Článek
Tři měsíce před listopadovým klimatickým summitem COP30 v brazilském Belému panuje nejistota, zda na něj dorazí Spojené státy, a pokud ano, s jakým závazkem. Trumpova administrativa totiž obrátila klimatickou politiku o 180 stupňů. Okamžitě po nástupu k moci couvla z mezinárodních dohod a začala vypovídat závazky.
Donald Trump hned v lednu 2025 podepsal výkonný příkaz č. 14162 „America First“, jímž zahájil odstoupení od Pařížské klimatické dohody a zastavil finanční příspěvky do struktur Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.Odstartoval tím roční proces druhého odchodu USA z Pařížské dohody. Příští rok tedy budou jednou ze čtyř zemí světa mimo úmluvu – po boku Íránu, Libye a Jemenu. Washington zároveň „vyklidil pole“ i finančně a zmrazil veškeré americké platby do Zeleného klimatického fondu a dalších mezinárodních klimatických fondů. Fakticky tak pohřbil americkou podporu řešení globální klimatické krize.
Zatímco předchozí administrativy plnily své závazky v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a předkládaly nové národní klimatické plány, Trumpův kabinet oznámil, že nový plán snižování emisí (tzv. NDC) k summitu v Belému nepředloží. Navíc stáhl své zástupce z klíčových mezinárodních fór. USA letos chyběly na Petersberském klimatickém dialogu v Berlíně a v červnu neměly jediného delegáta na mezinárodním jednání v Bonnu – poprvé od roku 1995, kdy mezivládní rozhovory začaly. Podle analýzy Rady pro obě Ameriky (AS/COA) je stále nejasné, zda USA vyšlou na listopadový COP30 alespoň nízkoprofilovou delegaci. Případný bojkot by byl bezprecedentním krokem 30leté kontinuity americké účasti na klimatických summitech.
Pokud USA zůstanou stranou, čeká klimatické vyjednávání mimořádně náročný summit. Předseda COP30 André Corrêa do Lago už varoval, že bez USA bude vyjednávání „tvrdší než kdy dřív“. Spojené státy totiž tradičně plnily několik zásadních rolí – patřily k největším donorům klimatických fondů, často pomáhaly tlumit napětí mezi rozvojovým a rozvinutým světem a jejich přítomnost vyvíjela tlak na další velké emitenty (Čínu, Indii), aby také přinesly nové závazky. Bez Ameriky u stolu může ochota chudších států ke kompromisům ochabnout a vytratí se tlak na velmoci. Navíc se otevírá prostor, aby agendu formovali jiní hráči, což může vést k odlišnému pojetí závazků, zejména pokud jde o transparentnost a kontrolní mechanismy.
Zvlášť vypjaté budou diskuse o financování klimatických opatření. Na loňském COP29 v Baku se rozvinuté a rozvojové státy střetly o to, kdo zaplatí adaptaci a přechod chudších zemí na čistou energii. Očekávání, že Trump závazky nenaplní, vedlo mnohé vyspělé státy k tomu, aby předem snížily své ambice. Výsledkem byl kompromisní příslib alespoň 300 miliard dolarů ročně do roku 2035, což je výrazně méně, než kolik je dle expertů zapotřebí – zhruba 1,3 bilionu dolarů ročně kolem roku 2035. Rozvojové státy výsledek označily za nedostatečný a chápou jej jako nesplnění slibů.
COP30 tak bude ve znamení vyrovnání se s narušeným leadershipem klimatické spolupráce. Úspěch dohod bude záviset mnohem víc na schopnosti postupovat i bez aktivní účasti USA. Podle prezidenta World Resources Institute Aniho Dasgupty tím Spojené státy riskují ztrátu vlivu na klíčové debaty o přechodu k nízkouhlíkové ekonomice – odchod od Pařížské dohody „neochrání Američany před dopady klimatických změn, ale předá Číně a EU konkurenční výhodu v rychle rostoucím sektoru čisté energie,“ varoval.
O uvolněnou pozici lídra klimatické diplomacie se v Belému přihlásí více aktérů. Čína pravděpodobně využije COP30 k posílení přítomnosti v Latinské Americe a k upevnění strategického partnerství s Brazílií rozsáhlejšími investicemi do tamní zelené infrastruktury. Nabízí se i scénář, kdy se hostitelská Brazílie chopí příležitosti k překreslení klimatického leadershipu. Prezident Lula da Silva totiž staví ochranu klimatu do centra zahraniční politiky. Mohl by tak prosazovat spíše model kolektivního vedení prostřednictvím koalic zemí globálního Jihu a středně velkých mocností. Tuto vizi ostatně Brazílie dlouhodobě podporuje.
