Hlavní obsah

Máme inspirativní konkurenci. Články, které by neměly zapadnout

Foto: Profimedia.cz

Uprchlíci z Afghánistánu při ilegálním vstupu do Turecka, červenec 2021. Deutsche Welle se spojila s převaděčem, který jim popsal, jak taková cesta do Evropy vypadá.

Reklama

31. 12. 2021 23:00

Novináři prestižních zahraničních titulů rozkrývají nekalosti páchané na slabých i pletichy uvnitř fotbalového byznysu. Někdy tím udávají i naši agendu. Vybrali jsme několik letošních článků, na něž by se nemělo zapomenout.

Článek

Jako členové zahraniční redakce Seznam Zpráv, a to ne pouze kvůli našemu zaměstnání, každý den sledujeme tvorbu nejen zahraničních médií. Naši kolegové odvádějí skvělou práci, za kterou jim děkujeme!

Jejich nejlepší odhalení se vám snažíme zprostředkovat, nikdy se bohužel nemůže dostat na všechna. Některé počiny „konkurence“ nám ale utkví v paměti, jiné jim dokonce závidíme, další jsou nám inspirací. Jsou to například důležitá zjištění a odhalení zločinů, o nichž se mluví ještě dlouho potom, nebo třeba zajímavé čtení, které nás donutí se zamyslet nebo nás „jenom“ pobaví.

Příkladů vynikající novinářské práce by se v letošním roce dalo najít dost, vybrali jsme jich alespoň několik. Nezdráhejte se nám v diskuzi dát vědět, jaké zajímavé články z roku 2021 uvázly v paměti vám, případně, jaká témata podle vás unikají pozornosti reportérů. Budeme rádi, když si vzpomenete také na něco z tvorby Seznam Zpráv, ale samozřejmě jsme zvědaví i na to, co vás zaujalo jinde.

Svědectví o krutostech v čínských táborech

I ty nejhorší představy o tom, co se děje za zdmi čínských internačních táborů, předčila únorová zjištění britské BBC. Stanice přinesla svědectví ujgurských žen, které popsaly mučení a znásilňování čínskými dozorci. Článek BBC vzácně obsahuje i přesné identity žen, včetně jejich fotografií a videí.

Několikrát „vyvolenou“ pro potěšení čínských mužů se stala i tehdejší vězenkyně Tursunay Ziawudunová, která v detenčním táboře strávila devět měsíců.

Foto: Profimedia.cz

Portrét Tursunay Ziawadunové, se kterou mluvila BBC, na budově ve francouzském Marseille. Streetartový umělec Mahn Kloix ho tam v říjnu umístil, aby zvýšil povědomí o zločinech páchaných na Ujgurech.

„Přicházeli vždycky kolem půlnoci, několik mužů, vždy v rouškách. Na sobě měli obleky, ne policejní uniformy. Přišli do cely, aby si vybrali ženy, které zrovna chtějí, většinou mladé, a odvedli je chodbou do temné místnosti bez kamer. Sexuální znásilnění nestačilo. Používali elektrické mučicí nástroje. Mnoho žen přišlo o rozum,“ popsala BBC své zážitky z detenčního tábora, které Čína označuje za edukační centra nezbytná pro vymýcení extrémního terorismu.

BBC poskytla rozhovor třeba i Kazaška ze Sin-ťiangu, která byla v táboře držená 18 měsíců. V táboře pracovala jako „uklízečka“. „Mým úkolem bylo svléknout oblečení do pasu a dát jim pouta, aby se nemohly hýbat,“ popsala Gulzira Auyelkhanová na kameru a názorně ukázala, jak ženy musely mít ruce nad hlavou a byly připoutány k posteli.

„Pak jsem je nechala v místnosti a vstoupil muž – nějaký Číňan zvenčí nebo policista. Mlčky jsem seděla vedle dveří, a když muž opustil místnost, vzala jsem ženu do sprch.“ Někteří bývalí vězni popsali, že v případě, že by odmítli pomoct strážným, přišel by tvrdý trest. Mnohé z těch, které byly v noci odvezeny z cel, se nikdy nevrátily,“ popsala Ziawudunová. Ty „šťastnější“ pak o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi, mluvit nesměly. „Nikomu nemůžete říct, co se stalo, můžete jen tiše ležet,“ řekla. „Je to navrženo tak, aby to zlomilo úplně každého.“

Ocenit by se dala i kreativní snaha čínské vlády tato zcela konkrétní obvinění vyvrátit. „Tváří v tvář pravdě lži zmizí,“ uvedly v reakci na text nejen BBC čínské vládní stránky a nabídly vyvrácení 24 „mýtů“ o Sin-ťiangu.

