Článek
Prezident Trump si horoucně přeje Nobelovu cenu míru. Mluví o tom před svými fanoušky a neopomněl to zmínit během projevu v OSN. Své kandidatuře na tuto poctu se věnoval též během setkání s osmi stovkami vysokých důstojníků, které si v září pozval na základnu námořní pěchoty u Washingtonu. Zpočátku to vypadalo, že jim prezident oznámí něco přelomového; ve vzduchu bylo cítit napětí.
Nestalo se ale vůbec nic. Generálové a admirálové se pouze dozvěděli, že by se měli chovat víc válečnicky, k výcviku vojáků by měli výhledově používat americká města a dělat denně víc kliků a shybů. Potom jim prezident oznámil, že si zaslouží Nobelovu cenu a poslal je domů. (Mnozí z nich cestovali tisíce mil a celá událost stála státní pokladnu miliony.)
Ambice pana prezidenta ale Nobelovou cenou nekončí. Míří výš, mnohem výš. Po smrti by totiž chtěl vstoupit do nebe. Od srpna tohoto roku s námi několikrát sdílel své představy o životě na věčnosti. Ne, nerozhodl se na stará kolena konkurovat svatému Tomáši Akvinskému. Jeho cíl je v tomhle ohledu ryze praktický. Pokusí se, řekl, „dostat do nebe, pokud to bude možné“. Za jiných okolností o sobě Trump bez uzardění mluví v superlativech, ale co se týče cesty do nadpozemského ráje, přiznává, že jeho šance na úspěch jsou asi tak fifty-fifty.
Přesto prezident věří, že až bude stát před nebeskou branou a svatý Petr otevře knihu života, bude v ní pod jeho jménem mnoho chvály. Například za to, že „zlepšil životy mnoha lidí“ a ukončil nekonečné války. Doufá, že už jen dohoda o klidu zbraní v Gaze přiměje svatého Petra, aby z kapsy vyndal klíče a bránu odemkl. V té naději Trumpa neochvějně podporují všichni jeho ministři, vedení Republikánské strany a polovina Kongresu.
Problém s knihou života je ale v tom, že nezaznamenává jenom to dobré, ale i ty horší a vysloveně špatné věci, kterých se v životě dopouštíme. Proto se pod heslem „Trump, Donald John“ svatý Petr například dočte, že se prezident smutně proslavil bezohledným rozbíjením rodin během deportací našich bezbranných spoluobčanů, kteří ve Spojených státech bezúhonně žili dlouhá léta, vychovali děti a platili daně.
Strážce nebeské brány by Trumpovi mohl vytknout, že jeho deportační mánie se zaměřila na chudé. Přitom vhodnou kandidátkou na ztrátu občanství a vystěhování by byla prezidentova třetí manželka a současná první dáma Spojených států. Melania přijela do Ameriky v roce 1996 na turistické vízum, ale hned tu začala ilegálně pracovat jako modelka. Teprve o pět let později – už jako Trumpova přítelkyně a díky jeho právníkům – získala pracovní povolení spolu s vízem EB-1. To se má udělovat jen mimořádně talentovaným osobám, které se proslavily v oblasti vědy, obchodu, vzdělání nebo sportu. Říká se mu „Einsteinovo vízum“ a zcela jistě není míněno pro modelky. Občankou Spojených států se Melania stala až v roce 2006, rok po svatbě s Trumpem.
Bude-li sv. Petr vůbec ochoten v knize života číst dál, zjistí, že Trump byl v roce 2024 porotou v New Yorku shledán vinným ve všech 34 bodech obžaloby za padělání obchodních dokladů. Příčinou byl jeho intimní vztah s pornoherečkou, jejíž mlčení si později musel koupit. Použil k tomu peníze, které v daňovém přiznání podvodně účtoval, jako by je utratil za legitimní právnické služby. Soudce v lednu 2025 výrok poroty potvrdil, ale trest uložit nemohl, protože Trump mezitím vyhrál volby, a získal tak imunitu.
Strážce nebeské brány možná zčervená, až si přečte o občanskoprávní soudní při spisovatelky E. Jean Carrollové s Trumpem. Žalovala ho, že ji v newyorském obchodním domě sexuálně přepadl, a pak o svém zločinu a o ní samotné nactiutrhačsky lhal. Trump se nejprve bránil tvrzením, že Carrollovou vůbec nezná, což vyvrátily fotografie. Přešel tedy na argument, že v době údajného útoku jí už bylo přes padesát a Carrollová prý vůbec „není jeho typ“. Trump soud prohrál, stejně jako odvolací řízení v září 2025. Jeho právníci se ale odvolali podruhé a předem řekli, že půjdou až k Nejvyššímu soudu. Žalobkyni proto pan prezident nadále dluží skoro 90 milionů.
