Hlavní obsah

Komentář: Rusko líčí na Západ chersonskou past

Foto: Metin Aktas / Anadolu Agency/ABACAPRESS.COM, Profimedia.cz

Ukrajinský tankista na frontě nedaleko Chersonu, snímek z 9. listopadu 2022.

Reklama

Kreml na počátku zimy hraje o čas. Potřebuje vycvičit nové vojáky, doplnit výzbroj a doufá, že jednota Západu se postupně rozdrolí.

Článek

Nejpodezřelejší na ruském ústupu z Chersonu je kremelská teatrálnost. Stažení oznámil osobně ministr obrany Sergej Šojgu v hlavní celostátní televizi. „Životy a zdraví vojáků Ruské federace jsou naší největší prioritou,“ odůvodnil jej. Chybí už jen nějaký hodně vysmátý smajlík…

Jistě, vojenskou logiku ten ústup má. Řeka Dněpr je u Chersonu široká jeden kilometr a Ukrajincům se podařilo zbourat všechny mosty. Z východu je zásobování pro Rusy zkrátka obtížné a zvlášť krkolomné by bylo se přes takový veletok případně rychle přepravovat. Nikdo z ruských velitelů nechce znovu zažít situaci jako v září u Charkova: nekoordinovaný ústup hlava nehlava měl za následek, že Ukrajincům v plen padla spousta vojenské techniky.

Má to i logiku politickou. Ústup z Chersonu na nějakou dobu ukrajinského protivníka dost zaměstná, zvlášť když Kyjev dává najevo, že za vším vidí past. To jest, že podle něj například ve městě zůstanou schovaní ruští diverzanti, kteří pak po partyzánsku zaútočí, až se začnou vyvěšovat žluto-modré vlajky. A o získání času teď Moskvě jde především. Mobilizovaní muži musí projít náležitým výcvikem. Další drony, které se projevily jako účinné při terorizování obyvatelstva, musí z Íránu teprve dorazit. Transsibiřskou magistrálou budou přepraveny dělostřelecké náboje z KLDR, neboť ty ruské už docházejí.

A pak tu je ještě úvaha, že nakonec v Evropě jednou už budou muset udeřit mrazy. Tamější vlády se pak třeba začnou hádat ohledně cen plynu či využití kapacit zásobníků – a vojenská podpora Ukrajiny začne polevovat.

Jen to nemá logiku psychologickou. Hleděno ruskýma očima – zejména očima ostře prokremelských blogerů – je alarmující už to, že z Chersonu je na dostřel samotný Krym, jenž se přece těší výsadnímu postavení v celé kremelské imperiální mytologii. Konkrétně na dostřel toho nejmodernějšího v ukrajinském arzenálu: amerických raketometů HIMARS a německých samohybných houfnic. Označovat ztrátu Chersonu za taktický ústup? Ehm, Sergeji Kužugetoviči, veřejnosti pořád vykrmované tou mytologií by to už spíš chtělo předhodit také i nějaký vojenský úspěch.

A navíc vzdávat se bez boje velkého města jako Cherson, tedy jediného od února dobytého správního centra nějaké ukrajinské provincie, bude zjevně těžká rána pro beztak notně načatou morálku vojáků. Je to hrozný debakl.

Šojguovi při jeho televizním vystoupení přitakával generál v čele ukrajinského tažení Sergej Surovikin. „Těžké rozhodnutí,“ prozradil jímavě svoje pocity důstojník známý brutalitou ještě z dob války v Sýrii. Scénka pak pokračovala litanií, že město už nebylo možné dál držet.

Vypývá z toho, že kromě kupování času se Rusko po vojenské stránce hodlá přes zimu soustředit na udržení toho, co udržet lze: pomocí zákopů, obranných linií a minových polí. Dočasně rezignuje na svoje plány ovládnout všechno, co formálně dokonce už i anektovalo, jako třeba právě chersonskou provincii.

Je to jistě poněkud bizarní souvislost, ale zákopová strategie nabízí Vladimiru Putinovi nyní akceptovatelné východisko. Navíc ruští novináři jej za zjevně unáhlené anexe pranýřovat nebudou. Jak by mohli, když by je pak čekal povolávací rozkaz k narukování do „speciální operace“ na Ukrajinu, ne-li něco ještě méně lákavého.

A také se ukazuje, že Moskva se chce změnit po mediální stránce. Nepopírá už neúspěchy a zprávy o nich nenechává pasivně prosakovat. Ani je nemaluje narůžovo ústy mluvčích. Z nejvyšších míst je předkládá veřejnosti jako sice trpkou, ale promyšlenou součást širší strategie. Nepochybně se za tím skrývá i snaha otupit zmíněné psychologické roztrpčení.

Ukrajince to staví před dilema. Jsou existenčně závislí na přísunu západních zbraní. Co když světová ochota časem opravdu ochabne, jedno z jakého důvodu? Ideální by bylo už proto válku co nejrychleji dovést k úspěšnému konci, třeba nějakou troufalou ofenzivou, jenže na to zjevně nemají dost sil. Hrozí jim tedy, že budou muset na Putinův způsob hry přistoupit.

Chersonská past je zkrátka políčena zejména na evropské země včetně Česka, přesně řečeno na západní jednotu, vytrvalost a neochvějnost v podpoře Ukrajiny. Past spočívá v tom, abychom si řekli, že když už mají Ukrajinci zpátky ve svých rukou i Cherson, tak by jim to mohlo snad už stačit.

Reklama

Doporučované