Vyvrátit „mýtus“, že Čína zřídila „převýchovné tábory“, ve kterých zadržela miliony ujgurských muslimů, bylo snadné - v převýchovných táborech nemůže být zadrženo milion muslimů, protože „převýchovné tábory nikdy neexistovaly“. Jde jen o „středisko pro vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti odborných dovedností“ s cílem „vymýtit živnou půdu pro terorismus a extremismus“.

Autonomní oblast popsaly jako „dobré místo, kde 56 etnických skupin drží pohromadě jako semena granátového jablka a společně budují krásnou vlast“. Znehodnotit zkušenosti žen dříve držených v táborech se úřady pokusily například zpochybněním jejich zdravotního stavu i osobních hodnot.

Zmapovali vládní propagandu

Se situací Ujgurů z provincie Sin-ťiang souvisí i další zapamatováníhodný počin. Redakce amerického listu The New York Times pravidelně vydává materiály, které kromě kvalitní žurnalistiky nabízejí také skvělé vizuální zpracování. Jedním z textů, který si může přivlastnit obě tyto nálepky, byl i v červnu publikovaný článek zaměřující se na čínskou propagandu ve spojení s Ujgury a na nich páchaných zločinech proti lidskosti.

Novináři ve spolupráci s neziskovou organizací ProPublica analyzovali více než 3000 videozáznamů a následně přišli s důkazy o údajné kampani organizované čínskou vládou. Ta měla do víru internetu vypustit tisíce videí, ve kterých obyvatelé Sin-ťiangu prohlašují, že jsou „velice svobodní“.

Ve většině klipů není vidět jakékoliv logo či jiné známky toho, že by šlo o oficiální vládní propagandu. Pokud jsou však záznamy pečlivě srovnány, objevují se vodítka, která naznačují širší koordinaci. Těmi jsou například anglické titulky ve videích zveřejněných na YouTube a dalších západních platformách.

Jako další argument list předložil podobné a často identické fráze a struktury monologu aktérů. Projev také nápadně připomínal ten písemný, který čínské státní agentury ve spojení s daným tématem volily při reakcích na kritické hlasy ze zahraničí. Za další náznak „vyšší koordinace“ pak vyšetřovatelé označili i datum vzniku jednotlivých profilů, které spadalo do podobného časového rozmezí.

List The New York Times však čtenářům nepředložil jen výživný text, který celou kauzu mapuje, vsadil i na graficky atraktivní zpracování. Tomu nechybí jak samotná videa, tak i záplava příspěvků zveřejněných na sociálních sítích.

Pozadí obchodu s fotbalovými kluby

V srpnu letošního roku vydala katarská televize al-Džazíra třídílný materiál pod názvem The Men Who Sell Football (Muži, kteří prodávají fotbal). Texty bravurně spojovaly fotbal a novinářskou investigaci zasahující do vysoké politiky a byznysu. Hlavním tématem je způsob, jakým se prodávají a nakupují fotbalové kluby v oslavované Premier League.

Novináři al-Džazíry se pod falešnou identitou zástupců čínského investora sešli s Christopherem Samuelsonem, mužem s přezdívkou Kouzelník. Tento byznysmen byl v řadě zemí vyšetřován - ale nikdy odsouzen - kvůli praní špinavých peněz.

Foto: Profimedia.cz

Mezi klienty Kouzelníka podle Al-Džazíry patřil i zesnulý ruský oligarcha a kritik Vladimira Putina Boris Berezovskij, jeho snímek z roku 2007.

Tajná schůzka ukázala, že Kouzelník je navzdory všeobecnému přesvědčení schopen zařídit, že si slavný fotbalový klub koupí i zločinec, pokud tedy má dost peněz. Odborník na offshorové financování dokáže zprostředkovat prodej klubu i to, jak k němu použít peníze získané nelegálně. V rozhovoru s reportérem se pochlubil dobrými kontakty v lichtenštejnských bankách.

V posledních letech zprostředkovával Samuelson například prodeje tradičních klubů jako Reading nebo Aston Villa. Mezi svými klienty má tento „finanční poradce“ nejbohatší lidi světa, jako jsou arabští šejkové nebo ruští oligarchové typu Borise Berezovského. Spekuluje se i o tom, že právě on poradil Romanu Abramovičovi, aby koupil londýnskou Chelsea.

„Fotbaloví fanoušci by se měli zlobit, protože vyšetřování ukazuje… zranitelnost anglického fotbalového systému vůči fondům pochybného původu a nevhodným vlastníkům jejich klubů,“ řekl televizi Ben Cowdock z organizace Transparency International, která se zabývá vyšetřováním praní špinavých peněz.

