V Rusku oslavují Putinovo „triumfální vítězství“. Část příběhu jim ale chybí

„Západ to uznal. Rusko vypadalo v Číně jako triumfální vítěz,“ zní jeden z titulků v prokremelském deníku Komsomolskaja pravda.

Zpráv, které oslavují velkolepý diplomatický úspěch prezidenta Vladimira Putina, se v ruských médiích objevil bezpočet.

Fotografie po boku čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a severokorejského lídra Kim Čong-una měly dokládat pevná partnerství, která drží ruský režim v popředí mezinárodního řádu.

„Ne nadarmo strávil ruský prezident v Číně čtyři dny. Jeho přátelská setkání a rozhovory s vůdci dvou největších zemí co do počtu obyvatel (které disponují i ​​jadernými zbraněmi) – Číny a Indie, s prezidenty a premiéry dalších dvou desítek zemí, potvrzení vojenské aliance s vůdcem KLDR Kim Čong-unem – roztrhaly na kusy mýtus západních ‚partnerů‘ o izolaci Ruska,“ napsala státní agentura TASS.

Je ale třeba poznamenat, že čínsko-ruské vztahy se navzdory zlepšení dlouhodobě vyznačují nerovností obou aktérů. Zatímco doma Kreml prezentuje vazby jako pevné přátelství, na papíře je Moskva na podpoře Pekingu zčásti závislá – ekonomicky i diplomaticky.

V ruských médiích se navíc nezmiňuje, že Severní Korea je diktaturou, která se sama potýká s ekonomickými problémy kvůli mezinárodní izolaci, jež souvisí s jejím jaderným programem.

Je rovněž otázkou, o jak pevné spojenectví do budoucna půjde. Si, Kim a Putin se v Pekingu při vojenské přehlídce setkali vůbec poprvé. Spekulovalo se také o možném trojstranném jednání a podpisu bezpečnostního paktu, na nic takového ale podle dostupných informací nedošlo.

Ruská média nicméně vyzdvihla i setkání se slovenským premiérem Robertem Ficem, jedním z hrstky evropských politiků, kteří do Pekingu zamířili. Právě postava středoevropského politika slouží propagandě jako prezentace nejednoty Evropské unie, v níž velká část zemí prosazuje tvrdší postoj vůči Rusku.

Jen těžko by se v posledních týdnech v ruské propagandě hledal jiný narativ, než že Rusko je zpět na diplomatickém výsluní a Vladimir Putin si připisuje jeden úspěch za druhým.

Nahrál tomu i srpnový summit na Aljašce, kde se šéf Kremlu sešel se svým americkým protějškem Donaldem Trumpem. Z předchozích výhrůžek o nutnosti uzavřít mír v určitém časovém období, které se z Bílého domu ozývaly, sešlo.

Ruský prezident se v Anchorage prošel po červeném koberci, Trump ho svezl svojí limuzínou The Beast (Bestie), ve výsledku ale nepadla žádná prohlášení, která by ruskou válku na Ukrajině přiblížila ke konci.

„Po setkání v Anchorage nepřišla žádná ultimáta, žádné požadavky,“ podotkl ve své show v televizi Rossija-1 přední propagandista Vladimir Solovjov. „Trump si najednou uvědomil, že Putin není špatný muž, ale že Evropané jsou idioti. Konečně jeho administrativa vidí to, co my jsme viděli celou dobu,“ dodal.

Vymezování se proti Evropě je nyní jedním ze stavebních kamenů ruské propagandy. Zatímco dříve mířila kritika zejména na Spojené státy, potažmo někdejšího prezidenta Joea Bidena, dnes jsou média k Bílému domu mnohem smířlivější.

I kvůli tomu, že Trump opakovaně používal narativ, který se v ruské propagandě objevuje. Mluvil například o tom, že Ukrajina může za válku na jejím území nebo že Volodymyr Zelenskyj není ve svém úřadu legitimní.

Byť posléze svá prohlášení změnil, a na chvíli se tak stal terčem státem kontrolovaných médií, dnes už je vše ve starých kolejích.

Kreml se také ve svých médiích snaží prezentovat jako strana, která usiluje o mír. Výraznou zprávou se tak stala veřejná pozvánka do Moskvy, kterou Putin adresoval svému ukrajinskému protějšku, pokud bude připravený jednat o míru.

Kyjev přitom už dříve uvedl, že jednání na ruském území odmítá. Dřívější pokusy o společnou schůzku obou prezidentů přitom shazoval právě Kreml. Nejdříve šlo o jednání v Istanbulu, kam nakonec dorazil pouze Zelenskyj. Po summitu na Aljašce pak Trump mluvil o plánovaném setkání, i to ale později Moskva odložila na neurčito.