Článek
Léta ho považovali za příliš extrémního a nespolehlivého na to, aby byl brán vážně. Dnes je Geert Wilders, jemuž se pro bujnou blond kštici a plamennou rétoriku přezdívá „holandský Trump“, jednou z nejvýraznějších figur nizozemské politické scény.
Jeho krajně pravicová Strana pro svobodu, známá též pod zkratkou PVV, triumfovala už při posledním klání v roce 2023. A je favoritem i středečních předčasných voleb.
S 20procentní podporou aktuálně dominuje průzkumům voličských preferencí, a to navzdory faktu, že to byl právě Wilders, kdo zemi uvrhl do politického chaosu, když v červnu – k překvapení mnohých – opustil pravicovou koalici a postaral se o pád vlády.
Koaliční partneři to označovali za „bezohlednou kamikadze akci“ a odchod mu vyčítali jako zbrklý a nezodpovědný krok. Z Wildersovy strany ovšem zřejmě šlo o promyšlenou taktiku, jak se distancovat od kabinetu, který mají Nizozemci za neúspěšný, a udržet si image rebela, k němuž se sbíhají protestní hlasy.
„Odchod z vlády mu dal příležitost prezentovat se jako oběť sabotáže, zatímco delší působení by ještě více zdůraznilo, že za to, že vláda ničeho nedosáhla, mohla i neschopnost jeho vlastní strany,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy nizozemský politický geograf Jaap van Slageren, který působí na univerzitě v Utrechtu.
„To, že nebyl premiérem, podle mě Wildersovi pomohlo. Mohl se nadále prezentovat jako outsider,“ myslí si. „Radikální pravice je velmi úspěšná, když je jednou nohou uvnitř, druhou venku a může se prezentovat tak, že není součástí establishmentu.“
Milovník parlamentu a odpůrce islámu
Ačkoliv dvaašedesátiletý Wilders sám sebe rád vykresluje jako „někoho zvenčí“, na nizozemské politické scéně rozhodně není nováčkem. Už téměř 30 let sedí v tamním parlamentu, a je tak v současné době jeho nejdéle sloužícím členem.
Podle nizozemského historika a publicisty Geertena Walinga, který o Wildersovi napsal knihu, lze říci, že skutečně „miluje parlament“.
„Je na jednu stranu proti establishmentu, na druhou stranu je ale stoupencem parlamentní demokracie – v tom se od mnohých krajně pravicových politiků liší. Oni často chtějí parlament zrušit, Wilders v něm chce reprezentovat lidi, jejichž hlas není slyšet,“ popsal v dřívějším rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Stranu pro svobodu založil v roce 2006 poté, co se rozhodl odejít z Lidové strany pro svobodu a demokracii kvůli jejímu vstřícnému postoji k integraci Turecka do Evropské unie. Pozornost voličů si postupně získal zejména ostrou kritikou islámu a přistěhovalců.
V roce 2008 Wilders vydal film Fitna, ve kterém popsal islám jako „fašistický“ a korán přirovnal k Mein Kampfu Adolfa Hitlera. Výroky na adresu přistěhovalců ho opakovaně dovedly před soud a k odsouzení za vyzývání k diskriminaci.
Wilders, který dle svých slov už od počátku své kariéry čelil „nespočetnému množství výhrůžek smrtí všech druhů a velikostí“, žije už přes 20 let pod policejní ochranou. Dlouhá léta se držel stranou hlavního proudu nizozemské politiky. Zlom přišel až v roce 2023, kdy jeho strana zaznamenala ve volbách historické vítězství a připsala si 37 křesel – více než kdokoliv z jejích politických rivalů.
PVV se tehdy poprvé za svou osmnáctiletou existenci dostala do vlády. Premiérské křeslo Wilders, který pro mnohé zůstává nepřípustnou volbou, neobsadil. Jasně se ovšem ukázalo, že jej nelze nadále ignorovat. PVV sehrála klíčovou roli ve formování vládní koalice i výběru premiéra.