Anglická liga je přehlídkou toho nejlepšího ve světovém fotbalu, sledují ji fanoušci po celé planetě. Kdo ale stojí v pozadí klubů, které mnohdy nesmyslně přeplácejí hráče a oslabují po desetiletí budovaná pouta mezi kluby a fanouškovskou komunitou, je téma přesahující sportovní zpravodajství.

Al-Džazíra malý kousek reality poodhalila, další pokračování už by mělo být spíše na policii. Nebylo by překvapením, kdyby podobné machinace probíhaly i v jiných zemích včetně Česka, i když v řádově nižších sumách.

Mravenčí práce při studiu omikronu

Velmi srozumitelné, věcné a jasně rozlišující, co už se o dané věci ví, co ještě ne a do jaké míry se dají brát vážně nepotvrzené hypotézy. Tak by se dalo popsat pokrývání nejnovějších informací o nové variantě viru SARS-CoV-2 omikron v podání britského deníku Financial Times. Vyčnívá zejména práce Johna Burna-Murdocha, který se specializuje na data.

Příkladem může být článek rozebírající první data o rychlosti šíření omikronu z Británie a Dánska. Nejde ale o jediný text, je to celá série textů, grafů, ale i příspěvků na Twitteru. Nevynechaly snad nic důležitého a zároveň nesklouzávaly k předčasným závěrům, které by zbytečně děsily nebo i falešně chlácholily veřejnost.

Rozhovor s vlivnou spisovatelkou

V létě přiletěla do Prahy na festival Svět knihy spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichieová. Výrazná představitelka současné africké literatury a světoznámá intelektuálka tak byla českým novinářům doslova na dosah.

Po rozhovoru s ní toužily autorky podcastu Checkpoint Jolana Humpálová a Eva Soukeníková. Zajímal je – namátkou – pohled Adichieové na truchlení nad ztrátou blízké osoby, otázky týkající se feminismu a její zkušenosti ze života ve Spojených státech a Nigérii. Původně domluvené setkání ale vlivem okolností nedopadlo.

Foto: Profimedia.cz

Chimamanda Ngozi Adichieová při panelové diskuzi s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Düsseldorfu, září 2021.

Skvělý rozhovor s ní pořídili Silvie Lauder a Tomáš Lindner z týdeníku Respekt. Addichieová se v něm vyjadřuje například k nedostatečně vrstevnatému zobrazení mateřství v literatuře. „Představa, že postoje a pocity žen týkající se mateřství musí být výhradně pozitivní, je absurdní, dokonce si myslím, že je to dehumanizující – a připravuje to ženy o lidskost. Ženy by měly bez výčitek svědomí psát o svém ambivalentním vztahu k mateřství,“ prohlásila.

Odhalili plán atentátu na premiéra

Investigace pořadu Frontal německé televize ZDF letos na začátku prosince odhalila plán na vraždu saského premiéra Michaela Kretschmera z CDU. Odpůrci očkování a pandemických opatření se domlouvali ve skupině na síti Telegram. Bavili se o držení zbraní a o plánu na vraždu Kretschmera mluvili na několika schůzkách v lese u Drážďan.

Investigativci Arndt Ginzel, Henrik Merker a Christian Rohde se přidali do skupiny s názvem Dresden Offlinevernetzung (Offlinové spojení Drážďany) pod falešným profilem jménem Hans. Komunikaci sledovali po dobu několika týdnů.

Na základě podnětu novinářů se o případ začaly zajímat policie a státní zastupitelství. A týden po odvysílání pořadu následovala velká razie a domovní prohlídky za účasti 140 policistů. Policie našla zbraně a kuše. Šestici podezřelých, pět mužů a jednu ženu, ve věku 32 až 64 let, předvedli k výslechu.

Němečtí novináři i politici v posledních týdnech upozorňují na radikalizaci antivaxerů, jejichž prostředí je provázané s krajní pravicí. Hnutí nedávno mobilizoval plán nové vlády na zavedení povinného očkování. Subkultura vyznavačů spikleneckých teorií o očkování proti covidu-19 ke komunikaci používá často Telegram.

Aplikace, která se prezentuje jako libertariánská alternativa k jiným podobným službám a sociálním sítím, se mimo jiné těší oblibě v řadách opozičních aktivistů v zemích s autoritářskými režimy, například v Rusku nebo v Bělorusku.

