, sedmi fregat, tří korvet a jedné minolovky.

Kromě vlastní armády má Írán k dispozici i tzv. osu odporu. Jedná se o systém jím podporovaných teroristických organizací a milic, které mu pomáhají v prosazovaní jeho mocenských choutek v regionu.

Do tohoto systému spadá palestinská organizace Hamás, které má na svědomí jeden z největších teroristických útoků v dějinách lidstva ze 7. října 2023, kdy jednotky zaútočily na Izrael. Židovskému státu pak ze severu nadále způsobuje potíže i libanonský Hizballáh nebo z jihu jemenští Húthíové. Další spřátelené jednotky má Írán i v Iráku.

Na území ovládaném spojenci může Teherán rozmisťovat svou techniku a ovlivňovat tak nejen regionální, ale i celosvětové dění. Například operace Húthíů - kteří ovládají asi třetinu území Jemenu, včetně hlavního města Saná, a 80 % populace země - v Rudém moři dokázaly významně ovlivnit podobu námořní dopravy mezi Evropou a Asií.