Německé špiony má po obřím selhání resuscitovat Lovec bez povolení zabíjet

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jeho podřízeným stačí zběžný pohled do jeho životopisu. Nový šéf Spolkové zpravodajské služby (BND) rozhodně není žádné ořezávátko. „Kde je on, tam je skoro vždycky poplach,“ říká o Martinu Jägerovi titulek listu Tagesspiegel.

V mládí fotograf a novinář na volné noze už řadu let slouží německé diplomacii vždy tam, kde to právě hoří. Ať už jako velvyslanec v Iráku, v Afghánistánu a v posledních letech na Ukrajině. Zhruba dvouleté působení na velvyslanectví v Praze představuje v jeho kariéře klidnější epizodu.

Teď čeká Jägera další těžký úkol. Od září stojí diplomat, jehož jméno znamená v překladu „lovec“, v čele těch, jejichž úkolem je lovit nepřátele Německa.

Aparát, který má k dispozici, je úctyhodný: BND sídlí v jedné z největších budov Německa na ploše šestatřiceti fotbalových hřišť, oficiálně pro ni pracuje zhruba 6,5 tisíce zaměstnanců, skoro dvakrát víc než pro legendární britskou MI6. Její rozpočet přesáhl v roce 2024 miliardu eur.

Jenže pověst německých špionů za mamutími prostředky zoufale pokulhává. Jak se – se vzácnou otevřeností – vyjádřili dva Jägerovi předchůdci: „BND je bezzubá, uvázaná na řetězu a má nasazený náhubek.“ O pravomocích britského filmového agenta 007 „s povolením zabíjet“ se tak německému „lovci“ může jen zdát.

Symbolem problémů BND se stalo jedno studené ráno. Místo budíku probudily tělnatého muže v jeho hotelovém pokoji v Kyjevě výbuchy bomb.

Bylo 24. února 2022 a oním poněkud z formy vyšlým úředníkem byl Bruno Kahl, tehdejší prezident BND. Ruský útok proti Ukrajině na vlastní kůži zažil jako velké překvapení, a to navzdory pozici muže, jehož úkolem je vědět víc než ostatní.

Německá výzvědná služba nebyla jediná, která se nechala zaskočit. I francouzská vojenská rozvědka DRM vyhodnotila otevřenou ruskou invazi jaké nepravděpodobnou a svého místa se následně musel vzdát její šéf Eric Vidaud.

I tak ale představuje pro BND neschopnost včas předpovědět, že přichází nejhorší evropský konflikt od druhé světové války, trapnou blamáž. Tím spíš, že němečtí špioni dostali od svých amerických a britských kolegů dosti přesné informace o ruských záměrech. Tak proč jim nevěřili? „Špion si radši vypůjčí cizí zubní kartáček než cizí neověřenou analýzu,“ shrnul tento postoj jeden z bývalých šéfů BND.

Německé tajné služby byly a priori skeptické vůči náznakům, že ruský útok je na spadnutí. „Zpětně se ukazuje, že na rozdíl od Němců měli Američané v Rusku i lidské zdroje. Včetně těch agentů, kteří působili přímo v Kremlu,“ konstatuje novinář a znalec zpravodajského prostředí Georg Mascolo.

Ve zkratce: zatímco Němci jen odhadovali budoucí vývoj na základě takových příznaků, jako byla koncentrace ruských vojsk u ukrajinských hranic, Američané jednoduše věděli, co Putinovo vedení chystá.

Když Američané zjistili, že jim kolegové z BND nevěří, pokusili se komunikační blokádu prorazit velmi nestandardním krokem: obrátili se přímo na německé politiky. Vicekancléře Roberta Habecka američtí emisaři navštívili se zapečetěnými aktovkami plnými tajných dokumentů pouhý den před ruských útokem s varováním: nevěřte vlastní tajné službě.

A další blamáže německých špionů následovaly. BND nedokázala Berlín dopředu varovat, že se šéf žoldnéřské skupiny Vágnerovců Jevgenij Prigožin pokusí svrhnout diktátora Vladimira Putina. K tomu byl v roce 2023 odhalen mezi vysokými důstojníky služby ruský špion. Zahraniční tajné služby následně zdráhaly svěřovat německým kolegům svá tajemství, aby neprosákla až do Moskvy.

