Článek
Zatímco na mezinárodním poli si francouzský prezident Emmanuel Macron vydobyl silnou pozici a je například jedním z lídrů tzv. koalice ochotných podporující Ukrajinu, doma je jeho prezidentství v krizi.
Jeho podpora klesla v reakci na chaos, který rozpoutalo vyhlášení předčasných voleb v minulém roce, na pouhých 15 procent. Britský deník The Guardian s odkazem na šetření agentury YouGov píše, že Macron se mezi evropskými lídry těší na domácí půdě nejmenší popularitě. V závěsu za ním je britský premiér Keir Starmer.
Zatím poslední velkou ránu Macronově pozici zasadil pád jím zvoleného premiéra Françoise Bayroua, který v čele vlády vydržel pouhých 270 dní. Demisi podal v úterý poté, co jeho menšinová vláda kvůli odporu opozice vůči jeho rozpočtovým návrhům neustála v pondělí hlasování parlamentu o důvěře.
Blízký a loajální
Podle analytika Romaina Fathiho, který působí mimo jiné na pařížské Science Po a tématu se věnoval v textu pro The Conversation, narůstá tlak na Macrona, aby odstoupil. Nynější počínání francouzského prezidenta tak přirovnal k boji o přežití.
Šanci situaci zvrátit dostal Macron nyní se jmenováním nového premiéra. S volbou příliš neotálel a ve snaze zažehnat politickou krizi vsadil na jednoho ze svých nejbližších a nejloajálnějších spojenců. Premiérem - mimochodem už sedmým za dobu svého prezidentství - jmenoval dosavadního ministra ozbrojených složek Sébastiena Lecornua.
Profesor historie a politiky na pařížské Sciences Po Marc Lazar, se kterým mluvili novináři stanice CNN, se domnívá, že právě pro tohoto politika se Macron rozhodl, jelikož v něj má velikou důvěru.
Devětatřicetiletý Lecornu je v současnosti nejdéle sloužícím ministrem ve Francii. Začínal u konzervativců (dnes strana Republikáni, v minulosti vystupovala pod jinými názvy) a k Macronovi se přidal v roce 2017, na začátku jeho prvního volebního období. Od té doby byl součástí každého kabinetu.
Na pozici ministra ozbrojených složek podporoval Macronovu vizi suverénní Evropy, která by se neměla spoléhat na Spojené státy a pracovat na své vlastní obranyschopnosti. Otázkou, která lemovala jeho mandát, bylo zadržování ruské agrese na Ukrajině.
Jeho nový úkol bude daleko složitější, upozorňují zahraniční média. Zatímco na tématu, které řešil dosud, panuje ve Francii víceméně shoda, nyní se musí vypořádat s otázkou, jež rozdělila tamní parlament. Jeho klíčovým úkolem bude prosadit příští francouzský rozpočet, který má reagovat na rostoucí veřejný dluh země. Vládám jeho předchůdců Bayroua i Michaela Barniera tyto snahy zlomily politický vaz.
Zda se mu podaří dát chaosu na politické scéně opět řád, zůstává otázkou. Podle zahraničních pozorovatelů by ale k tomu na rozdíl od svých předchůdců mohl mít vhodné předpoklady.
Tajnůstkář
Francouzská média nového premiéra popisují jako diskrétního až tajnůstkářského politika, který je zběhlý v politických manévrech.
Jeho největší předností je podle nich to, že se v minulosti výrazněji názorově nepřiklonil na jednu ani na druhou stranu. Zdržoval se silných výroků na témata, které ve společnosti budí emoce - ať už jde o migraci či vliv islámu ve Francii.
Podle Édouarda Philippa, premiéra z let 2017 až 2020, má Lecornu šanci uspět i ve složitější roli, do které se nyní dostal. „Umí debatovat a tento talent pro diskuzi a naslouchání bude potřebovat, aby dosáhl dohody v situaci, o které ví, že je poměrně komplikovaná,“ uvedl pro stanici TF1.
Zdroje z Lecornova blízkého okolí, se kterým mluvili novináři serveru Politico, tvrdí, že nový premiér by byl schopen vést koaliční vládu pravice i levice. Pomoci při manévrování na politické scéně by mu mohlo také to, že v osobní rovině udržuje „privilegované“ vztahy se stranou Marine Le Penové Národní sdružení, jak tvrdí zdroj.
Jeho jmenování nicméně u této strany nadšení nevyvolalo. „Prezident vystřelil poslední ránu makronismu, schovaný ve svém bunkru se svou malou skupinkou loajálních stoupenců,“ reagovala na síti X Le Penová a znovu apelovala na vyhlášení nových parlamentních voleb.
Ani na druhé straně spektra jeho jmenování nepřivítali. Krajně levicová strana Nepoddajná Francie označila krok za „provokaci“. Na novém premiérovi kritizovali mimo jiné to, že udržuje blízké vazby s Le Penovou, upozorňuje server Franceinfo.
Lídr strany Jean-Luc Mélanchon pak jeho jmenování přirovnal ke „smutné komedii o pohrdání parlamentem“ a vzkázal, že jediným způsobem, jak ji ukončit, je odstoupení Macrona.
