Nejen ženy. Írán zažívá rebelii teenagerů, starců v čele země už mají dost

Ženy strhávající si čádory se v posledních týdnech staly symbolem protestů proti íránskému režimu. Vražda Kurdky Mahsy Amíníové vyvolala odpor i v další početné skupině íránského obyvatelstva, a to mezi mládeží. Ze snímků a videí z protestů se zdá, že jde čím dál více o rebelii teenagerů, píše analytik Ali Alfoneh z Institutu pro arabské státy Perského zálivu ve Washingtonu.

Vedle ulic se dalším významným dějištěm protirežimních protestů staly i íránské univerzity, mnozí odpůrci režimu ajatolláha Alího Chameneího jsou ale ještě mladší.

Potvrzují to i statistiky zveřejněné Íránskými revolučními gardami. Průměrný věk zadržených je podle nich pouhých 15 let. Když Írán zažil vlnu sociálních protestů v roce 2018, bylo tehdy uvězněným demonstrantům v průměru o deset let více.

„V ulicích jsou vidět spíš lidé do 30 let. Ti mladí zadržení budou pravděpodobně studenti a studentky středních škol, kde se dělaly dost velké razie, hlavně v Teheránu a Karadži. Na videích si studentky nejen sundávají šátky, ale také šlapou po portrétech Chomejního a Chameneího a vytrhávají stránky z učebnic, kde jsou nějaké ideologické pasáže. Sundávají také obrazy vůdců revoluce. To je úplné novum, při předchozích protestech nic takového nebylo,“ řekla Seznam Zprávám íránistka Zuzana Kříhová z Katedry Blízkého východu FF UK.

Vzhledem k věkovému složení íránské populace představuje pro teokratický režim postoj teenagerů časovanou bombu – podle statistik je 60 procent 85milionové země mladší 30 let.

„Faktor strachu v Íránu porazili odvážní mladí,“ řekla deníku The Daily Telegraph odbornice na Írán a někdejší vězeňkyně tamního režimu Kylie Mooreová-Gilbertová.

V této souvislosti se mluví o takzvané generaci Z, jak jsou označováni lidé narození v letech 1997 až 2012. Do této kategorie ostatně spadá i Amíníová nebo ještě mladší Nika Aškaramiová, o jejíž násilné smrti jsme psali zde.

Strach hraje nicméně nezanedbatelnou roli v tom, proč protesty nejsou ještě masovější: „Je třeba zdůraznit, že je teď extrémně riskantní vyjít do ulic. Jde o život a i mnozí nespokojení raději vyčkávají na reakci režimu, který reaguje čím dál brutálněji, zejména v Kurdistánu a Sístánu a Balúčistánu. Všude jsou pořádkové hlídky, v každé hlavní ulici. Jít do takového válečného pole musí být těžké,“ upozorňuje íránistka Kříhová.

Na rozdíl od předchozích generací jsou nynější mladí odmala na internetu a sociální sítě jim daly možnost se kriticky vyjadřovat k režimu, ať už na Twitteru, nebo prostřednictvím videí na TikToku. „Režim se snaží podchytit videa, aby se nedostala mimo Írán. Daří se jim to čím dál víc. Musíte vyložit obrovské úsilí, abyste se dostal k internetu,“ podotýká Kříhová.

„Je to generace, která nezažila nic jiného než vládu Islámské republiky a nikdy neznala jiného vůdce než Chameneího. Režimní elity jsou převážně staří lidé… Stárnoucí teokracie jednoduše není pro životy mladých relevantní a už před dlouhou dobou ztratila legitimitu,“ vysvětlila Mooreová-Gilbertová.

Jasné je, že jen protesty žen a mládeže ke svržení režimu stačit nebudou, přidat se musejí i masy.

Podmínky pro to uzrávají: „V porovnání se situací před několika lety se nespokojenost prohloubila napříč všemi vrstvami společnosti, primárně jde o ekonomickou nespokojenost. Den ode dne se zhoršuje každodenní realita, zdražuje se, stát přestal subvencovat základní potraviny, jako je olej, maso nebo rýže,“ připomíná Kříhová s tím, že i podle oficiálních statistik žije na 30 procent Íránců pod hranicí chudoby.

Lidé ale mají mnohdy kvůli zastavenému internetu jen omezené možnosti, jak spolu komunikovat, složité je i zjistit, kde všude protesty probíhají. Zatímco po smrti Mahsy Amíníové to bylo asi ve stovce měst, v poslední době už jde jen o několik velkých měst, zvláště tvrdé zásahy jednotek Basídž byly v posledních nocích v Kurdy obývaném městě Sanandadž.

Podle lidskoprávní skupiny Iran Human Rights, sídlící v Oslu, bylo během současné vlny protestů zabito už 201 lidí včetně 28 dětí. Dalších nejméně 93 lidí měly íránské bezpečnostní složky zabít v Záhedánu, městě v provincii Sístán a Balúčistán na jihovýchodě země. V Záhedánu se zvedla mohutná vlna protestů až 30. září, kdy se objevila zpráva o znásilnění nezletilé dívky příslušníkem tamní policie.