Od první chvíle ovšem bylo jasné, že o vytváření vládní politiky Wilders nemá zájem. Nadále pokračoval, jako by byl v opozici – dění sledoval spíše zpovzdálí a rozdával hlasitou kritiku na všechny strany.
„Nezabývá se řešením problémů. Jeho cílem je problémy vytvářet a zařazovat je na program jednání,“ okomentovala Wildersovo působení ve vládě pro Financial Times nizozemská politoložka Catherine de Vriesová, která působí na milánské univerzitě Bocconi.
Geert Wilders a další poslanec PVV Hidde Heutink.
Političtí rivalové nyní využívají jako argument proti Wildersovi právě to, že ve vládě ničeho nedosáhl. „Jeho protiargument, který systematicky používá, je, že jej vnitřně sabotovali,“ vysvětluje van Slageren.
Ačkoliv Wilders nevysvětlil, jak a kdo o to měl usilovat, odpovědnost za pád vlády obecně svaluje na koaliční partnery, byrokracii, soudy i média. A jak ukazují průzkumy, na řadu voličů jeho argumenty zabraly.
Podle nizozemského politického historika Koena Vossena ovšem nelze upřít, že sám nese vinu. „Nepodařilo se mu vybudovat a vést profesionální politickou organizaci, která by byla schopná vládnout,“ napsal v červnu v komentáři pro deník The Guardian s odkazem na to, že PVV zůstává nadále v podstatě stranou jednoho muže.
Wilders premiérem?
Co Geert Wilders od předčasných voleb očekává, zůstává otázkou. Po pádu vlády sliboval, že se postará o to, aby PVV vyšla z hlasování ještě silnější a on se mohl stát novým premiérem.
Veřejná podpora pro jeho stranu sice za poslední rok klesla asi o šest procent, nadále ale zůstává nejsilnějším uskupením v zemi. V týdnech před volbami se Wilders snažil burcovat voličstvo a hlásal, že pokud mu dají dostatek hlasů, ostatní strany jej nebudou moci ignorovat.
Podle van Slagerena je ovšem šance, že se skutečně stane premiérem či bude mít ve vládě jinak klíčovou roli, velmi malá, jelikož téměř všechny nizozemské partaje dopředu vyloučily spolupráci s Wildersem.
Lídr krajní pravice opět vsadil na téma, které voliče dlouhodobě trápí a v minulosti si na něm vybudoval svou osobní značku – migraci.
Právě moc mírný přístup jeho partnerů v těchto otázkách, který dle jeho slov omezoval jeho schopnost rázněji zakročit, měl být důvodem, proč se rozhodl z koalice odejít. Poslední kapkou bylo údajně to, že koaliční partneři nepodpořili jeho návrh uzavřít hranice pro žadatele o azyl, poslat je pryč a zavřít azylová centra.
Server Politico si všímá, že Wilders, který je známý svými dlouhodobě ostrými výroky, před volbami ještě přitvrdil. V kampani vyzýval k vyhoštění ukrajinských mužů ze země, vyslání armády do boje s „pouličními teroristy“ i zákazu islámského vzdělávání. Vymezil se také proti tomu, co nazývá „genderovou propagandou“ a „klimatickou a woke indoktrinací“.
„Projděte se dnes ulicemi západní Evropy… a často uvidíte něco, co připomíná středověké arabské město, plné šátků a burek… Masová imigrace rychle mění naši kulturu a identitu. Islám sílí, a já nechci, aby islám sílil! Islám a svoboda jsou neslučitelné,“ prohlašoval například.
Podle agentury Reuters je nadcházející hlasování klíčové, jelikož ukáže, zda dají Nizozemci přednost Wildersovi, který prosazuje rezolutní zastavení migrace, nebo jeho umírněnějším rivalům, kteří apelují například na vyřešení krize bydlení.
Výsledek voleb bude podle Reuters důležitým ukazatelem pro celou Evropu. Poslouží totiž jako lakmusový papírek, zda už má populismus na starém kontinentu svou zlatou éru za sebou, nebo může dále nabírat na síle.