Dá se proto očekávat, že v Belému se budou intenzivně formovat nová partnerství a aliance. Namísto spolupráce s nečinnou americkou vládou se diskuse zaměří na to, jak bez USA urychlit snižování emisí, financovat transformaci a udržet při životě Pařížskou dohodu.
Trump klimatickou politiku systematicky demontuje i „doma“. Během prvních 100 dní výkonnými příkazy zmrazil 20 miliard dolarů určených na klimatické granty, které měly financovat tisíce projektů čisté energie a prevence katastrof, často v chudších regionech. V rámci programu FEMA BRIC federální vláda zastavila nové granty na prevenci přírodních pohrom včetně protipožárních opatření. Jen v Arizoně zůstaly zmrazené granty na ochranu před lesními požáry ve výši přes 9 milionů dolarů.
Dvacet amerických států v čele s Arizonou a New Yorkem proto podalo na federální vládu žalobu pro nezákonné pozastavení těchto financí. Trumpova vláda také zrušila několik místních poboček federální Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Tisíce zranitelných komunit ztratily přístup k nástrojům, které jim pomáhaly bránit se znečištění a aktivně se zapojovat do rozhodovacích procesů.
EPA pod vedením Trumpova spojence Lee Zeldina oznámila plán zrušit přísné emisní limity pro uhelné a plynové elektrárny – přestože podle odhadů měly přinášet klimatické a zdravotní přínosy v hodnotě až 390 miliard dolarů a každoročně předcházet zhruba 1200 předčasným úmrtím. Zároveň agentura odložila zpřísnění regulace emisí rtuti a dalších toxických látek, takže desítky elektráren v Georgii, Pensylvánii či Arizoně mohou bez omezení vypouštět nebezpečné znečištění do ovzduší. Asi nejzásadnější byl útok na tzv. Endangerment Finding – právní nález z roku 2009, který umožňuje EPA považovat skleníkové plyny za hrozbu veřejného zdraví a regulovat jejich emise. Nová vláda zvažuje jeho zrušení, čímž by podlomila schopnost federálních úřadů snižovat emise od energetiky po dopravu.
Tvrdé jsou i ekonomické dopady. Byla přerušena výstavba větrné farmy Atlantic Shores u pobřeží New Jersey, který měl státu zajistit 100 procent čisté energie do roku 2035. V Georgii a Arizoně byly zrušeny plánované továrny na baterie do elektroaut, které by vytvořily tisíce pracovních míst. Stopku dostaly i programy s přímým dopadem na domácnosti: v Georgii vláda zastavila iniciativu Solar for All. Měla pomoci 16 000 nízkopříjmovým domácnostem přejít na solární energii a zvýšit jejich energetickou soběstačnost.
Nejkontroverznějším Trumpovým tahem byl dubnový útok na klimatické regulace jednotlivých států USA skrze výkonný příkaz. Opatření označil za „zatěžující a ideologicky motivované“ překážky energetické dominance a instruoval ministerstvo spravedlnosti, aby „všemi vhodnými prostředky“ bránilo vymáhání státních zákonů a žalob týkajících se klimatu a čisté energie. Guvernérky států New York a Nové Mexiko Kathy Hochulová a Michelle Lujan Grishamová proti tomu ostře vystoupily a připomněly, že podle ústavy mají státy právo chránit postupy v ochraně klimatu bez ohledu na obrat federální politiky.
Klimatická akce se tak v USA přesouvá na úroveň jednotlivých států, měst a korporací, které jsou připraveny Trumpově administrativě vzdorovat. Část lokálních lídrů plánuje v listopadu osobně přicestovat do Belému, aby na globální scéně obhájili odhodlání části americké společnosti plnit klimatické cíle. Plní je třeba Aliance pro klima, sdružující 24 amerických států, nebo koalice America Is All In, zastupující dvě třetiny populace a tři čtvrtiny HDP Spojených států. Ta slíbila udržet domácí klimatické úsilí i bez podpory Washingtonu. Financování mezinárodních závazků USA pak částečně přebírají soukromí aktéři, jako je bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg.
Opakuje se tím paradoxní scénář z let 2017–2020, kdy vedení země s největším historickým podílem na vyvolání klimatické krize otevřeně rezignuje na svou odpovědnost.
