Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zpráva o útoku ho zastihla mezi kongresmany při pikniku na trávníku Bílého domu. Kapela Námořní pěchota právě příznačně hrála klasický hit od Bee Gees jménem Stayin’ alive - Zůstat naživu.
Donald Trump k drtivé izraelské vzdušné ofenzivě proti Íránu nejprve poměrně dlouho mlčel. Teprve dvanáct hodin po dopadu prvních bomb napsal na svou sociální síť Truth Social: „Dával jsem Íránu jednu šanci za druhou, aby uzavřel dohodu. Někteří íránští hardlineři mluvili statečně… Teď jsou všichni MRTVÍ, a bude to jenom horší!“
Americký prezident jinými slovy označil izraelskou akci za součást své taktiky. V ní si Spojené státy rozdělily roli „hodného a zlého policajta”: USA v minulých měsících jednaly s Teheránem o smlouvě, která by Íránu definitivně přehradila cestu za jadernou zbraní. A jelikož partner odmítal přistoupit na Trumpův „deal“, dal americký prezident zelenou svému spojenci, aby režim ajatolláhů přivedl tvrdou rukou k rozumu. Amerika je ale dál prý připravena jednat. „Měli by se vrátit k jednacímu stolu, než bude příliš pozdě,“ řekl Trump v pátek.
Odpovídá ale tento příběh realitě? Že by Trump o izraelské akci nevěděl, je takřka vyloučené. Zda však jednal ruku v ruce a v úzké koordinaci se svým dlouholetým spojencem Benjaminem Netanjahuem, to už zdaleka tak jisté není.
„Nechci, aby šli do útoku“
První reakce americké diplomacie totiž naznačuje obrysy docela jiného příběhu. Hned po začátku izraelské akce vydal americký ministr zahraničí Marco Rubio stručné prohlášení. Jeho hlavní poselství? „Útoku se neúčastníme.“ Poté se i americké ministerstvo zahraničí nadlouho odmlčelo.
Ještě ve čtvrtek také samotný prezident prohlásil: „Máme velkou šanci na uzavření velmi dobré smlouvy s Íránem. A dokud tahle šance je, nechci, aby (Izraelci) do útoku šli. To by mohlo všechno pokazit.“
Od útoku veřejně odrazoval Izraelce také na konci května s tím, že dohoda s Teheránem je vzdálena „několik týdnů“.
Uzavření jaderné smlouvy s Íránem je přitom jedním z klíčových a dlouholetých cílů amerického prezidenta. Ten se navíc nijak netajil svým přesvědčením, že právě za ni dostane jednoho dne Nobelovu cenu míru. Cesta za ní v jeho očích začala už v roce 2016, kdy Trump v průběhu volební kampaně označil jadernou smlouvu s Íránem, pod kterou se podepsal i jeho předchůdce Obama, za „katastrofu“ a „nejhorší smlouvu v dějinách, která povede k nukleárnímu holokaustu“. Po svém nástupu do úřadu ji vypověděl.
Minulé týdny pak věnoval Bílý dům svou diplomatickou pozornost především snaze přijít s novou verzí úmluvy, která by tu „Obamovu“ zastínila – a to s viditelně větším úsilím, než jaké věnoval třeba jednání o míru na Ukrajině. Ještě při telefonátu s Vladimirem Putinem před deseti dny Trump naléhal na ruského prezidenta, aby využil svůj vliv a přiměl Teherán k ústupkům.
Další kolo rozhovorů s Íránci bylo naplánováno už na tuto neděli. Je ale krajně nepravděpodobné, že by se diplomaté opravdu sešli. I proto, že minimálně jeden z členů týmu vyjednavačů, bývalý ministr obrany Alí Šamkání, byl na izraelském seznamu lídrů určených k likvidaci. Smrtící úder ho zastihl v jeho domě.
Taktika, nebo naivita?
Není možné vyloučit, že nejasná komunikace Trumpova týmu v předvečer útoku a jeho prvních hodinách byla součástí taktiky vypracované v úzké koordinaci s Jeruzalémem. Už proto, že vojenská a zpravodajská spolupráce mezi USA a Izraelem je tradičně mimořádně těsná.
Pokud ale Netanjahu postavil Trumpa před hotovou věc – třeba tím, že amerického prezidenta neinformoval o plném rozsahu útoku – je možné, že se nyní hlava USA snaží využít situace a udělat z nouze ctnost.
„Izrael informoval USA o možnosti úderu, jeho povaha ale byla velmi nejistá,“ odhaduje Rory Stewart, britský analytik a bývalý člen vlády. „Pokud s ním ale Trump doopravdy souhlasil v naději, že to pohne Írán k ústupkům v jednání, je to velmi naivní. Tohle je konec diplomatických rozhovorů. Logickým krokem ze strany Íránu je urychlit svůj jaderný program.“
