Článek
Vyřešte příklad: Jaký je povrch toru, jehož hlavní poloměr je 5 a vedlejší poloměr 2?
První problém je asi ten, že možná nevíte, co je to torus. Jde o trojrozměrné těleso (přesněji rotační plochu), které vypadá jako prstenec s kruhovým průřezem. Něco jako plovací nafukovací kruh nebo donut. Druhý problém: I když náhodou torus znáte, asi si nebudete pamatovat vzorec na výpočet jeho povrchu. Naštěstí jde celkem snadno odvodit, když si představíte, že jde ve skutečnosti o obyčejný obdélník.
Ale i tak si myslím, že jde o úlohu, se kterou většina z nás nehne. Už to zadání nás vyděsí tak, že se ani neodvážíme začít přemýšlet.
Přitom jde o jednu z úloh, které letos řešili čínští maturanti během zkoušek gaokao. A zatímco my si lámeme hlavu nad tím, jestli naše maturity nejsou zbytečně těžké a stresující, Číňané řešili diferenciální rovnice, analyzovali klasickou poezii a počítali povrchy geometrických těles, o kterých většina z nás nikdy neslyšela.
Gaokao jsou víc než zkoušky, je to fenomén. Země, která před sedmdesáti lety skončila s feudalismem a prohlásila rovnost všech lidí, dnes provozuje možná nejmeritokratičtější vzdělávací systém na světě. Třináct a půl milionu studentů letos usedlo k devítihodinovým zkouškám, které doslova rozhodují o jejich budoucnosti. Žádné druhé šance (byť nově lze opakovat zkoušku z angličtiny), žádná ohleduplná pomoc znevýhodněným, prostě jedno číslo jako výsledek.
Mimochodem, od roku 1952, kdy existuje moderní verze těchto maturit, se ještě nikomu nepodařilo získat plný počet bodů.
Je to kruté? Bezesporu. Je to nelidské? Ano. Funguje to? Bohužel ano.
Čínský systém má kořeny sahající do šestého století našeho letopočtu, kdy dynastie Sui zavedla zkoušky keju - první meritokratický systém výběru úředníků v lidské historii. Zatímco v Evropě si šlechta předávala moc i majetek z otce na syna, Číňané už tehdy věděli, že inteligence se nedědí spolu s titulem. Tisíc tři sta let praxe není málo. A výsledky? Ty to má… i nemá.
Gaokao je teoreticky dokonalý systém. Každý student dostává stejné zadání, všichni mají stejný čas, nikdo neví, kdo jste a odkud pocházíte. Test je slepý k vašemu původu, barvě pleti, politickým názorům vašich rodičů i velikosti jejich bankovního účtu.
Země se na ty dva dny částečně zastaví. Když se dělají zkoušky, omezuje se doprava (aby maturanty nerušila), média upravují program, chrámy se plní modlícími se příbuznými. Když se vyhlásí výsledky, jsou ti nejúspěšnější oslavováni jako hrdinové. V některých provinciích se jejich identita dokonce radši tají, aby jim pozornost nebyla už nepříjemná.
Má to ale i stinnou stránku – zatímco vítězové se počítají na desetitisíce, fakticky poražených jsou miliony. Třetině se životní sny zhroutí úplně, víc než polovině aspoň částečně. Studie uvádějí, že u třetiny mladých lidí, kteří se léčí s depresemi, se poprvé projevily po vyhlášení výsledků gaokao.
A jakkoli test sám o sobě je objektivní, podmínky přípravy na něj objektivní rozhodně nejsou. Studenti z privilegovaných a bohatých rodin mají pochopitelně výhodu v tom, že chodí do lepších škol, mají lepší podmínky pro studium a mohou si dovolit doučování. Jak napsal Wall Street Journal, ceny bytů v okolí nejlepších škol v Pekingu jsou vyšší než v Palo Alto v Silicon Valley.
Čína, autoritářský stát, provozuje vzdělávací systém, kde na původu nezáleží. Jen na výkonu. Syn rolníka může porazit dítě vysokého aparátčíka, pokud je chytřejší a pilnější. To je, ironicky, demokratičtější než mnoho našich „demokratických“ systémů, kde rodinné zázemí a sociální status hrají stále zásadní roli.
Gaokao je oslavou meritokracie v jejím nejčistším projevu. Otázka zní: Jestliže tyto zkoušky existují už od roku 1952 (a v jiné podobě dlouhá staletí), proč Čína už dávno nedominuje světu? Možná odpověď: Protože provozuje systém, který sice umí lidi vzdělat a najít ty nejlepší, ale jejich potenciál brutálně potlačuje. Lépe řečeno používá jen pro svůj prospěch.
Čína pustí do svých elit jen ty nejsvědomitější a nejchytřejší, oni pak „provozují“ stát potlačující prospěch a svobodu většiny. Paradoxně to může být důvod, proč ruský pokus o komunismus havaroval, ale čínský stále funguje. Rozdíl mezi komunistickou diktaturou sovětského a čínského typu je v tom, že té první nevadilo, že se k moci dostanou hlupáci. Stačí si vzpomenout na Československo před rokem 1989.
Svobodná společnost nabízí nejen lepší život, ale i lepší výsledky než totalitní meritokracie. Nebo to aspoň ukázala éra, která začala v polovině dvacátého století. Vlastně je to povzbudivé a skvělé. Svoboda je pro homo sapiens důležitější a prospěšnější než dobře spočítaný, dvakrát podtržený výsledek testů.
Jenže svět se stále mění. Evropu a Ameriku čeká v následujících desetiletích existenční střet s Čínou či obecně s Východem. Svobodná část světa však teď zrovna bohužel není v historicky nejlepší kondici.
Svět se bude měnit ještě radikálněji než dosud, zejména kvůli technologiím, konkrétně umělé inteligenci. I k tomuto aspektu ostatně nabídly letošní červnové čínské maturity zajímavou zkušenost. Mimochodem, když jste začali číst tento text, tedy matematický příklad, co vás napadlo jako první? Dost možná to, že si otevřete AI chatbot a necháte si ho spočítat od umělé inteligence.
Umí to dobře.
Co udělala Čína? Bezprecedentní věc. Alibaba, Tencent, ByteDance - tedy všechny významné technologické firmy - koordinovaně v době maturity vypnuly či výrazně omezily své systémy, aby zabránily studentům ve fotografování otázek a získávání okamžitých odpovědí.
Máme tu další paradox. Ve vývoji AI je – měřeno excelencí a výkony – Čína na špici, jen těsně za USA. Víme, že umělá inteligence pomůže lidem v řešení velkého množství problémů. Dnes reálně existuje technologie, která je v mnoha ohledech „chytřejší“ než lidé. Nepochybně to ovlivní společnost a zejména vzdělávání. Pozitivně i negativně, my nevíme, co převáží. Svobodná společnost o tom vážně a vášnivě debatuje.
Čína nedebatuje, totalitní systémy to nemají ve zvyku. Ale ví dvě věci. Za prvé, že excelence v AI bude v nadcházející éře zásadní. Proto do ní tolik investuje a její výzkum podporuje. A za druhé, že když se vybírají budoucí elity země, je dobré AI na dva dny vypnout.
Neměli bychom tento zdánlivý detail přehlédnout.
