Hlavní obsah

Komentář: Rusko je nemocné fašismem. Potřebuje léčbu jako nacistické Německo

Foto: ČTK

Povinné exkurze například do zmučeného Mariupolu by měly být součástí léčby mnoha Rusů.

Reklama

21. 3. 2022 7:00

Rusko se od konce února definitivně proměnilo v totalitní stát. Nemocná přitom není jen sama země, ale i její obyvatelé.

Článek

„Lid je schopen rozlišit skutečné vlastence od zmetků a zrádců. Ty jednoduše vyplivne jako hmyz, který mu omylem vlétl do úst.“ Ještě v únoru by drtivá většina Evropanů byla na pochybách, dnes je zbytečné dělat z autora výroku hádanku. O spoluobčanech nesouhlasících s jeho režimem se takto vyjádřil ruský prezident, nyní už spíše diktátor Vladimir Putin.

Rusko se od konce února definitivně proměnilo v totalitní stát. Zavedlo drakonické tresty za sebemenší projevy nesouhlasu. Eliminovalo všechna opoziční, nebo prostě jen kritická média. Vypnulo sociální sítě. Znárodňuje ekonomiku. Předškoláci se před režimními objektivy a pod dohledem servilních učitelek skládají do písmene „Z“, které symbolizuje novou válku na Ukrajině. Ta byla v Rusku svatořečena jako kosmická bitva se Zlem, rozuměj se Západem a vším, co v očích Kremlu představuje. Z Ruska prchají všemi směry ti, kterým zůstalo svědomí a nějaké peníze. Ve státem řízených televizích diskutují arogantní muži s tučnými zátylky a zablokovanými zahraničními konty o útoku na Pobaltí, Polsko a Evropu vůbec.

Na kost odhalená kremelská doktrína sice působí jako výkřiky jurodivého pomatence, její poselství je ale jasné. Důležití jsou jen Rusové a Rusko, bez kterých svět nemusí, ba patrně ani nemá a nesmí existovat. Moskva je – Bohem i Osudem – vyvolena k budování Nového světového řádu, a tedy i k dominanci. Západ je prohnilý, dekadentní, tápající. Pravoslavná Moskva naplňuje svůj osud Třetího Říma, který napraví chyby těch předchozích (italské metropole a Konstantinopole). Na cestě ke svatému cíli lze samozřejmě využít jakýchkoli prostředků: politického i fyzického násilí, indoktrinace i vydírání, výhružek i dobyvačné války, o jaderných (a jiných) zbraních nemluvě.

Že jste nevěděli? Že jste nahlédli pravou povahu ruského režimu až teď? Jenže Rusko už před lety překročilo hned několik Rubikonů, jen byly ty pomyslné řeky kdesi daleko. V Gruzii, v Sýrii, na Krymu i na Donbasu, v Bělorusku stejně jako v Kazachstánu. A kdysi také v Čečensku. Jenže do sebe zahleděné Česko, jeho domestikovaní politici, šéfredaktoři i diplomaté přesvědčili sami sebe, že toxické zbožštění války minulé i budoucí je jen projevem ruského svérázu, bizarním folklórem. A všechny ty okleštěné, ponížené, zničené či podrobené země jsou přece tak daleko! A navíc vždy (tak nějak) patřily k Rusku a vůbec, jeden neví, jak to s nimi ve skutečnosti vlastně je, že.

Dojem, že se Rusko pohybuje v mantinelech společenské příčetnosti, přitom v Česku nepodporovali jen marniví prezidenti na penzi, kterým Kreml nabídl zištnou pozornost. S Moskvou se za úplatu přátelí komerční fašisté, tesiloví inženýři z 80. let zase milují měkké trhy hltající jinde neprodejné výrobky. Mnoho pro legitimizaci Putina vykonal také tragicky zesnulý obchodník s dluhem, který vycítil slabost, marnivost i chtivost posledních dvou osádek pražského Hradu. Stejně jako diplomatka vládnoucí damašské ambasádě, která přesvědčila českou veřejnost i média, že syrský diktátor (a kremelský vazal) není cynickým vrahem, ale štítem bránícím Západ přes islamismem.

Teď oficiální Rusko odhodilo poslední zábrany i závoje a nechalo svět nahlédnout do nejtemnějších zákoutí své nemocné hlavy. A Západ je zděšen. I tak ale vážně zvažuje mír s režimem, pro který je každé přerušení bojů na Ukrajině jen taktickou přestávkou v tažení na Západ, nutnou pro doplnění vojáků i zbraní stejně jako pro ekonomickou rekonvalescenci. Vladimir Putin letos jasně řekl, co chce. Dojde tam, kam mu Západ dovolí. Teď, nebo později. Není cesty zpět.

Nemocné přitom není jen Rusko, ale i jeho obyvatelé. Podle posledních průzkumů cítí 7 z 10 dotázaných Rusů v souvislosti s agresí proti Kyjevu „pýchu, radost, zadostiučinění i naději“. V jiné, krapet lichotivější studii souhlasí s ničením ukrajinských měst bezmála tři pětiny respondentů. Ba co víc, tři čtvrtiny Rusů by podpořily útok na Polsko, které je členem NATO. A dvěma pětinám odpovídajích by nevadila ani invaze do Česka.

Svět zná recept, jak pomoci etnikům většinově posedlým vlastní velikostí, národům, které se zamilovaly do kultu smrti a bez uzardění terorizují okolí i celý svět. Podobně jako německé nacisty, také ruské válečníky je třeba pohnat k odpovědnosti. A jejich konformní spoluobčany povinně provádět (třeba) troskami zmučeného Mariupolu. Dnes už zvrhlé sny o kremelské dominanci jinak utnout nelze. Druhou možností je budoucí válka, kterou by nemusela tato planeta ustát.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované