Hlavní obsah

Komentář: Bidenův věk je pro demokraty problém

Michael Durčák
historik, novinář
Foto: ČTK

Americký prezident Joe Biden oslavil nedávno 79. narozeniny. Dosud nejstarší úřadující prezident Ronald Reagan opouštěl úřad v 78 letech.

Úřadující americký prezident Joe Biden před týdnem oslavil 79. narozeniny. Nikdo starší dosud úřad amerického prezidenta nezastával. Množící se pochyby o jeho schopnosti zvládat funkci trápí hlavně demokraty.

Článek

Biden byl nejstarším prezidentem už při svém nástupu do úřadu a teď předstihl Ronalda Reagana, jenž končil v Bílém domě v necelých 78 letech. Bronz v této disciplíně drží Bidenův předchůdce Donald Trump, který po prohře ve volbách opustil úřad ve čtyřiasedmdesáti.

To, že se někdo i v pozdně důchodovém věku dokáže pohybovat ve vrcholné politice, je úctyhodné, avšak ideální stav to rozhodně není. Biden si během své skoro půlstoletí trvající politické kariéry postupně vysloužil přezdívku „king of gaffes“, něco jako „král přeřeků“. Některá uřeknutí nebo chyby působí v podání politiků vtipně. Jenže když je jich moc, pak v kombinaci s vysokým věkem kandidáta na veřejnost zkrátka nepůsobí dobře.

Také proto už během demokratických primárek například vystoupil Bidenův neurochirurg na politikovu podporu. Veřejnosti sdělil, že mozek demokratického kandidáta na prezidenta je v pořádku a Biden není na funkci prezidenta příliš starý. Avšak Bidenovy vyjadřovací trable pokračovaly už během kampaně dál. Pozornost svého času vzbudilo třeba video z Bidenova vystoupení v Houstonu.

Volební kampaň je samozřejmě vyčerpávající a na zdraví i vyjadřovacích schopnostech každého jedince se může podepsat. Jenže rozpaky z Bidenova vystupování neustaly ani po jeho nástupu do Bílého domu.

Prezident často odchází z tiskových konferencí bez jediného slova směrem k novinářům, kteří nedostanou šanci se na cokoli zeptat. Jindy, když na otázky dojde, zase okázale ignoruje ty, s nimiž nebyl seznámen předem. No a když letos v květnu vrcholilo napětí na Blízkém východě mezi Izraelci a Palestinci, Biden se tak dlouho vyhýbal odpovědi na otázku týkající se zahraničněpolitické krize, až jednomu z dotěrných reportérů v žertu pohrozil, že ho přejede autem.

I tohle ještě může působit jako zábavné historky. Pro mnohé pozorovatele ovšem bylo definitivně přes čáru Bidenovo vystoupenív diskusním pořadu CNN Town Hall, kde působil zmateně a slušně řečeno mluvil s cesty.

I z tohoto důvodu se důvěra v Bidenovy kognitivní schopnosti u veřejnosti propadá. Dle nedávného průzkumu z dílny serveru Politico má jen 46 procent voličů důvěru v Bidenovo duševní zdraví, zatímco 48 procent dotázaných ji nemá. Ještě v říjnu 2020 činil rozdíl mezi těmito dvěma postoji 21 procentních bodů v Bidenův prospěch.

Ani další čísla nejsou pro Bidena příliš lichotivá – pro 58 procent voličů je na prezidenta příliš starý (pro 42 procent nikoli). Prezidentova popularita se navíc dlouhodobě propadá až někam ke 40 procentům, což je po necelém roce prezidenství bída srovnatelná snad jen s Donaldem Trumpem.

Odpověď na otázku, proč se to děje, je celkem vzato snadná. Amerika se v posledních měsících zmítá v socioekonomických problémech způsobených koronavirou pandemií a inflací. Avšak mnoho Američanů má minimálně dle průzkumů pocit, že Biden buď nevěnuje těmto problémům dostatečnou pozornost, anebo je prostě nezvládá řešit a jako vůdce země nemá dostatečnou mentální kapacitu a energii Spojené státy řídit.

Biden kandidoval především s tou devizou, že není Donaldem Trumpem, a se slibem, že vrátí zemi do normálních poměrů, a navíc zatočí s koronavirem, který republikánský prezident trestuhodně podcenil. Jenže ani jedno se mu zatím nedaří. A virem sužované Spojené státy jsou hodně daleko od „normálního“ stavu z časů před pandemií. Ostatně v roce 2021 zemřelo na covid-19 v USA už teď více lidí než v roce 2020.

Možná že by byl Joe Biden skutečně ideálním prezidentem pro klidné časy a postupný návrat do normálu. Ale tuhle šanci nikdy nedostal a zřejmě ani nedostane.

Kombinace všech zmíněných faktorů představuje pořádný bolehlav pro celou demokratickou stranu. Volby do Kongresu, které jsou už za rok, sice ještě nebudou rozhodovat přímo o Bidenovi, ale prezidentské volby v roce 2024 už budou výhradně hlasováním o čtyřech letech jeho vlády.

Pokud by Biden, třeba kvůli věku, nekandidoval, jeho logickou nástupkyní by byla viceprezidentka Kamala Harrisová. Ta ke ale dnes ještě méně populární než sám Biden. Vlastně je vůbec nejméně populárním viceprezidentem v historii, počítáno po necelém roce v úřadu.

Bývalá kalifornská senátorka nemá silnou pozici ani ve své straně. Ostatně při posledních primárkách nezískala ani jednoho volitele a svou kandidaturu raději stáhla. Biden si ji následně vybral za viceprezidentku spíše jako symbol (nebílá žena) než jako politicky zručnou zástupkyni.

Ze začátku se demokraté skutečně snažili prezentovat novou vládu v Bílém domě jako jakési rovnocenné partnerství dvou politiků a často se používalo označení „Biden-Harris administration“. To ale vzalo po pár měsících zasvé. Někteří viní Bidena z toho, že potenciál Harrisové nedokáže dostatečně využít, jiní ji zase považují nejvýš za průměrnou političku bez špetky talentu. Klíčové pro demokraty však je, že voliči Kamalu prostě nemají rádi.

Biden nedávno potvrdil to, co říkal náznakem už v minulosti – chce a plánuje kandidovat v roce 2024 znovu. To bude úřadující hlavě státu 82 let.

Demokraté přitom nemají žádné předem dané „nástupnictví“ do budoucích let. Pokud by Joe Biden vyhrál i volby za tři roky, museli by si jeho spolustraníci dát mnohem více záležet na výběru viceprezidenta či viceprezidentky pro toto období. Kdyby totiž úřadující prezident zemřel nebo nebyl schopen vykonávat svůj úřad, jeho pravomoci (v případě úmrtí i funkci se vším všudy) by převzal právě viceprezident.

A kdo by to měl být, když ne nepopulární Kamala Harrisová? Demokraté údajně uvažují o současném federálním ministru dopravy Petu Buttigiegovi, v úvahu dle některých připadá i senátor za New Jersey Cory Booker nebo neúspěšná kandidátka na guvernérku státu Georgia Stacey Abramsová.

Ale třeba Biden nakonec mnohé překvapí a ukáže, že nepatří do starého železa. Ostatně i když mu hlava občas zjevně neslouží nejlépe, pořád se jedná o obratného zákulisního hráče. Hráče, jemuž nikdo neodpáře skoro půlstoletí nenahraditelných zkušeností z washingtonského politického prostředí.

Související témata:

Doporučované