Ověřili těžko ověřitelné záběry masakru

Během loňského listopadu vypukl v etiopské Tigraji krvavý konflikt, který má na svědomí už tisíce obětí. Do světa od té doby pronikly zprávy o nejrůznějších případech zabíjení a zneužívání. Na veřejnost se dostalo i několik videozáznamů, které činy páchané v oblasti zachycují a které někdy natáčí sami pachatelé. Ověření pravosti kolujících videí však bylo často náročné kvůli blokování telefonních a internetových služeb. Novináři pak také mnohdy neměli do regionu přístup.

Přesto se o to však mnozí za použití nejrůznějších nástrojů snažili a jedním z výsledků takové práce byl i materiál americké CNN, která ověřila video zachycující vraždu nejméně 11 neozbrojených mužů příslušníky etiopské armády. K té mělo dojít v blízkosti města Mahibere Dego v hornaté oblasti Tigraje. Zjištění CNN pak analýzou potvrdili odborníci z Amnesty International, přispělo k němu i několik rozhovorů s členy rodin zavražděných mužů.

„Jelikož jsme jeho tělo neviděli na vlastní oči a sami jsme ho nepochovali, je pro nás těžké uvěřit, že je mrtvý. Je to, jako by byl stále naživu, nemůžeme přijmout jeho smrt,“ řekl CNN muž, který věří, že jedna z obětí na videu je jeho mladší bratr. Toho naposledy viděl 15. ledna v totožném oblečení, které má na záznamu. Video neobsahuje časový údaj a sama CNN datum vzniku nezná, je však možné, že bylo natočeno ještě v tentýž den.

Na záznamu je vidět skupina neozbrojených mužů obklopená větším počtem hlídkujících vojáků. Lidé se podle všeho nacházejí na horském útesu, kde jsou ti, kteří nemají uniformu, později zastřeleni z bezprostřední blízkosti a někdy i shozeni dolů. Záběry doplňují urážky obětí nebo výzvy k tomu, aby vojáci zabili všechny zajaté, ale neplýtvali kulkami.

Detaily o afghánském převaděčství

Novináři německé veřejnoprávní stanice Deutsche Welle se při pátrání po způsobu, jakým se afghánští uprchlíci dostávají do Evropy, spojili přímo s jedním z převaděčů. Mluvili s dvaatřicetiletým pašerákem Baverem. „Přes hranici už jsem převedl tisíce lidí,“ prozradil novinářům.

Převaděč reportérům vysvětlil, jak proces úprku z Afghánistánu do Turecka, potažmo Evropy vypadá. Například prozradil, že převaděči často uprchlíky směřují nejdřív, na první pohled trochu nelogicky, do Pákistánu, až potom se začnou fyzicky blížit Evropě a směřují do Íránu. Chtějí se totiž vyhnout nebezpečné afghánsko-íránské hranici.

Baver také popsal, kolik cesta do Istanbulu zájemce stojí a kudy takové peníze tečou, rozhodně to není skrze klasické bankovní kanály. A nakonec s reportéry sdílel i to, jak se k pašování lidí sám staví.

„Neděláme nic špatného, nepašujeme drogy nebo zbraně. To, na čem se podílíme, je jako kolo, které se bude pořád točit. Pašování lidí bude existovat pořád. Pokud to nebudeme dělat my, bude to dělat někdo jiný,“ domnívá se Baver. Pro Deutsche Welle to byl cenný kontakt, o to cennější v době afghánské krize, kdy kontrolu nad zemí převzal Tálibán.

Rozhovor s Lukašenkem

Nestává se příliš často, aby běloruský diktátor Alexandr Lukašenko poskytoval velký rozhovor západním médiím. A nestává se příliš často, aby v tom rozhovoru prakticky přiznal podíl své země na krizi, která dlouhé týdny znepokojuje Evropskou unii i její spojence. Novináři Stevu Rosenbergovi z BBC se v listopadu povedlo obojí.

Na otázku, zda běloruské bezpečnostní síly pomáhaly migrantům překonat polsko-běloruskou hranici, Lukašenko reagoval: „Myslím, že je to dost dobře možné. Jsme Slované. Máme srdce. Naši vojáci vědí, že migranti míří do Německa.“

„Možná jim někdo pomohl. Nebudu to ani zjišťovat,“ řekl dále. Prohlásil, že pokud budou migranti do Běloruska nadále proudit, nebude se je snažit zastavit, zatýkat je, protože ví, že Bělorusko není jejich cíl. Popřel však, že by Minsk běžence do země zval a snažil se tak vyvolat migrační krizi. „Nepozval jsem je sem. A abych byl upřímný, nechci, aby cestovali přes Bělorusko,“ zdůraznil.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované