Měl na starosti Green Deal, eurokomisař pro klima Timmermans rezignoval

Evropský komisař pro klima Frans Timmermans podal v úterý demisi, hodlá totiž kandidovat v listopadových předčasných parlamentních volbách v Nizozemsku. Uvedla to v prohlášení Evropská komise (EK). Klimatickou agendu Timmermanse, který byl zároveň výkonným místopředsedou unijní exekutivy, převezme místopředseda Maroš Šefčovič ze Slovenska.

V Nizozemsku padla vláda dlouholetého premiéra Marka Rutteho minulý měsíc. Důvodem byly neshody ohledně azylové politiky, které panovaly ve vládní koalici. Politik a diplomat Timmermans povede v listopadových předčasných parlamentních volbách v Nizozemsku společnou kandidátku Strany práce (PvdA) a Zelené levice.

Eurokomisařem pro klima byl Timmermans od prosince 2019, už v listopadu 2014 se stal prvním místopředsedou EK; v předchozí EK byl komisařem pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

Jazykově mimořádně vybavený politik a zkušený vyjednavač měl v unijní exekutivě na starosti takzvaný Green Deal (unijní Zelenou dohodu) o přechodu EU k obnovitelným zdrojům energií, obsahující soubor opatření ke snížení emisí oxidu uhličitého v zemích EU.

O tomto souboru klimatických návrhů jednal Timmermans v červenci 2021 i v Praze s českými politiky. Tehdy mimo jiné uvedl, že řádění tornád a dalších přírodních živlů je důsledek lidského chování a že lidstvo se bude muset naučit žít v rámci planetárních mezí. Při četných mezinárodních jednáních o klimatu uplatnil i své rozsáhlé jazykové znalosti.

V roce 2019 se Timmermans neúspěšně ucházel o pozici šéfa Evropské komise. V eurovolbách tehdy kandidoval jako „spitzenkandidat“, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů (S&D). Jeho kandidaturu na povolebním summitu EU v červenci 2019 ale zablokovaly státy Visegrádské čtyřky s Itálií.

Tehdejší český premiér Andrej Babiš (ANO) jej označil za potenciální absolutní katastrofu. Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti jejich soudních systémů a kritice jejich přístupu k migrační krizi. Kandidátem druhé nejsilnější frakce Evropského parlamentu se Timmermans stal poté, co se počátkem listopadu 2018 vzdal kandidatury místopředseda EK Maroš Šefčovič, který jej podpořil.

Ve funkci eurokomisaře pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv v letech 2014 až 2019 Timmermans například jednal s Polskem o kontroverzním zákonu o nejvyšším soudu a prosazoval povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků.

„V jedné věci chci být velmi jednoznačný: Není možné, aby se někdo jen vezl. Pokud existuje vážná krize, pokud je jeden členský stát zahlcen… Musí mít možnost počítat se solidaritou každé jednotlivé další členské země Evropské unie,“ řekl například loni.

Od listopadu 2012 do října 2014 byl Timmermans nizozemským ministrem zahraničních věcí. V této funkci se zasazoval o důkladné vyšetření příčin pádu malajsijského Boeingu 777 s 298 lidmi na palubě v roce 2014 na Ukrajině v oblasti kontrolované proruskými separatisty. Většinu obětí tvořili Nizozemci a mezinárodní tým vyšetřovatelů v září 2018 oznámil, že letadlo bylo sestřeleno ze země raketovým systémem Buk pocházejícím z Ruska.

Ve funkci eurokomisaře pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv Timmermans několikrát navštívil Česko. V březnu 2017 se v Praze zúčastnil slavnostního připomenutí schůzky jednoho z prvních mluvčích Charty 77 Jana Patočky s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem, která se odehrála v roce 1977.

„Bez Charty 77 nebo hnutí Solidarita by Evropa byla rozdělena mnohem déle. Byli to lidé z Východu, kteří vyhráli studenou válku, na to bychom nikdy neměli zapomenout,“ řekl tehdy.

Timmmermans se narodil 6. května 1961 v Maastrichtu. Na univerzitě v Nijmegenu vystudoval francouzskou literaturu a na univerzitě ve francouzském Nancy vystudoval v roce 1985 obory právo Evropské unie, francouzská literatura a historie. Poté sloužil dva roky v armádě a u vojenské rozvědky, po odchodu do civilu nastoupil na ministerstvo zahraničí.