Že na velitele BND Bruna Kahla osobně dopadly důsledky selhání jeho organizace, je jen pikantním završením celého příběhu. Prezident BND musel být z ostřelovaného Kyjeva evakuován pozemní cestou.

Nedůvěra německých zpravodajců vůči informacím od Američanů v historicky zlomovém okamžiku má ironický nádech: po dlouhá léta totiž německé tajné služby do značné míry spoléhaly na americké kolegy i v otázkách německé vnitřní bezpečnosti.

V jistém ohledu jim totiž nic jiného nezbývalo. Mimořádně přísná pravidla svazují německým špiónům ruce způsobem, který je pro většinu jejich zahraničních kolegů nepředstavitelný.

Charakteristické je rozhodnutí Spolkového Ústavního soudu z roku 2020. To vychází z nepochybně chvályhodné zásady: i lidé, kteří žijí mimo německé hranice, mají svá práva. Jenže ve výsledku soud nasadil BND pevně utažený obojek. Každé sledování osob v zahraničí, byť by byly podezřelé třeba z terorismu, musí výzvědná služba důkladně zdůvodnit. A smí sledovat jen třetinu provozní komunikační kapacity. „Trochu přehnaně řečeno soud řekl: masové sledování ano, ale jen na každém třetím optickém kabelu,“ konstatuje magazín Spiegel.

Berlín sám říká, že se mu mezi lety 2011 a a 2022 podařilo zmařit třináct teroristických útoků. V šesti případech ale uspěl jen díky tipům cizích tajných služeb. Často je průběh takový, že Američané získají přístup k informacím pomocí metod, které by byly v Německu nepřípustné. Nad tím ale němečtí kolegové rádi přimhouří oči v okamžiku, kdy taková zjištění zachraňují německé životy.

Proto také americké výzvědné službě NSA tak snadno prošlo plošné odposlouchávání německých občanů a politiků, mezi kterými nechyběla ani Angela Merkelová. „Špehování mezi přáteli, to přece nejde,“ rozčilovala se německá kancléřka poté, co odposlouchávání jejího poslaneckého mobilu odhalil americký přeběhlík Edward Snowden.

Tehdejší šéf BND Schindler odjel do Washingtonu s úkolem vyjednat smlouvu o zákazu vzájemné špionáže. Ta ale nikdy uzavřena nebyla a z Schindlerových pozdějších vyjádření vyplývá, že si ji sice přáli němečtí politici, ale zpravodajští profesionálové na obou stranách jejich řeči nikdy nebrali vážně. Proč? „My potřebujeme Američany. Oni nás ne,“ shrnul lapidárně Schindler.

Martin Jäger přebírá německou výzvědnou službu v době, která na ni klade mimořádně velké nároky. A podle vlastních slov ji chce postavit „na tu nejvyšší úroveň“ – což je zároveň de facto přiznání, že nyní na kýžené nejvyšší úrovni není.

Jäger mluví nejen o nutných investicích do technického vybavení, ale také o tom, že služba musí podstoupit „vyšší míru kontrolovaného rizika“. Může se jednat o návrat k častějšímu využití lidských agentů. Tento tradiční zdroj špionážních informací BND do značné míry opustila ve prospěch shromažďování dat z odposlechů. Jak se ukazuje, v některých momentech je ale „stará škola“ nenahraditelná.

Zároveň musí BND čelit novým výzvám kyberprostoru. Pronikání do šifrovaných chatových aplikací typu Telegram pro ni představuje stále velký problém, stejně jako vyhodnocování obrovského množství dat. Při překladech gigantického množství zachycené komunikace musí zpravodajci z větší části spoléhat na tradiční „živé“ překladatele. Modely umělé inteligence typu ChatGPT, které by tutéž práci zvládly místo v řádu hodin během několika sekund, není možné z bezpečnostních důvodů použít. Firmy, které je vyvinuly, sídlí vesměs mimo německé hranice. Jejich domácí obdoba, na které BND pracuje už dvacet let, stačí zatím jen na „základní orientaci v textu“.

