Hlavní obsah

Komentář: Inaugurační sliby Donalda Trumpa po pěti měsících vládnutí

Igor Lukeš
Historik, profesor historie a mezinárodních vztahů na univerzitě v Bostonu
Foto: Bílý dům/Flickr

Prezident Donald Trump zdraví své příznivce.

Kromě zlatého věku Ameriky se prezident Trump v inauguračním projevu věnoval též zahraniční politice. Jeho velkolepé sliby v obou oblastech ale zatím vycházejí naprázdno.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ve svém inauguračním projevu z ledna 2025 se nastupující americký prezident Donald Trump dotknul mnoha témat. V následujícím textu se zaměřím na dvě, která jsou aktuální.

Zaprvé se podívejme na jeho slib, že zlatý věk Ameriky začíná právě teď. Trump předpověděl, že pod jeho vedením bude země tak nebývale vzkvétat, že celý svět bude Američanům závidět. Vstoupí prý do dějin jako mírotvorce a sjednotitel. Po půl roce čekání je ale třeba si přiznat, že místo zlatého věku se Spojené státy nacházejí v krizi.

Rozdělení společnosti se stalo nepřehlédnutelným, když se demokratický senátor Alex Padilla pokusil položit otázku Trumpově ministryni vnitřní bezpečnosti Kristi Noemové, načež ho její ochranka vytlačila ze sálu, srazila na zem a nasadila mu pouta.

Zlatý věk jistě nesignalizovala ani Trumpova hrozba, že nechá zatknout guvernéra státu Kalifornie a starostku Los Angeles. Útokem na srdce amerického systému pak byla vražda demokratky Melissy Hortmanové, bývalé mluvčí sněmovny státu Minnesota, a jejího manžela, stejně jako pokus zavraždit státního senátora za Demokratickou stranu Johna Hoffmana a jeho manželku. Úřady tragédii označily jako politicky motivované vraždy.

Propast mezi Trumpovými příznivci a jeho kritiky byla stejně tak zjevná, když jedna Amerika 14. června ve Washingtonu s nadšením sledovala vojenskou přehlídku, kterou si prezident poručil ke svým narozeninám, zatímco druhá Amerika v počtu čtyř až šesti milionů proti autokratickému stylu jeho vládnutí protestovala ve všech padesáti státech.

Tady je na místě vysvětlit, proč v americkém kontextu vypadají vojenské přehlídky s pěchotou, tanky, bojovými vozidly a letectvem jako cizorodý prvek. Američané si svých vojáků váží, ale mašírující pluky vidí jako něco, čím se před vlastními lidmi zaštiťují diktátoři v Rusku nebo Severní Koreji.

Tenhle sentiment má ve Spojených státech dlouhé kořeny. Zakladatelé USA dlouho váhali, než se rozhodli postavit profesionální armádu. V roce 1774 nastolili Britové v Bostonu stanné právo, ale členové kontinentálního kongresu stále odmítali uvolnit na ozbrojené síly finance. Báli se, že v budoucnu by je mohl mocichtivý demagog použít ne pro dobro země, ale ve vlastní prospěch. Teprve o rok později, po bitkách mezi farmáři a Brity u Lexingtonu a Concordu, uznal Kongres nutnost postavit profesionální ozbrojené síly. Vrchním velitelem se stal George Washington.

Během občanské války (1861-1865) a v několika následujících letech se obavy zakladatelů potvrdily. Politici armádu běžně nasazovali na domácí půdě v situacích, které neměly co dělat s její misí bránit zem před vnějším nepřítelem. Proto Kongres v roce 1878 vydal zákon zvaný Posse Comitatus, který zakazuje použít ozbrojené síly na domácí půdě. Výjimka může nastat jedině, pokud by došlo k povstání, které by ohrožovalo samotnou existenci země (tzv. Insurrection Act z roku 1792).

I když žijeme v postfaktické době, snad ani Trump by se neodvážil tvrdit, že skupina demonstrantů a několik zapálených aut ve městě Los Angeles znamenaly tak vážné nebezpečí pro stabilitu země, že by mohl zákon obejít. Proto bylo jeho rozhodnutí poslat na protestující – většinou rodinné příslušníky zadržených migrantů – Národní gardu a Námořní pěchotu kontroverzní i pro jeho fanoušky. Bylo protiústavní.