Kniha Trumpova pozemského života jistě též odhalí pravdu o jeho roli v kauze odsouzeného pedofila Jeffreyho Epsteina (1953–2019). Tahle podivná existence v 80. letech vplula jen s maturitou do světa financí, slavných politiků, vědců a celebrit. Během jeho kariéry na Wall Street ho málokdo viděl pracovat, a přece pohádkově a nepřirozeně rychle bohatl. Koupil si sedmipatrový, čtyřicetipokojový dům na Manhattanu (odhadní cena 56 milionů dolarů), vlastnil rezidenci v Palm Beach na Floridě, ostrov Little St. James a luxusní byt na Avenue Foch v Paříži.
Jeho sousedé si rychle všimli, že Epsteina často navštěvují známé osobnosti jako například princ Andrew, Peter Mandelson, Ehud Barak, Bill Clinton, Donald Trump, Woody Allen a další elity světa politiky, bankovnictví, obchodu a umění. Kromě nich k Epsteinovi přicházel také velký počet dívek a velmi mladých žen.
Svým přátelům Epstein naznačoval, že pracuje pro nejmenované zpravodajské služby. Ti lépe informovaní nad tím nemávli rukou, protože sex s nezletilými, následné vydírání a špionáž se praktikují odpradávna. A navíc – Epsteinova přítelkyně, Ghislaine Maxwellová, byla dcerou Roberta Maxwella…
Robert Maxwell (1923–1991), se narodil v Československu jako Ján Ludvík Hyman Binyamin Hoch. Za války si v Británii změnil jméno, potom zbohatl a jako mediální magnát získal politický vliv. Nejméně od 80. let minulého století se o něm říkalo, že pracoval ve prospěch sovětských zájmů a zároveň také – skoro otevřeně – s izraelským Mosadem. Jeho pohřbu v Jeruzalémě se zúčastnil prezident Jicchak Herzog, ministerský předseda Jicchak Šamir a půl tuctu bývalých šéfů Mosadu.
O tom, co se dělo mezi prominentními návštěvníky luxusních rezidencí a mladými ženami, které jim Epstein a Maxwellová zaopatřovali, jsme se dozvěděli od přímých svědků: v ložnicích a koupelnách byly videokamery a mikrofony, vše se natáčelo a ukládalo na diskety.
Minulý týden ale navíc zaznělo svědectví od Trumpova ministra obchodu Howarda Lutnicka, člověka, jehož dům s Epsteinovým přímo sousedil. Epstein Lutnicka jednou pozval na návštěvu a domem ho provedl. Lutnick si během návštěvy prohlédl masážní stoly a rychle pochopil, co se pod Epsteinovou režií mezi mocnými muži a dívkami dělo. Lutnick doslova řekl, že Jeffrey Epstein byl „největším vyděračem všech dob“.
Lutnickovo svědectví spadlo na Washington jako bomba. Trump, ministryně spravedlnosti Pam Bondiová a ředitel FBI Kash Patel totiž dlouhé měsíce odmítají průkazní materiály k Epsteinově případu odtajnit, protože v nich prý není vůbec nic zajímavého. Zároveň ale paní ministryně Trumpa varovala – ve zprávě, která unikla na veřejnost –, že jeho jméno se ve spisech vyskytuje velmi často. A to představuje problém. Epsteinův skandál a Trumpovu roli v něm totiž chtějí vyšetřit nejen prezidentovi kritici, ale i jeho voličská základna a někteří republikánští kongresmani.
Konec kauzy Epstein nelze předvídat, ale Trump se během své pozemské existence ničeho bát nemusí. V červenci 2024 Nejvyšší soud rozhodl, že prezident za své činy požívá imunitu a de facto stojí nad zákony. Otrocky tak přijal Trumpův evidentně absurdní názor, že „má právo udělat, cokoli chce“.
Stále nevíme, zda Trumpovo angažmá s Epsteinem ho učinilo vydíratelným nějakou cizí mocností a už vůbec nemůžeme spekulovat, jak o jeho posmrtné existenci jednou rozhodne svatý Petr. Pevně ale věřím, že nebeskou bránu otevřou pokora, milosrdenství, láska a starost o chudé. Naopak hamižnost, pokrytectví, násilí na ženách a krutost vůči bezbranným ji viníkům s prásknutím zavřou před nosem.