Navíc Jäger zároveň zjevně požaduje více pravomocí a více důvěry ze strany politiků. To poslední není zdaleka samozřejmostí. Jak upozorňuje bezpečnostní expert Peter Neumann, špičky německého státu často hleděly na tajné služby svrchu. Kancléř Helmut Schmidt si stěžoval, že se od německých špionů dozví míň než ze švýcarských novin. Angela Merkelová se briefingů tajné služby účastnila jen zřídka.

Zčásti se jedná o neblahé dědictví historických kořenů, ze kterých tajná služba vyrostla. O mnohém vypovídá osobnost jejího prvního šéfa. Reinhardt Gehlen byl zasloužilý nacistický generál a šéf zpravodajského oddělení Wehrmachtu, které mělo dávat dohromady informace o Rudé armádě. Po válce si ho v zajetí američtí agenti vytipovali jako šéfa protikomunistické špionážní sítě. Do ní Gehlen naverboval řadu bývalých důstojníků nejen z řad Wehrmachtu, ale dokonce i z SS. Jméno Spolková zpravodajská služba dostala až v roce 1956, do té doby jednoduše nesla jméno svého vedoucího - Gehlenova organizace.

Zpočátku se Gehlen mohl díky své znalosti sovětských ozbrojených sil a síti agentů ve východní Evropě pochlubit některými úspěchy. Za ten největší označují němečtí autoři operaci Bohemia. V jejím rámci se podařilo napomoci ke zběhnutí několika důstojníků československé vojenské armádní zpravodajské služby. Díky tomu se povedlo prolomit i československé zpravodajské kódy.

Postupně ale převážily Gehlenovy osobní i profesní nedostatky. To, že u BND zaměstnával čtrnáct svých příbuzných, nakonec patřilo k těm méně významným prohřeškům šéfa západoněmeckých špionů. Neefektivita a přebujelá byrokracie vyústily v to, že akce BND zastínilo několik spektakulární úspěchů úhlavních nepřátel z NDR. Jejich výkladní skříní byla několik dekád trvající operace, díky níž se agent východoněmecké rozvědky Günter Guillaume propracoval až na pozici pravé ruky německého kancléře Willyho Brandta.

Martin Jäger je v mnoha ohledech v lepší pozici než jeho předchůdci. Se současným kancléřem Friedrichem Merzem ho pojí nejen stranická příslušnost k CDU, ale i podobný pohled na hrozby, kterým Německo čelí. Merz slíbil přepracovat zákony, které německým agentům komplikují práci.

Jinou otázkou ale zůstává, zda Německo má vůli reagovat na varování od svých vlastních agentů. Testem odhodlání prochází už teď. Byl to právě Martin Jäger, kdo při prvním vystoupení v nové roli ve Spolkovém sněmu výrazně zostřil varování svého předchůdce.

Bruno Kahl německé politiky několikrát upozorňoval, že Rusko zřejmě otestuje soudržnost NATO do několika let, nejspíš do roku 2029. Podle Jägera ale Západ ani tolik času nemá. Putinův režim se o omezený útok proti Pobaltí může pokusit v podstatě kdykoliv. A to za situace, kdy se Německo snaží napravit dlouholeté zanedbávání svých ozbrojených sil.

I přes Jägerovo varování a Merzův slib postavit v Německu nejsilnější konvenční armádu Evropy ale není znát žádný zvláštní spěch. Jak upozorňují ve společném článku přední německý ekonom Moritz Schularick a hvězdný harvardský historik Neil Ferguson, tempo německého znovuvyzbrojování naprosto neodpovídá vážnosti situaci. Němečtí zbrojaři podle nich stále nepřešli od kusové malovýroby k masové produkci. A Bundeswehr má k dispozici jen asi šest set dronů. Což je mimochodem řádově tolik, kolik jich je Rusko schopné vyslat k útokům na ukrajinská města za jedinou noc…