V minulosti Republikánská strana bránila práva jednotlivých států před diktátem federální vlády nebo prezidenta. Je docela možné, že v Los Angeles se Trump dostal do konfliktu s vlivnými republikánskými senátory. Na tribuně vojenské přehlídky totiž scházely snad všechny hlavní stranické osobnosti, například senátoři John Thune, John Burrasso, Jim Risch, Jerry Moran a další. Dosud vždy hlasovali podle Trumpova přání, ale ani jim se nelíbí jeho hrozby kalifornskému guvernérovi a vnášení politiky do života ozbrojených sil.

Kromě zlatého věku se prezident v inauguračním projevu věnoval též zahraniční politice. Jeho předchůdci, řekl Trump, nebyli schopni vyřešit ani triviální domácí problémy a navíc se zamotávali do nekončící řady katastrofálních krizí v cizině. To všechno se zásadně změní s jeho příchodem do Bílého domu, slíbil. On totiž postaví Ameriku na první místo.

V tomhle Trump trefil do černého. Od svého vstupu na politickou scénu správně varoval, že Spojené státy po teroristických útocích z 11. září 2001 zapomněly na diplomacii a svou zahraniční politiku zmilitarizovaly. Na Blízkém východě zahájily války, které s bojem proti teroristům neměly co dělat. V listopadu 2001 vyslal prezident George W. Bush do Afghánistánu 1300 vojenských specialistů. Za nimi ale přijeli další a brzo jich tam bylo 100 000. O dva roky později se situace opakovala v Iráku, a k tomu ještě pod falešnou záminkou, že Saddam Hussein vyrábí nukleární, chemické a biologické zbraně.

Trump měl naprostou pravdu, když v říjnu 2019 napsal: Spojené státy zatím v bojových a pořádkových misích na Blízkém východě utratily OSM BILIONŮ DOLARŮ. Tisíce našich skvělých vojáků tam padly nebo utrpěly vážná zranění. Na druhé straně zemřely miliony. ANGAŽOVAT SE NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ JE NEJHORŠÍ ROZHODNUTÍ VŠECH DOB.

Vzhledem k tomuto jasnému názoru je překvapující, že i když je Donald Trump v prezidentském úřadě už podruhé, je vrchním velitelem ozbrojených sil a má podle americké ústavy výhradní právo určovat zahraniční politiku, mají Spojené státy v červnu 2025 na Blízkém východě 40 000 vojáků, nemluvě o mateřských letadlových lodích.

Trump slíbil, že s militaristickým chováním v téhle citlivé oblasti skoncuje, ale v Pásmu Gazy se chová jako jeden z izraelských jestřábů. A protože to není málo, stojí teď Spojené státy na pokraji další blízkovýchodní katastrofy, a tou by bezpochyby byla válka s Íránem, zemí, která má více než 92 milionů obyvatel.

Thomas Mann musel před Hitlerem odejít z Německa do Spojených států, kde ho ale po válce začala vyšetřovat komise Josepha McCarthyho jako podezřelého levičáka.

Mann obvinění odmítl a připomněl, že už jednou zažil politickou inkvizici, která se kryla údajným stavem ohrožení. Později napsal, že když si národ podmaní autoritářské síly, není to důsledek útoku zvenčí. Bývá to práce domácí agresivní menšiny. Pokud by fašismus přišel do Ameriky, předpověděl Mann, stane se tak ve jménu svobody a dalších pozitivních hodnot.

Zaráží, do jaké míry je tohle varování aktuální pro dnešní situaci. Den po střelbě v Minnesotě oslovil Trump SKUTEČNÉ Američany a zároveň nařídil agentům FBI, imigračním úředníkům a vlastencům v Pentagonu a na ministerstvu zahraničních věcí, aby „zastavili zničující příliv masové migrace, která udělala z našich dříve idylických měst hororové scény z třetího světa“.

Připomeňme si, že jde o lidi z Mexika a Střední Ameriky, kteří zde spořádaně žijí a platí daně v mnoha případech po generace. Díky nim fungují americké farmy, obchody, hotely, restaurace a staví se mrakodrapy. Pan prezident o nich ale řekl, že se prý živí kočkami a psy, které kradou sousedům. To není legrace. Nesmíme zapomenout, že podobným dehumanizujícím stylem psal nacistický týdeník Der Stürmer, když začínal hon na Židy.

Doporučované